Rwakkovy rozhovory

[Rwakk]

Dnes jsem si připravil rozhovor s autorem jménem Tuxík. Patří k významným tvářím literární sekce a osobně můžu říct, že se mi zdá nedoceněný. Tímto rozhovorem bych vám chtěl přiblížit, kým je a proč píše to, co píše.



Ahoj, vítám tě u našeho malého rozhovoru. Doufám, že ses na něj těšil stejně tak jako já a užijeme si ho společně. Začnu klasicky – zajímalo by mě, odkud se vzala přezdívka Tuxík? Je za tím nějaký příběh nebo něco takového?

Neřekl bych, že je za tím příběh. Tuxík je vlastně zdrobnělina od jména Tux, což je maskot Linuxů. Tuto přezdívku jsem dostal na střední škole, jelikož jsem byl prvním člověkem, který s tímto operačním systémem ve své třídě pracoval. Plus, Tux je tučňák a tučňáky mám jako zvíře rád. Je to tudíž od obojího něco.

Jsi jedním ze stávajících autorů na stránkách bronies.cz Začínal jsi přibližně ve stejné době jako já. Udělal si za tu dobu nějaký pokrok? Vidíš změnu ve své vlastní tvorbě?

Pokud srovnám svoji stávající tvorbu a způsob, kterým píšu teď, s tím, co bylo před rokem, pak mohu na jistotu říct, že pokrok vidím a to značný. Člověk se vyvíjí neustále a to platí nejen u psaní. Pokud máte píli a snahu, lze se vypracovat ve všem.

Jak ses k My little pony vlastně dostal? A co tě vedlo k tomu začít na toto téma psát?

K oboum se váže delší příběh. K My Little Pony jsem se dostal přes Barrandov – ano, své první díly jsem slyšel v českém dabingu – a to díky tomu, že před MLP běželi Pokémoni, které sledoval brácha a sledoval je jenom proto, jelikož jeden z pokémonů vypadal jako tučňák. Dále musím poznamenat, že kdyby první díl, co jsem viděl, nebyl zrovna Party of One aneb šílející Pinkie Pie, tak tu s tebou teď nemluvím. K psaní se váže jiný příběh a nevím, jestli je vhodné o tom mluvit, ale což. Ve tvorbě mi chyběla jedna tématika, která není mezi lidmi zrovna populární, mnohými je opovrhovaná, ale já na tom nic špatného nevidím, jedná se konkrétně o clopficy. Tajně jsem loboval za to, že by nebylo špatné, kdyby se objevil český clop, loboval jsem tak dlouho, až se nakonec něco opravdu objevilo. Bohužel jsem byl lehce zklamán, tak jsem se rozhodl napsat si něco vlastního. Dostalo se to mezi lidi a líbilo se jim to. No a nějak takto jsem se vlastně dostal k psaní. Ano, moje prvotina byl clop a nestydím se za to, naopak! Díky tomu jsem se naučil věci hned morálně neodsuzovat.

Máš tedy rád clopy. To ale není jediný styl, který běžný čtenář MLP nevyhledává a ty ano. Pak jsou tu i povídky typu Blázinec. Máš k tomuto stylu nějaký zvláštní vztah?

Celkově mě zajímá psychologie, tajemno a duševno. Pokouším se zaměřit speciálně na hororovou tvorbu, kde největší stvůrou, které hlavní hrdina čelí, je on sám. Pokud se nad tím zamyslíš, pak je to pravda – člověk sám se sebou neustále svádí boj, mnohdy se snaží utéci před svými myšlenkami, ale nejde to.

Myslíš si, že je opravdu vhodné tuto tématiku zatahovat i do kresleného seriálu? Nemáš s tím problémy? Existují nějací tví odpůrci?

Sami tvůrci zatáhli šílenství do seriálu, stačí se pořádně podívat, např. již míněný Party of One je učebnicová ukázka paranoie. A co díl, kde Twilight je na pokraji nervového zhroucení jenom proto, že se zpozdí s napsáním zprávy princezně Celestii? Já nic do seriálu nezatahuji, pracuji s tím, co v něm už je. Doteď jsem s tím neměl problémy naopak, jak je tato tématika tabu, tím spíše to lidi dokáží ocenit.

Jsi taky hlavou jednoho projektu. Dva a více autorů vzájemnou spoluprácí napíší jednu povídku. Díky tvé aktivitě vznikla povídka Blbeček. Jak jsi na tohle přišel? Co si o tomto způsobu psaní myslíš teď?

Do hlavy se mi vsunula myšlenka, jestli je možné, aby více autorů mohlo pracovat na jednom díle a ano, šlo to. S dílem jsem spokojený a myslím si, že člověk se dost naučí. Myslím si, že tento způsob dokáže být funkční, důležité je, aby se autoři domluvili a hlavně u toho vydrželi. Psaní ve více lidech je o dost těžší, ale výsledek dokáže být mnohdy dost zajímavý, přeci jen každý autor má vlastní styl a ten do díla vloží. Někdy bych si to chtěl zopakovat.

Jistě sleduješ situaci v literární tvorbě. Co si o ní myslíš. Máš nějaké nápady jak ji zlepšit? Povzbudit nové autory a přilákat nové čtenáře?

Sleduji situaci a teď mi odpusť, ale je to pěkně na h*vno. Lidé podle mě přestávají mít zájem o lit. tvorbu a přijde mi to docela na škodu. Nejen, že to je demotivující pro ty, kteří už delší dobu píší, ale nově začínající autoři budou mít problém nalézt čtenářskou základnu. Spíše než povzbudit nové autory bych se pokusil povzbudit ty staré. Co vím, tak spoustu se jich chystá od psaní pro bronies opustit a začít si hledat jiné servery, kde se jim podaří uplatnit. Abych se přiznal, i já nad touto myšlenkou přemýšlím. Není-li poptávka, nebude nabídka. Hold lidi radši stráví hodiny čtením off-topic sekce, než aby si přečetli něco smysluplného.

Zajímavé. Myslíš tedy, že by třeba nová sezóna mohla přinést nějaké probuzení?

Co se týče čtenářského zájmu o literaturu, tak ne. Možná se najdou lidi, kteří najdou inspiraci v nějaké epizodě a budou na ni chtít napsat nějaké dílo, ale to si také nemyslím. Máme za sebou již tři sezóny a ty už tvoří dobrý základ pro fanfikce. Nová sezóna bude mít minimální vliv na lit. sekci.

Píšeš někdy také non-pony tvorbu? A co si myslíš o jejím místě na fóru?

Non-pony tvorbu píši, ale zatím nijak neprezentuji. V poslední době jsem si oblíbil psaní anthro povídek. Pokud vím, tak fórum se zabývá bronies tvorbou a mezi tu patří i non-pony věci.

Jaký je tvůj největší úspěch a co neúspěch?

Určitě máš na mysli v literární oblasti. Největší spokojenosti jsem dosáhl s dílem Domino. Jedná se o clop story, nad kterou jsem strávil několik týdnů. Páral jsem se s každým odstavečkem a každou větou, dokud jsem nebyl naprosto spokojen. Dal jsem si nad tím opravdu záležet a osobně bych to označil za nejlepší věc, co jsem kdy napsal. Avšak největší úspěch jsem sklidil na povídce Zatracenec. Je to gore story, kde se hlavní hrdina staví proti násilí. Pokusil jsem se do povídky vložit tu nechuť a odpor hlavního hrdiny vůči zkaženosti společnosti a musím přiznat, že se mi to celkem povedlo. Bohužel stylově není tak vyšperkovaná a obsahuje dost chyb. Ale svět Zatracence ve své hlavě neustále rozšiřuji a chci na základě této povídky udělat ságu, bohužel na to není čas. Za největší neúspěch bych označil povídku Ryan Cloudstorm, kterou jsem pak i následně ze svého vlákna odstranil, ale tato povídka ve mně nakopla chuť dále se v psaní rozvíjet.

Máš nějakého oblíbeného autora, kterého sleduješ? Nebo spolupracuješ s některými?

Vrána k vráně sedá a bohužel jsem doteď nenarazil na autora, který by se zabýval podobnou tématikou jako já, avšak najdou se lidi, kteří se tomu alespoň přiblíží. Pár autorů sleduji, doteď jsem od nich nepřečetl všechno, ale postupně své resty doháním. Co se týče spolupráce, tak ano. Jsou autoři se kterýma spolupracuji, ale to je v lit. sekci zcela běžná věc. Tuto sekci bych nazval rodinou, páč lidi se tam povětšinou dobře znají a pomáhají si.

Náš rozhovor se chýlí ke konci a tak se zeptám. Povíš nám něco ze svého soukromého života? Oblíbený styl hudby, koníčky, jídla? Zda jsi pro k mání a tak?

Samozřejmě, z hudby mám rád gothic/symphonic rock/metal, občas si poslechnu i nějaký ten heavy. Kromě psaní rád hraji počítačové hry, z on-linovek to je např. League of Legends, DotA2, teď zkouším i Counter Strike: CS. K mání oficiálně jsem, ale momentálně mé srdce tíhne k jedné dívce, se kterou bych chtěl delší dobu pobýt a lépe poznat, bohužel je situace poněkud složitější. Jinak studuji třetím semestrem na ČVUT FEL, ale existuje šance, že se dalšího nedočkám.

Vidím, že jsi velice zajímavý člověk, a věřím, že tohle vše se promítá do tvé tvorby. Vzkážeš něco nakonec svým fanouškům?

Ano. Kde se kruciš schováváte? Vím, že se najdou lidi, co mě čtou, ale nedávají to moc najevo. Neříkám, že člověk musí reagovat na každé dílo, ale lidi by si měli uvědomit, že to, co máte přečtené, za půl hodiny, tak nad tím autor strávil dlouhé večery v rozmezí několika týdnů. Drobná reakce se tedy hodí, i jen vypíchnutí dojmu. Autora to potěší a bude vědět, že jeho práce nepřišla na zmar. Prosím proto čtenáře, aby autorovi věnovali těch pár minut, on svému dílu věnoval desítky hodin.

Děkuji za příjemný rozhovor a tímto se s tebou loučím. Na viděnou.

Ne, já děkuji. Byl to příjemný rozhovor.