25.01.2014, 23:25
ODSTAVCE
Odstavce jsou základní věcí, kterou by měl autor zvládnout, pokud nepíše experimentální prózu typu Bohumila Hrabala. Sám autor soudil: "Pořádná knížka není pro to, aby čtenář líp usnul, ale vyskočil z postele a rovnou v podvlíkačkách běžel panu spisovateli naplácat držku." Jeho Taneční hodiny pro starší a pokročilé jsou literárním experimentem. Inspiroval ho surrealismus, který využíval tzv. automatismu - je to tvůrčí proces, při němž umělec zaznamenává bezprostředně, bez rozumové kontroly a jakéhokoliv záměru okamžité sestavy a děje v nitru člověka. Samotná novela je celá psaná jednou jedinou větou, která se skládá z nejrůznějších pocitů, vzpomínek a asociací, které vypravěči přichází na mysl. Soudím, že do takových experimentů by se měl autor pouštět teprve v okamžiku, kdy bude mít něco za sebou.
Typy
Tento typ psaní odstavců je absolutně nevhodný. Jak ve formálních dokumentech (dopisech, diplomových a bakalářských pracích), tak v povídkách se nic takového nevyskytuje. Autor by si měl jasně zvolit, jaký typ odstavců bude psát, a této hybridní variantě se zdaleka vyhnout, ať se mu to jakkoliv líbí.
Kdy ukončit odstavec
V zásadě souhlasím se vším, co již bylo řečeno, a dovolím si doplnit malou poznámku - hezkým způsobem problematice odstavců věnuje Ekyelka z Triumvirátu ve svém článku Dělení není žádná věda. Pro doplnění/inspiraci si ho můžete otevřít.
Závěrem ještě drobná výtka pro autora textu. Text bych ještě zarovnala do bloku. Pak už to bude perfektní. Bylo by možné doplnit ještě třeba nějaký konkrétní příklad odstavců, např. z nějaké knihy, aby si čtenář uvědomil, jak tato teorie vypadá i v praxi. Jinak už k tomu asi není co víc říct.
Pokud by měl někdo ambice účastnit se literárních soutěží (např. kvůli poskytnutí zpětné vazby - viz literární soutěž O Dračí řád), měl by se podívat do Pravidel pro formátování textu, kde jsem se o této problematice trochu rozepsala.
Odstavce jsou základní věcí, kterou by měl autor zvládnout, pokud nepíše experimentální prózu typu Bohumila Hrabala. Sám autor soudil: "Pořádná knížka není pro to, aby čtenář líp usnul, ale vyskočil z postele a rovnou v podvlíkačkách běžel panu spisovateli naplácat držku." Jeho Taneční hodiny pro starší a pokročilé jsou literárním experimentem. Inspiroval ho surrealismus, který využíval tzv. automatismu - je to tvůrčí proces, při němž umělec zaznamenává bezprostředně, bez rozumové kontroly a jakéhokoliv záměru okamžité sestavy a děje v nitru člověka. Samotná novela je celá psaná jednou jedinou větou, která se skládá z nejrůznějších pocitů, vzpomínek a asociací, které vypravěči přichází na mysl. Soudím, že do takových experimentů by se měl autor pouštět teprve v okamžiku, kdy bude mít něco za sebou.
Typy
Citace:Vynechání řádku
První, který je použit i při psaní tohoto článku, je vynechání řádku mezi odstavci. Tento způsob je však použitelný pouze pokud se jedná o digitální formu textu. V tištěné podobě by to bylo ohromné plýtvání papírem, a proto také v knihách potkáte výhradně způsob druhý.
Toto je pravda a osobně to nepovažuji za vhodné ani v digitálně vydávaných dílech. Proto si myslím, že by autor měl psát pouze odsazované odstavce v rozmezí od 0,75 do 1,25 odsazení. Zároveň je mnohem profesionálnější, pokud si autor předem naformátuje text tak, aby nemusel dělat odstavce pomocí tabulátoru. Pokud by někdo nevěděl, jak se to dělá, může se na mě obrátit.
Citace:Hybrid
Někteří autoři se pokoušejí tyto dva typy zkombinovat, tedy vynechat řádek a ještě odsadit. Přestože tento způsob odliší odstavce zcela jasně, je to poněkud přehnané. Není na tom samozřejmě nic špatného, nicméně proč si věci zbytečně komplikovat?
Tento typ psaní odstavců je absolutně nevhodný. Jak ve formálních dokumentech (dopisech, diplomových a bakalářských pracích), tak v povídkách se nic takového nevyskytuje. Autor by si měl jasně zvolit, jaký typ odstavců bude psát, a této hybridní variantě se zdaleka vyhnout, ať se mu to jakkoliv líbí.
Kdy ukončit odstavec
V zásadě souhlasím se vším, co již bylo řečeno, a dovolím si doplnit malou poznámku - hezkým způsobem problematice odstavců věnuje Ekyelka z Triumvirátu ve svém článku Dělení není žádná věda. Pro doplnění/inspiraci si ho můžete otevřít.
Závěrem ještě drobná výtka pro autora textu. Text bych ještě zarovnala do bloku. Pak už to bude perfektní. Bylo by možné doplnit ještě třeba nějaký konkrétní příklad odstavců, např. z nějaké knihy, aby si čtenář uvědomil, jak tato teorie vypadá i v praxi. Jinak už k tomu asi není co víc říct.
Pokud by měl někdo ambice účastnit se literárních soutěží (např. kvůli poskytnutí zpětné vazby - viz literární soutěž O Dračí řád), měl by se podívat do Pravidel pro formátování textu, kde jsem se o této problematice trochu rozepsala.