Rwakkovy rozhovory

[Rwakk]

Dnešním hostem rozhovorů je Elevea. Autor s bohatou literární zkušeností a zajímavými nápady. Přesto stojí v pozadí a moc se neprojevuje. Proč? Dozvíte se v tomto rozhovoru.

Vítám tě u těchto rozhovorů a už ze zvyku se tě ptám – co se skrývá za tvou přezdívkou? Váže se k ní nějaká historie?

Zdravím. Dřív jsem hodně používal jinou přezdívku, která byla složeninou mého jména a příjmení. Jenže obsahovala tečky a tak se tento nick nedal používat všude. Kdysi dávno jsem s kamarádem začal hrát Lineage a byl jsem donucen vymyslet nějakou přezdívku bez teček, tak jsem použil jméno jedné postavy z mé knížky a protože se na internetu skoro vůbec nevyskytuje, používám ji dodnes.

Jak ses k seriálu My little pony vlastně dostal?

Asi jako většina roumenitů, co tu je. Jednoho dne se objevilo v tamější videosekci video 300 ponies. Člověk chvilku pátral, zkouknul pár dílů a pak už to šlo samo.

No, u tohoto videa jsem také začínal, přiznávám. A co tě vedlo začít psát na toto téma?

No, to už je těžší otázka. Člověk se dívá na seriál a někdy tam najde nějaké nesrovnalosti, ale mnohem častěji chybějící součásti. Někdy večer zavírám před spaním oči a říkám si - co kdyby to bylo takhle? Je jasné, že by byla škoda nehodit to na papír. Pravda je, že některé věci, které jsem napsal, tak úplně nesouvisí s canonem, ale o to víc se u toho bavím. A kromě toho, svého času jsem měl plný krk různých elfů, orků a podobných témat. Poníci mi nalili novou šťávu do žil.

Narážíš na své povídky Snová hříva, Temná klisna a k mému momentálnímu potěšení i Konec srdce a pád hrdosti. Povíš nám k nim něco?

Abych se přiznal, pozadí těchto povídek je hlavně pro mě spletité. Byly napsané ještě před čtvrtou sérií. Tehdy (tedy asi před půl rokem) jsem čelil několika vlivům, které mě pohltily. Byl jsem plný nadšení, z nějakého důvodu jsem toužil po ponysoně, ze které fakticky vznikla Marry Sue, a hledal jsem své místo. Snová Hříva byla výpotek. Ale čím víc jsem si to četl a opravoval chyby, tím víc jsem nacházel potenciál. Našel jsem článek o posloupnosti Equestrijské historie podle canonu. Říkal jsem si, že krystaly se přece snadno rozbíjejí - o nějakém stromu harmonie jsem v té době samozřejmě neměl ani páru - začal jsem hledat symboliku... No a pak to stačilo napsat .

Stvořil jsi svým způsobem vlastní headcanon. Čím je tak odlišný? Píšeš z něho častěji, nebo toto byla výjimka?

To je odvážné tvrzení... Byl to jen nápad, který svého času vzniknul jako doplněk světa oficiálního MLP. Následné ofi epizody jej prostě popřely. HUBnet prostě vytvořil svět místo mě, protože mě odříznul. Když se nad tím zamýšlím, vytvořit svět, tak aby byl nějakým způsobem originální, není zase až tak složité. Ta hnusná práce začíná v okamžiku, kdy chceš v tom světě pokračovat a rozvíjet jej - Máš historické skutečnosti, které nejdou přepsat? Smůla. Nějaké postavy jsi vyřadil? Smůla. Někdy jsou příběh a prostředí prostě příliš odlišné, než by tě napadlo to vůbec dát dohromady. Jak bych do snového headcanonu mohl zařadit headcanon hvězdný? Odporují si? Ne! Ale jsou příliš odlišné. A kromě toho, strašně se bojím vracet ke starým nápadům. Mám pocit, že jen natahuju agónii děje a podvědomě cítím, že jednoho dne prostě další díl nemůže být lepší, než předchozí. Už jsem si to jednou zažil. Ale kdo ví... Plány jsou různé a stačí, když člověka něco napadne. Z vlastní zkušenosti však vím, že se to děje hodně zřídka.

S psaním už máš bohaté zkušenosti. Co tedy tvá vlastní tvorba? Barvy?

Vlastně to začalo na přelomu střední a vysoké školy s mým prvním počítačem, který mi umožnil psát 'masověji', jestli se to tak dá říct. V té době jsem strašně žral Asimova, Henleina, Herberta a uplácal si první šuplíkovou sadu povídek o tom, jak Země byla zničena mimozemskou civilizací, jak lidé dokázali přežít na Měsíci a povedlo se jim převést lidskou mysl do počítače, kdy byli nuceni řešit problémy s umělou a přesto přirozenou inteligencí. Když si to přečetl jeden můj kamarád, konstatoval, že mi nikdy nedá šluknout, protože to nepotřebuju . Následná ztráta všech dat při reinstalu vzala moji dvouletou práci do kšá a já začínal nanovo.
Pak začali lidi žrát Zeměplochu. Zplodil jsem dva kratší díly své verze, první zkusil u jednoho vydavatele a ten mi to vrátil s tím, že je to jasná kopie a i když je to čtivé, asi by mě někdo zažaloval.
Barvy, to už je jiný oříšek. Je to v podstatě antiTolkien. Jednoho krásného dne všichni žrali Pána prstenů, já si to přečetl a nechápal jsem, co se na tom lidem líbí. Sci-fi mi v tomto směru přišlo pokročilejší. Tam se řeší lidství jako takové, konflitk duše a světa, potažmo techniky... A Pán prstenů? Dobro, zlo, buch, buch, malý zázrak, trocha štěstí, dobro vítězí. Sory, takhle ne.
Barvy technicky vzato vznikají už deset let a byly třikrát přepsány. Nejsou ještě dodělané. Jsou jen čitelné. Doufám, že tam to poselství vidět je, ale to můžu nechat jen na těch, co si to přečtou.
Jak vidíš, je to u mě hodně o inspiraci. Technicky vzato dost kopíruji.

To je rozhodně zajímavé. Jde vidět, že se psaním máš opravdu bohatou zkušenost. Až i žárlím. Proč ale na bronies.cz nikdy nenapíšeš, když něco vydáš? Je to tím, že nestojíš o publicitu?

Děkuji za pochvalu. Hřeje u srdce.
Co se týká zveřejňování, je tam víc věcí.
Zaprvé, jsem strašná AW (tedy attenti*n wh*re). Nemáš představu, jak mě každý den užíralo, že nikdo na moje vlákno nepáchne. Bál jsem se kliknout dovnitř, abych si nenarušil počet přečtení a nezkresli si ho. Dokážeš si to představit, když je člověk tři měsíce bez reakce? To každodenní kontrolování, jestli někdo neodpověděl...
Zadruhé, pravidla fóra. Je zakázáno reagovat sám na sebe, respektive psát za sebou svoje příspěvky. Samozřejmě, při pushování nahoru modi asi mhouří obě oči, ale já to nechci dělat. Nepřišlo mi to košer předtím, nepřijde mi to ani teď.
Prostě tak se člověk bojí, aby se nezviditelnil přehnaně, až zapadne. Je to zvláštní proces, ale myslím, že je to v pořádku. Nakonec moje dilema vyřešilo jedno PM-ko jednomu človíčku, který původně projevil zájem a ten po přečtení povídky pushnul vlákno nahoru svou reakcí. Následovalo pro mě velké čtení, reakce lidí a já explodoval radostí. 200 přečtení za jeden týden? Kdo to má?

Myslíš si tedy, že je špatné když autor napíše něco nového a v dalším příspěvku to oznámí ostatním?

Ne, myslím si, že by to bylo špatné, kdybych to dělal já. Nikomu jsem to nikdy nezazlíval. Je to prostě moje vyrovnání se se světem. Můj vesmír, moje pravidla a můj přístup.

Zajímavé. Pak je ale těžké se k tvé tvorbě dostat. Sám jsem až dnes zjistil, že jsi vydal i třetí část své mikrotrilogie. Přesto je to tvé rozhodnutí. Sleduješ situaci v literární sekci? Jsi s někým z autorů v kontaktu? Co si o ní případně myslíš?

Situaci v literární sekci sleduji. Upřímně se bavím. Přijde mi, že spousta lidí si neuvědomuje, že je na internetu.
Co se týká kontaktu s ostatními autory, nemám odvahu páchnout třeba do RP sekce. Osobní kontakt je nulový, protože na srazy zatím nechodím (holt, je to daleko a stojí to čas). S pár lidmi jsem si párkrát napsal, ale nebylo to nic výjimečného. Beru to tak, že jsem na fóru teprve půl roku. Známé si dělám strašně pomalu, častěji mezi nespisovateli.
A co si myslím o literární sekci jako takové? Je tam vidět chuť do života. Mluvit o sborníku je nošení dříví do lesa. Těším se na dobu, kdy si sedne pět lidí, dají hlavy dohromady a začnou dělat něco většího. Třeba ten komix.
Nelíbí se mi, když se někdo snaží najít "konečné řešení Literární sekce". O co se tu vlastně snažíme? Ano, samozřejmě, píšeme proto, že nás to baví. Nedávno jsem přišel vyplivnutý z práce a hledal něco na přečtení, víš, takového kratšího a lehčího. Abych něco našel, musel jsem zabrousit do nejtemnějšího kouta literární sekce, až na dno všeho a tam asi páté vlákno odspoda, už si to nepamatuji přesně, byl chabý pokus o komedii. Možná ani to ne, ale příspěvky pod tím byly vypovídající. Já se smál. U Celestie, jak já se smál a pak jsem si to uvědomil - v současné tvorbě se v Literární sekci nezasměju.
Samozřejmě, že nechci vyvolat lavinu rádobyvtipných povídek od lidí, kteří si myslí, že tím zachrání Literární sekci. Já jen chci, aby někteří autoři otevřeli oči dokořán, jak nejvíc to jde, a ukazováčkem zvedli dolní víčko tak, aby bylo prohnuté nahoru.
Vím, že psát dobrou srandu je těžký. Strašně těžký. Ale sranda je součástí života. Já vidím v nynější tvorbě hlavně deprimovanost, kterou si lidé pletou s dospělostí. Prostě kdo je toho schopen, ať to zkusí i jinak. Věřte mi, že já to zkouším dnes a denně.

Přiznám se, že momentálně pracuji na komedii, ale nevím, zda bude taková, jakou bys přál. Máš jistě pravdu v tom, že literární sekce postrádá humornou literaturu. Někteří se o ni pokoušeli, ale nemuselo se jim to povést. Přejdeme k další otázce. Ovlivní nová série nějak literární sekci?

Ano, ovlivní, ale bude to samozřejmě nějakou dobu trvat. Jak tak pozoruji, nejdřív se musí lidé s novou sérií vyrovnat. Potom ji musí přijmout a nakonec se něco začne dít. Pokud jsi zaregistroval malé halo okolo Coco Pommel, tak víš o čem mluvím.

Náš rozhovor je již u konce a proto se chci zeptat na tvé oblíbené jídlo, koníčky, hudbu. Zda jsi zadaný či volný, nebo nějaké jiné zajímavosti o tvé osobě.

Ehm, takže oblíbené jídlo je smažák (a obecně sýry). Jako koníček mám psaní, ale to asi nikoho nepřekvapilo. No, možná i čtení. Co se týká muziky, líbí se mi vše, co má nápad, takže klasikou počínaje, dubstepem konče. Jsem volný. No a zajímavost? No nevim... Dokážu rozeznat barvy, ale neumím je komponovat a taky mám radši tmu než Slunce. Kdysi mi kvůli očnímu vyšetření nakapali do očí a já pak viděl jak šelma - byla to bomba, zorničky široký jak v Japonskym seriálu .

Vzkážeš něco svým čtenářům závěrem? Máš něco na srdci, o co se chceš podělit?

Jsem rád, že jsou lidé, kteří čtou mé příběhy. Pro mě je psaní uvolnění stresu, a když vím, že si někdo u mých příběhů odpočinul a pobavil se, je to pro mě dvojnásobné zadostiučinění. No a vzhledem k tomu, že jsem kuřák, mám na srdci maximálně tak ucpané tepny, což je věc, o kterou se dělit ani nechci.

Děkuji ti za zajímavý rozhovor a pro teď se s tebou loučím.

Tobě také díky.