Mama - Ona to vie, len si myslí že som na tom závislá... HOCI TÚ LÁSKU MOC NEPREJAVUJEM A OBČAS JEJ NIEČO O TOM POVIEM!!!
Babka - Ona odtial pozná len toho... "capa"... hádajte koho...

rodiče: je jim to fuk
třída: už 4 holky jsou se mnou a jakousi záhadou jsem zjistila že jeden kluk taky
kámošky: nechápou to
sestra: je jí to fuk
BFF: nevadí jí to

Mamka : Tak nějak jí to nezajímá
Tatka : Ten o tom skoro ani neví
Brácha : Ten vždy řekne ''Pane bože poníci ... je to aspon v angličtině?'' Takže se o to taky nějak moc nezajímá
Ségra : Ta o ničem neví

Třída : Nikoho to totálně nezajímá. Možná jen někdy přijde nějaká připomínka na stylu ''Emmm ... Eliško? Jsi v poho?''
Ostatní kámošky : Prostě to berou. Některé mají taky rády poníky
BFF : Taky to bere. Navíc se na MLP taky kouká

Dneska jsme o češtině psali kontrolní slohovku.. Měli jsme popisovat animovanou filmovou postavu. Tak jsem se rozhodl pro mou milou Fluttershy a vzhledem k tomu, že mělo jít o filmovou postavu, zaměřil jsem se na její úlohu v Equestria Girls... No měli jste vidět učitelčinu reakci, když jsem jí to odevzdal. "My Little Pony? To jako vážně?" Teď udělala facepalm.. "Celovečerní film? To existuje?" Viděl jsem, jak mi tam hodně škrtá a nakonec, jak mi píše trojku, jsem z toho trochu rozmrzelý...

Doma:
Téměř nikdo si nevšímá, co to na počítači vlastně sleduji. Když se pokouším něco nakreslit, nakloní se ke mě matka a říká: "Jé, to je roztomilé! Nakreslíš mi to taky?"

Mezi spolužáky:
Kreslím ve vyučování: "Och, už zase poníci?"
"Hele, nakresli mi Fluttershy, která spáchala sebevraždu!"
( Chudák Flutty, tohle vážně nekreslím )

Tak srandu si robia ale len kamarádsku.

Starlight Blue presne je to tak aj so mnou....

No, máti mě ze začátku neustále bombardovala otázkami typu "co z toho máš", ale když jsem jí ukázal nádheru naší tvorby tak byl klid. Taťka je skoro tak extrémní flegmatik jako já, takže kdybych stavěl vrby tak je mu to bude jedno. Ségra poté co jsem jí ukázal pokusy o vlastní tvorbu tak už to bere taky dobře. Spolužáci si ze mě občas dělají srandu ale myslí to v dobrém, takže to docela de.

Já to mám v poho. Ve škole o MLP mluvím zcela otevřeně a všichni to berou naprosto v poho.
Doma mi do pokoje nikdo nechodí, takže neví co sleduju, dělám.

Když se o tom několik lidí ze školy (který jinak vůbec neznám) dozvědělo, zkoušeli si ze mě dělat srandu - na chodbě na mě pořvávali "Hej, koukejte, brony!" a na školním přiznání padlo pár stupidních poznámek. Ale já to absolutně ignorovala a když viděli, že nereaguju, přestalo je to bavit. Rodiče to nijak neřeší a kamarádi jsou tolerantní