Myslím, že otázku "Budu tím, čím chci být, nebo budu tím, co po mě chtějí ostatní?" by si měl v životě zodpovědět (a promyslet se všemi pozitivními i negativními důsledky) každý - ať už jde o "jsem brony", nebo cokoliv jiného.

Ze začátku v životě to moc snadno nejde (rodiče, škola... prostředí, kde máme malou možnost si vybrat), ale později by se tím měl zabývat každý - anžto když necháš nějakou skupinu, aby bez ohledu na tvůj názor určovala, co je pro tebe osobně správné a co ne, tak je to cesta do pekel (nezaměňovat s tím, že když se pro podobnost přidáš k nějaké grupě a i v ní najdeš rozdíly).

Osobní zkušenost: byl jsem otloukánek mnoho let - dneska většinu těch, kteří mě tlačili do stejné průměrnosti, strčím do kapsy. Být odlišný ti dá možnost naučit se mít ostré lokty a vypořádat se lépe se složitějšími situacemi, ač si u toho velmi často rozbiješ nos.

Těžko určit, co je správně.

Jde ale o to, že když jsem se svými známými, tak si s nimi pořád nemůžu rozumět, jak bych rád, protože pořád visí ve vzduchu otázka ''kdy se konečně zbavím toho, to co tu nechceme''. A naopak ani k bronies nemůžu mít takový vztah, jak bych rád, protože stejně tak neustále cítím nutnost na ně nahlížet i z vnějšího pohledu člověka, kterému taková skupina připadá nepatřičná. Ten ''duhový fandom'' je pro mě osobně něco, co si opravdu přeji aby tu bylo jako ostrůvek co nejhezčího mezilidského chování bez předsudků, ignorance, egoismu a nepochopení v dnešním světě, kde jsou tyto vlastnosti životní nutností (fajn, je to venku, bijte mě ), ale z objektivního pohledu si většina normálních dospělých opravdu nehraje s barevnými poníky.

Nevím, čeho můžu dosáhnout nějakou snahou ''odlišit se'', ale není tak snadné se pokoušet ''nezapadat'', protože vždy bude člověku někdo říkat, co má a nemá dělat - celá lidská kultura a civilizace je založena na plnění rozkazů, bez toho bysme se mohli vrátit zpátky do jeskyně. Rozbíjet si nos v zájmu vypořádání se s nějakou složitější situací možná má smysl, ale má to smysl kvůli mojí zálibě? Vždy platilo a bude platit, že hřebík, který vyčnívá, dostane kladivem, jinak by konstrukce nedržela pohromadě - tak funguje fyzikální i společenská realita.

Dobrý člen by sice měl být schopen dělat i těžší rozhodnutí pro dobro skupiny, ale co má dělat když je jeho sympatie rozdělena mezi více skupin? Nemít hloupé nápady a zalézt zpátky do řady?

illindor: ja myslim ze chapu co chces rict, ale tady babo rad...

''kdy se konečně zbavím toho, to co tu nechceme'' - a proc jim to tak vadi? ty jim to nejak cpes? porad je otravujes s poniky? davas porad okate najevo ze jsi brony? jestli jo, tak to prestan delat, jestli ne, nechapu co jim vadi...

" že hřebík, který vyčnívá, dostane kladivem" - no to se rika...podivej, ja odmalicka vim ze nejsem "normalni" a sem na to celej zivot hrdej. nebo co to je "normalni"? clovek ktery zije podle vsech moznych konvenci? ja myslim ze pokud svoji "nenormalnost" nikomu nevnucujes, melo by byt kazdemu fuk , jestli si brony nebo treba sbiras pytliky od caje. nemuzem bejt vsichni stejny, a jestli jo , tak ok zavolejte Starlight Glimmer, at to tady srovna =

Mladší bratr- Je brony (díky mně) a blázen do Rainbow Dash
Starší bratr- Říká, že jsem fanatik a malý děcko A poníkům se jen směje
Mamka- Na anglický s titulkama se kouká se mnou   Jinak prej nic se nemá přehánět.
Taťka- Kroutí hlavou a kupuje poníky-žádný díl zatím neviděl (to se MUSÍ změnit!!!)
Ostatni- To neví (zatím?)

Já to mám takle:

Rodina: Ví o tom jenom mamka a mladší brácha, kterým to vůbec nevadí. Taťka o tom neví a já myslím že je to dobře  
Kamarádi: Mám jednoho, co je taky brony, a ti ostatní se tomu jenom diví, ale berou to v pohodě
Spolužáci: Díky mýmu YouTubu o tom ví, ale nikdo s tím nemá problém

V mém okolí už radši o MLP nebudu mluvit. Většinou jsou to reakce MLP je blbost nebo Bože však je to úplně trapné Takže tak.....no horší je když jim začnu vyprávět o RP Ubytovna Sedmikráska....no to už jsem v háji úplně.
To co hraješ?! .....Jak to můžeš hrát?! většinou bych nejradši těm lidem nakopala zadeček Ale snažím se být v klidu...jediný kdo působí jinak je můj bratr, protože je sám brony.

No ty máš zas to dobre, že brácha je brony. Najhoršie, keď priamo v okolí ste v tomto sám Inak rozprávať im ešte o nejakom roleplay súvisiacej s MLP nie je dobrý nápad. Ono ľudia majú problém s tým, že niekto nad 12 (aj to je už asi prestrelené vzhľadom k tomu ako sa neznalí ľudia na MLP pozerajú) vôbec pozerá niečo ako MLP, resp. sa tomu dokonca viac venuje. Ono len netreba za každú cenu to niekomu tlačiť. Proste to nechať tak a keď niekto uvidí napríklad kopiace sa blindbagy, tak potom niečo viac o tom povedať

Rodiče: myslet to je podivně.
Přatele: jen malo přatel vedet o me a ponikach. Jedna darovala RD-Plush na Vanoce 2015.
V škole ukazal pony-video, jak Fluffle Puff. Bylo zabavne.

______

Parents: They found it strange, but have nothing against it.

Friends: only a few know about me and ponies. One friend even gave me a RD-plush as a present for x-mas 2015.
In the school I showed sometimes pony-videos, for example Fluffle Puff. It was really amusing.

O mne to vie zatial par ludi, ktori to maju vsak radi tiez .. takze zatial kladne. Mne sa to proste paci, ako ti ponici vyzeraju .. Mozno si raz kupim minifigurku ak bude moznost. Ako spravny brony musim mat nieco.

Když jsem v roce 2012 začal sledovat MLP, tak jsem tu psal, jak lidem ve třídě na střední vůbec nemá smysl o tom říkat, že by to nepochopili. Vůbec jsem nedoufal v to, že bych někomu mohl říct, že koukám na MLP, nebo dokonce někoho naučit na to koukat taky. Uplynulo pár let a nic se nedělo. Teď chodím do 1. ročníku na VŠ a hodně věcí v mém životě se změnilo. Je tu daleko víc lidí, s kterými se dá bavit a už tu nemusím tolik skrývat svůj oblíbený seriál.
Samozřejmě mě napadlo, že tu určitě bude víc bronies. Velice brzo jsem zjistil, že je tu jedna holka, která taky kouká na poníky a kreslí    (sice lidi, ne poníky, ale zato krásně). Tak jsem se jí svěřil a ukázal jsem jí moje obrázky (které jsou tady na fóru) a líbily se jí.  Poprvý jsem někomu mimo rodinu a internet řekl, že koukám na poníky, po 3 letech!    
Druhý úspěch se týká mého kámoše, s kterým se tu nejvíc bavím. Bavíme se o všem možným, tak mě napadlo, že mu někdy ukážu poníky, možná na to začne koukat taky. Byl jsem zvědavej na jeho reakci, nicméně jsem tušil, že to bude brát v pohodě, protože ví, že jsem hodně zvláštní člověk.   Tak jsem s ním o tom nedávno mluvil. Vůbec se nedivil a říkal, že to taky zkusí. Už se podíval na první díl a líbí se mu to.  
Takže uvidím, možná o tom řeknu i dalším lidem. Život je daleko lepší, když má člověk kolem sebe tolerantní lidi, před kterými nemusí všecko tajit.  
Ještě před rokem by mě něco takového ani ve snu nenapadlo...