Rwakkovy rozhovory

[Rwakk]

Tak, po delší odmlce vám zde přináším další z rozhovorů. Tentokrát se vám představí mladá spisovatelka jménem Katrinka. Co vám o sobě a své tvorbě prozradí se dozvíte v dnešním rozhovoru.

Vítám tě u tohoto rozhovoru, Katrinko. Jak vznikla a proč vznikla tvá přezdívka?

Zdravím a ještě jednou děkuji za možnost. Má "přezdívka" vznikla čistě náhodou během prvních hodin němčiny na základce (ze kterých si pamatuji tak houby s mákem), kdy mě tehdejší paní učitelka oslovila "Katrin" místo "Kateřina/Katka" s vysvětlením, že Katrin je německá verze mého občanského jména. Zalíbilo se mi natolik, že když jsem si o pár týdnů později zakládala účet na jednom anime serveru a "Kath" a podobné odvozeniny byly obsazeny, zkusila jsem dosadit Katrin. To k mému (ne)štěstí bylo obsazené také, ale čirou náhodou kolem mě v té době procházel táta a prohlásil: "Takže ty už jseš Katrinka, jo?" a bylo. Následující rok vznikla druhá část mého internetového jména a to "Yumeno". Od té doby jsem známá buď jako Katrinka nebo Yumeno Katrin.

Jak ses vlastně dostala k seriálu?

Héj, to je dobrá otázka. Ale ne, zkusím to nějak zformulovat. O ponících jsem slyšela už mnohokrát, jako malá jsem sledovala i nějaké starší generace na kazetách. Když přilétlo do světa FiM a já tak nějak víc začala sledovat otaku komunitu, všimla jsem si rozšířenosti poníků v komentářích. Na rozdíl od mnohých v mém okolí jsem se snažila nedělat nějaké ukvapené závěry typu: "Je to pro prcky, nebudu se na to dívat," a doufala, že někdy budu mít chuť zjistit, co jsou tihle noví poníci vlastně zač. Přišel Animefest 2012 a potkala jsem kamaráda, který byl zrovna čerstvě fanouškem a doporučil mi, ať to zkusím. A tak jsem v neděli přijela domů a během nejbližší nemoci si stáhla první díly. V češtině, ovšem. Ehm, po prvních pěti dílech jsem to nevydržela a pustila si originál a od té doby to tak nějak sleduji. A zůstalo mi to doteď.

A co tě vedlo k tomu pokusit se tvořit na jejich tématiku?

*dloooouze přemýšlí* První myšlenky tvorby na toto téma bylo už v tom červnu 2012, jelikož mám často tendenci psát příběhy na jakýkoli lepší seriál/anime, na které narazím. Tohle období mě ovšem brzo přešlo a další byl až tak za rok, kdy jsem pořádně začala chodit na fórum a zalezla do literární sekce, kde jsem narazila na Froldu, Arosise a další. A po asi desátém skouknutí Canterlot Wedding jsem se rozhodla zkusit napsat povídku na téma CadanceXArmor, jelikož ti dva se stali velice rychle mými oblíbenci. Povídku jsem sepsala, ale nikdy nezveřejnila, stejně jako ostatní pokusy na poníky. Až když se mi jednou zdál docela zajímavý sen, který byl tak trochu "základem" k Věčnému přátelství. Ještě to ráno jsem si sepsala základní body k němu a začala na něm pracovat. A tak vzniklo první dílo (dobře, prolog s deseti větami, za který se teď trochu stydím a stejně ho přepíšu ), které šlo na fórum.

Proč jsi nezveřejnila i to předešlé? Věřím, že by to čtenáře zajímalo.

Jelikož to nebylo na takové úrovni, jaké bych si přála. Ale možná někdy v budoucnu přepíšu a objeví se. Rozhodně tomu nic nebrání. Jenom mít dostatek času a chuti. Ne vždy je totiž na poníkovskou tvorbu chuť. Mám toho tolik vlastního, že občas proklínám mou příliš produktivní fantazii.

Co tvá vlastní tvorba, povíš nám něco o ní?

Kateřina Vaňková: V devíti letech jsem začínala psát fantasy příběhy, v posledních dvou letech se to nějak překroutila na klasické Young Adult, kterých je teď tady plno. Jsou to příběhy různé, občasně jsou postavy inspirované mým vlastním životem, který zrovna procházka růžovým sadem není (nebo možná je, jako puberťačce mi přijde, že se všichni kolem mě spikli). Teď mám ale vysoké tendence se vracet zpátky ke klasické fantasy, u které jsem začínala a už mám i jeden příběh rozepsaný, ale o tom nic nepovím už z principu, že se to povést nemusí.
Když už jsme u té fantasy tvorby, nárokuji si práva na svět Mitoresie, který vznikl čirou náhodou, a postupně se k němu vztahovalo většina příběhů. Ve své podstatě je to náš svět, akorát zničený a znovu vytvořený. Právě o době "před vznikem" hovoří několik příběhů, mezi které patří např. Slzy moře.

Vypadá to, že v psaní nejsi tedy začátečník. Co je to vlastně ten Závod s časem do kterého píšeš "Slzy moře"?

Možná to tak vypadá, ale stále si připadám jako malá šedá myška začátečnice mezi profíky. Ale psaní miluji, dává to smysl mému životu, což jsem si uvědomila až celkem nedávno.
Závod s časem byl challange, který vymyslela jedna blogerka z knižní komunity. Odehrával se od 1. listopadu do 31. prosince a jsem docela ráda, že to mám za sebou a nehoní mě termín. Píšu, když se mi zrovna zachce a u Slz byl neustále problém, že v té době jsem moc produktivní nebyla. Tudíž nakonec bylo sepsáno nějakých 15 tisíc slov a prozatím stačilo, dávám tomu momentálně pauzu. Stejně plánuji, že budu opět přepisovat, ale ne tolik, jako u nezveřejněné tvorby z poníků. Teď se věnuji něčemu, co mě naplňuje a jsem za to šťastná.

Musím říct, že oproti tobě se cítím jako ztroskotanec. Ale to sem nepatří. Sleduješ dění v literární sekci? Pokud ano, co si o ní myslíš?

Takhle by ses cítit neměl. Dění sleduji hodně a hodně mě mrzí, jak málo jsou členové na fóru aktivní k poměru s jinými sekcemi (i když hudba na tom není taky nijak extra dobře, jak tak koukám) či OT. Ale abych neopakovala slova předchozích tázaných... Najdou se autoři, od kterých se mi příběhy líbí, čtu je pravidelně. Nebo ti, kteří až tak ne, ale snažím se je sledovat, jestli nevydají něco, co mi sedne do noty. Mám ráda příběhy citově založené či ze života, zato se vyhýbám věčným bojům, sexu a podobným tématům.
A takové příběhy se snažím vyhledávat nejen u poníků.

Jsi s některými z autorů v kontaktu?

V kontaktu vyloženě ne, i když bych ráda. Jsem v tomhle spíše stydlivá a bojím se ozvat, i když vím, že by si možná někteří rádi popovídali. Takže vzkazuji: "Když se bojím ozvat a přesto chcete být v kontaktu, není problém!"

Myslíš si, že nová série nějak ovlivní literární sekci?

Většina už si zajela do svých kolejí a moc to měnit asi nechtějí, ale já osobně tak "trochu" z nových dílů čerpám inspiraci k novým, ještě nevydaným povídkám (občas odkazuji) a věřte nebo ne, i to Věčné přátelství podle toho teď vypadá. A ano, věřím, že se možná někde najde duše, která bude vymýšlet nejrůznější teorie tak dlouho, dokud se neodváží k tomu něco napsat.

Vraťme se ještě na chvíli k tvému světu. Nejsi jediná, kdo svůj svět vytváří. Povíš nám tedy k němu něco bližšího?

Jak už jsem zmínila, svět se jmenuje Mitoresie a základní slovíčko, od kterého je odvozeno, si zkuste odhadnout. Tak těžké to zas není. Vznikl v roce 2011 s příběhem "Poslední klenot Sogaely", který je momentálně zařazen do seznamu "Co napsat v budoucnu". Je to svět vytvořený z toho našeho, bližší info nemůžu říct kvůli spoilerům. Ale má podobné přírodní klima, rozložení a většina územních útvarů jsou jednotlivá království (ovšem neplatí vždy). Díky navráceným kouzlům se zde provozuje magie (ale ne všichni jí mají a umí ovládat), žijí zde lidé, jednorožci, mágové, šlechta, elfíci, skřítci, mořské panny a možná i draci, tak daleko jsem se s myšlením ještě nedostala. Zkrátka, "typický" fantasy svět, který známe z knih.
*okořeněný mými nápady a příběhy

U bronies komunity není moc dívek. Co si o tom myslíš? Čím to může být?

Nevím, nevím. Ale mám k tomu svou teorii a nebojím se jí zveřejnit! *směje se od ucha k uchu vlastnímu vtipu* Sama na svých spolužačkách vidím, jaké dnešní dívky jsou. Čtení je nezajímá a kreslené seriály jsou podle nich pro malé prcky. A poníci jsou pro ně jenom další v řadě trapných seriálů. Když jsem v prvních dnech přišla s tím, že jsem mírný šílenec, co zbožňuje animované seriály z Japonska a krom toho sleduje MLP, jen na mě vražedně koukaly. Zato u některých kluků je v době puberty situace jiná - začínají je zajímat fantasy hry a postupně se to promítne i na nich samotných.
Koukají na anime, čtou knihy tohoto žánru a možná narazí na poníky a jejich fandom. A řeknou si "Co na tom všichni vidí?" a pustí si to. Jsou možnosti dvě. Buď se jim to líbit bude, a nebo je pošlou do háje. U dospělých zase vidím problém v tom, že jsou v práci. I když pravda, můžou na netu koukat tak či tak. To dospělé ženy většinou už mívají malé děti a nemají čas ani chuť na něco takového koukat. Osobně mě mrzí, jak málo dívek u nás je, i když v poslední době narážím na některé, které to zajímá. Ale pořád jich je oproti klukům naprosté minimum.

Co je tvým největším úspěchem a neúspěchem?

Největším úspěchem? Mezi ně bych nejspíš zařadila dostání se na střední polygrafickou. A vůbec existence tak skvělých lidí, které nejen občas potkávám a můžu s nimi pokecat skoro o čemkoli.
Největší neúspěch? Čtyřky na tohle vyzo, vůbec první na střední. Ale chystám se to napravit! Už kvůli slibu naší češtinářce. Víc mě fakt nenapadá, ale to se beztak během zítřka zas změní, jak se znám.

Blížíme se ke konci, a tak se tě zeptám. Prozradíš nám něco ze svého soukromého života? Své koníčky, oblíbené jídlo a hudbu. Popřípadě, zda jsi volná či zadaná.

Tak jak jsem zmínila, pravým jménem se jmenuji Kateřina, je mi 16 let a prvním rokem studuji Albrechtovu střední školu v Českém Těšíně (které je současně mým bydlištěm), obor polygrafie. Jsem věčný snílek, co si žije ve vlastním světě a názory jiných jsou mu z 99% ukradený. Miluji knihy, psaní příběhů, koukání na dobré seriály/anime/filmy, a poznávání nových míst a přátel, i když je zázrak, když se najde někdo, kdo je mi kamarádem doopravdy. Občasně se snažím kreslit a sem tam něco ukuchtím (většina lidí tvrdí, že skvěle vařím a peču, i když toho názoru teda nejsem). U jídla jsem hrozně vybíravá, stejně tak u hudby. V poslední době jsem si ovšem oblíbila soundtracky a především keltskou hudbu, která teď doprovází psaní nejen rozhovoru, ale i příběhu. Pro pány (dobře, kluky pod 20) mám dobrou zprávu, volná jsem, ale varuji - mám velice ostrý jazyk a nenechám si některé věci jen tak líbit. Nesnáším cigarety, alkohol, Třinecké smraďárny (pardón, železárny) a drogy, kterých je bohužel v mém okolí všude plno. Jop, a taky puberťáky, kteří si myslí, že kouřením, chlastáním a podobným svinstvem si zvýší ego. Mým snem je být v budoucnu spisovatelkou na volné noze, ale dobře vím, jak naivní tato představa je.
p.s.: Když zmiňuji "ostrý jazyk", nemyslím tím sprostá slova, těm se snažím vyhýbat. Spíše jsem hubatá.

Vzkážeš něco závěrem svým fanouškům a čtenářům?

Já nějaké mám? *překvapeně kouká* Ale kdyby se nějací našli, děkuji za podporu a čtení. I když nejsem zatím moc aktivní, věřím, že do budoucna možná mám komunitě co nabídnout a doufám, že se vám nadále tvorba bude líbit.

Tímto se s tebou tedy loučím a bylo mi ctí o tobě něco zjistit.

Také děkuji, bylo fajn si takto popovídat. Přeji krásný nový týden. A především všem přeji spoustu dobré tvorby do budoucna.