V hlavě (Inside Out)
Jak bývá občas zvykem, poněkud se spožděním jsem viděl další film, o kterém ostatní už referovali dávno. Je to docela novinka, takže ho nejspíš všichni znají, ale pokud ne, chtěl bych doporučit. Zabývá se sice také rodinou, např. jako Hotel Transylvánia II, ale toto jde mnohem víc do hloubky (a to nejen doslovně).
Už je to nějaký ten pátek, kdy jsem viděl ukázku, která je uvedena výše. Spousta lidí, co film následně viděli, jej kritizovali, že ten film stál za dred, protože ta ukázka byla to nejvtipnější, co v něm bylo. A víte co? Měli skutečně pravdu. V tom druhém.
http://www.csfd.cz/film/345734-v-hlave/prehled/
Když ten film začal, nevypadalo to vůbec jako komedie. Spíš něco, co se bude snažit na vás zapůsobit jinak. Mé citově založené já už dávalo tušit, že tohle mě nepoloží na záda smíchy, ale že se u toho rozhodně nudit nebudu (zpětně zhodnoceno: nebrečel jsem, jako u Andrewa, nicméně moc nechybělo).
Ano, Zloba nám tu vytvářela humorný prvek, který se tu a tam vyloupl i někde jinde (např. mazání vzpomínek z dlouhodobé paměti), a to nemluvím o bonusovém snímku o prvním rande, nebo poslední poznámce o věku hlavní hrdinky.
Film má i poučný potenciál, protože to, co se v něm děje, není jen nějaký prachsprostý výmysl. Jenže tvůrci dokázali divákům zprostředkovat naprosto běžné a fádní věci ze života z pohledu hlavních hrdinů, což není Riley a její rodina, ale někdo úplně jiný. A je to podané stejně katastroficky, jako zhroucení systému a jeho následný restart v seriálu Reboot.
Snímek není vždy úplně veselý, za mě sklidil bonusové body imaginární kamarád, jehož oběť působí o to silněji, že je trvalá. Ostatně, kolik takových jsme každý z nás během svého života pohřbili?
Většinu filmu nás provází postava Radosti, která je skutečně roztomilá, živá, akční, a všechno prožíváte s ní, ale přezevšechno byste se měli soustředit na zcela jinou postavu, a asi zjistíte brzy na jakou. Jen pak na konci nevíte, zda jste správně pochopili její přínos, zda to je skutečně ono, zda těch rovin není víc a kdo ví co ještě.
Sama Radost má během filmu velké potíže to pochopit, a ani pak nevíte, zda jí došly všechny souvislosti, a nebo se jen smířila s poznáním příčiny a následku nejen z jejího úhlu pohledu. Přitom její poznámka o tom, že na začátku vůbec neví, k čemu je daná postava dobrá, by vám mělo napovědět, že byste si měli dát majzla (přesto ji přestanete brát jako otravnou postavu určenou nějakému pobavení až někdy od jejího utěšemí slono-kočko-delfína, a to je v mém případě sakra pozdě).
Film je bezvadný z mnoha úrovní, podobně jako Raubíř Ralf, a za mě ještě možná i víc, protože Raubíř měl přeci jen poněkud jednodušší a jasněji naservírovaný konec. Rozhodně lepší emoční nálož než Frozen.
Hezký je i doprovodné dílko s názvem Láva (hoši, titulky na DVD jsou bitmapa. Zabilo by vás místo toho otravného bílého "Láva" přidat červenou čárku nad písmeno lAva?
). Sice jsem čekal, že neskončí happy endem, o což by asi jeho podání bylo silnější, ale na druhou stranu, proč ne. I tak je to velmi zajímavý počin, který jen ukazuje, že hoši v Pixaru a Disneym prostě UMÍ a dovedou zapůsobit i něčím, co by vás ani ve snu nepadlo, že lze natočit. Zamilované sopky? Vážně?
P.S.: Nezmínil jsem se o krutopřísném grafickém zpracování. No, tak jsem to udělal teď
+bonus za mozek kočky.