Rwakkovy rozhovory

[Rwakk]

Dnešní rozhovor nám představí začínající spisovatelku která se zde, na fóru, před nedávnem objevila. Přesto to, co zde vydává nejsou její prvotiny. Představuji vám tímto Winter Breeze.

Vítám tě u tohoto rozhovoru a rád bych se zeptal – co vlastně znamená tvá přezdívka a co se za ní skrývá?

Ahoj. Moje přezdívka vznikla náhodou, až tady na bronies. Winter breeze znamená něco jako Zimní vánek a myslím, že vystihuje moji osobnost. Zima se může zdát krutá, ale je jemná a křehká. A vánek je přelétavý, vždycky se však zastaví, aby někoho pohladil po tváři.

Poměrně příhodná přezdívka k bronies komunitě. Jak se vlastně mladá dívka může dostat zrovna k tomuto seriálu a do tohoto prostředí?

No, už od malička jsem měla ráda koně. O seriálu jsem okrajově věděla, ale znáte to. „Pf, kreslený seriál pro děti.“ Pak jsem uviděla jeden díl, ale bohužel ne do konce. Zaujal mě, a to i přes nekvalitní český dabing. Pak seriál upadl v zapomnění. Až do léta 2013. Byla jsem v Řecku a při brouzdaní po youtube jsem narazila na MLP parodii na jednu hru. Našla jsem si první díl v angličtině. „Proč to nezkusit?“ Kreslené seriály jsem měla ráda a starší MLP se mi taky líbilo. Tak jsem viděla první díl. Druhý, třetí a čtvrtý. Je zajímavé, jak rychle se dá upadnout do závislosti na seriálu. A k Bronies jsem se dostala tak, že jsem brouzdala po netu. „A hele-fanoušci MLP. Kdo ví, co jsou zač“. Na nějaký čas to zase upadlo do černé díry v mé hlavě, ale pak mi to nedalo. Zaregistrovala jsem se. Ihned jsem zjistila, že je to jenom dobře. Už dlouho jsem se chtěla podělit o názory na tento výjimečný seriál a teď jsem k tomu měla příležitost. Rychle jsem si našla přátele, a začalo se mi tu líbit.

Co tě vedlo k tomu, začít vydávat svou literární činnost na tomto fóru?

Jsem velice tvořivý člověk. Po měsíci stráveném na Bronies jsem samozřejmě nepřehlédla literární sekci. Ta mi nasadila brouka do hlavy. „Proč nedat této komunitě k Vánocům něco hezkého? Třeba povídku s MLP tématikou.“ A tak jsem napsala Hříbátko se sirkami a ohlasy byly docela pozitivní. Proto jsem se rozhodla zveřejnit i další svou tvorbu.

Tvoříš tedy i svou vlastní tvorbu. Povíš nám něco o ní?

K psaní jsem měla vztah už od mala. Ráda jsem četla a měla velkou fantazii. A to je k psaní už jen krok. První „povídku“ jsem napsala v osmi letech. Doteď ji mám schovanou. Vždycky mé rozesměje. Byla psaná větami dlouhými asi tři slova a to nepočítám pravopisné chyby a logiku děje. Ale byla jsem tehdy na ní hrdá. Pak jsem dost dlouhý čas četla. Přes Letopisy Narnie, Metráček, Robinsona a jiných lahůdek jsem začala mít ke čtení ještě větší vášen. Slohovky ve škole mě bavily, zúčastnila jsem se také hodně soutěží. Dosud mým největším úspěchem byl postup mezi 35 nejlepších děl v soutěži Fantastická povídka s mou prací Jak tomu bylo, je, a bude, SPOGU. Příští rok téhle soutěže se plánuji zúčastnit znovu a zkusit své štěstí. Jinak asi tři roky usilovně pracuji na své plánované knížce. Jmenuje se Strážci Světla, a dávám si opravdu záležet na všech postavách, ději i prostředí. Mimo literární tvorby ještě maluji, zpívám a často vymýšlím texty či básně. K psaní mám ale nejblíže a myslím, že to tak i zůstane. Je to součást mého života a dělit se s ostatními se svými pocity a nápady, pozvat je do svého vlastního světa je něco úžasného.

Ehm, bereš mi, dámo, otázky . Obvykle se na některé body pak ptám pro dovysvětlení. K tvé knížce, prozradíš k ní něco?

Promiň, tak to tam umaž, já to řeknu znova A promiň, někdy se prostě rozkecám...

To ne, je to rozhovor a máš právo se vyjádřit.

Moje knížka se mi v hlavě tvoří už dlouho. Sympatizuji se svými postavami a začínám je mít opravdu ráda. Což se, myslím k psaní knihy hodí. Znát své postavy. První díl je o čtyřech dívkách, které se náhodně střetnou a započnou dlouhou cestu za Strážci Světla, kteří by jim mohli odpovědět na jejich otázky. Plány se jim snaží překonat zlo, které se jim neustále staví do cesty. A dívky se musí opravdu semknout, aby je překonaly a dostaly se do cíle. Víc neřeknu, ale nastíněných mám devět dílů, které plynule navazují na děj první knihy. Jsem osobně moc zvědavá, jak to s prvním dílem dopadne, jestli ho někdo bude číst, nebo jestli ho někdo bude chtít vydat. Ale jedno vím určitě - že se svého snu nevzdám a budu za něj bojovat.
Chvályhodné, věřím, že mnoho autorů tohle zažívá a touží po vlastní knize. Vždyť i já nejsem výjimkou. Sleduješ dění v literární sekci? Co si o něm případně myslíš?
Moc se mi nelíbilo napětí mezi obrázkovou a literární sekcí. Vždyť je hloupé. Líbí se mi, že jsou na Bronies i objektivní kritici a že se tu najde spousta vynikajících MLP autorů. Jsem za tuto sekci ráda, tvorbu v ní sleduji a hledám v ní rady. Také je dobré, že i noví autoři mají prostor se vyjádřit a „probojovat“ se mezi čtené autory.

Každý autor touží po čtení svých děl až na pár případů kdy ne. Jsi s některými z autorů v kontaktu?

Aidrien mi dost pomohla opravit mé chyby, s Rwakkem se chystám hrát RP, znám se s Empíkem, Santhirasem, Keranisem, s Katrinkou, Universe genesis... Docela dost autorů, ale většinou je naše společné téma něco jiného, než literatura.

A co je vaše společné téma?

Všechno možné. Přes úvahami nad životem po úplné zbytečnosti. Se Santhirasem jsme psali recepty na toho druhého, s Keranisem o psaní, dělal mi korekturu děl, za což mu mockrát ještě jednou děkuji. Dokážu se bavit o čemkoliv, takže to pro mě není problém. Jsem ráda za optimismus, který mi dávají do života

Co je tvůj největší úspěch a neúspěch?

Úspěchem bude asi to, že jsem se dostala k literatuře, to, že jsem dosti lidem pomohla z těžké situace a to, že jsem postoupila do zmíněné soutěže. Neúspěchů bude dost. Ve všech soutěžích není možné uspět, ale prohry mi nevadí.

Jsi čerstvým členem RP sekce, co tě do ní přivedlo a vidíš v ní nějakou spojitost s literární sekcí?

Přivedlo mě k ní osvícení, že nejlepším způsobem, jak poznat svůj svět, je pozvat do nich někoho jiného. Strašně se mi líbí myšlenka, že neznámého člověka do tohoto světa uvedete a nadšeně mu ho představujete jako své milované dítě. Někdy je nepříjemné, když se pozvaný chová jinak, než bychom chtěli, ale s tím se musí počítat. Spojitost s literární sekcí vidím dost velkou. V literární sekci autor představí svůj svět, jako jeviště a odehraje v něm děj podobný divadlu. V RP autor představí jeviště a potom na ně pozve hráče, kteří hrají mezi sebou, utváří charaktery postav a sami vybírají, jak příběh dopadne. Dohromady, ruku v ruce, jsou výborným způsobem jak povzbudit svoji představivost, naučit se vytvářet postavy a hrát za ně.

Jako tvůrce více než jednoho světa také musím souhlasit. Ale zpět k rozhovoru. Myslíš si, že nová série přivede nové autory ke psaní, nebo nějak ovlivní literární sekci?

Ano, myslím, že ano. Nová série znamená nové příběhy, nové postavy a (snad i ) nové fanoušky a tvůrce. Již na začátku série najdeme mnoho odpovědí i otázek, které nás donutí přemýšlet. „Co kdyby... Nebo jak by...“ A otázky postrčí naši fantazii a ta vyprodukuje úžasné nápady a plány. Doufám, že čtvrtá série zároveň přinese nové příběhy do Fan-fiction tvorby.

Náš rozhovor se blíží ke konci a tak se ptám, co nám na sebe prozradíš. Oblíbené koníčky, hudbu, jídlo. Zda jsi volná nebo zadaná.

Oblíbené koníčky: Těch bude hodně. Ježdění na koních, malování, čtení, psaní, jazyky, zpěv... Hudba- Poslouchám od všeho něco, ambientní hudba se mi třeba hodí k psaní. Poslední dobou se mi začíná líbit i MLP dubstep. Jídlo- zbožňuju lazaně, všelijaké těstoviny, hovězí maso. Jsem závislá na Snickerskách a Raphaelo, rybízovém džusu a jiných lahodných věcí. Poslední otázka asi zajímá již hodně Bronies, nad tím se pouze pousměji (tajemná Winter zůstane tajemná). Jinak okolí mě má rádo, někdy jsem melancholická, ale většinou srším optimismem. Dost lidí mě považuje za chytrou. Na každém vidím to nejlepší a snažím se pochopit chování i těch, které v lásce příliš nemám. A to je o mě asi stručně vše

Optimistka. Snad ti tento pohled na svět vydrží co nejdéle. Vzkážeš něco svým fanouškům nebo čtenářům? Jsi dosti rychlý skokan a určitě máš co říct.

Aby se nikdy nevzdávali. Někdy je snadné před problémem či výzvou utéct, ale lepší je bojovat. A že život je jako dálnice. Můžete jen hlavním směrem, ale najde se dost odboček. Někdy je dálnice rozbitá a kodrcavá, jindy rychlá a snadná k překonání. Vždycky ovšem končí, a proto je zbytečné zastavovat, nebo vracet se, protože jinak nikdy nedosáhnete svého cíle. Buďte odvážní, vnímaví a nezlomní Bronies. Vždycky tu bude světélko, které pro vás zasvítí a vyvede vás z temnoty. To je snad vše
A čtenářům vzkazuji, ať mají trpělivost s mými výtvory a fanouškům, že se pokusím je nezklamat a vždy jim vylepšit den

Děkuji ti za rozhovor a tímto se s tebou loučím. Doufám, že i nadále budeš přispívat svými výtvory a svou optimistickou náladou.