Hodnocení tématu:
  • 4 Hlas(ů) - 3.75 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Strádovo verše a příběhy
Hezké Pinkiesmile připomíná mi to verše, které jsem kdysi psával - poměrně přesně popisují mé tehdejší pocity i situaci.
Princess Luna: Everypony has fears, Scootaloo. Everypony must face them in their own way. But they must be faced, or the nightmares will continue.

Rainbow Dash: It feels good to help others get something they always wanted but never had. Almost as good as getting it yourself.

The Last Rebel... still alive
Odpovědět
Lék


Sedím ve svém temném pokoji,
je zataženo venku, i v mojí mysli,
jsem někdo cizí, hraju jen roli,
pochybnosti ke mně přilétají v roji.
Bodají a ptají se,
Strádo, kde si?

V přátelství už přestávám věřit,
že mé srdce pocítí lásku,
zůstává dál legendou.
Už ani zdi, nelze se svěřit,
slyším zlo,
i v jemňoučkém hlásku,
další můry se do mě nevejdou.
Nevejdou!

V nejhorším snu,
potkávám Lunu,
jen ona ví,
jakou platím cenu,
jen ona ví,
jak blízko mám ke zlu.
Proto z mých vzpomínek,
vytváří plamínek,
v mé ruce, mění se v kamínek.

Září šesti barvami a já ho pevně svírám,
koukám se na ní a jen se usmívám.
Lék jsem celou dobu znal,
ale slepě jsem se špatným směrem hnal.
Má nenáviděný právo nenávidět?
Odpovědět
Moc pěkná báseň.

"I am grateful for all my friends, family, and amazing people, who I met. Stay awesome!"
"Be yourself!"  
 






 
Odpovědět
Ač sem byl, nebo jsem kýmkoli, pořád sem patří ta nejlepší část Twilightsmile
Probuzení
Už je to dávno, co verše psal,
každý den, proti sobě bojoval,
v hlavě, nikdy si to nesrovnal,
přesto může říct, že něco miloval.

Ač směřoval zlým směrem,
tak poškozen, okolním světem,
něco přilétlo, doručeno větrem,
myšlenka, napsána světlem.

Pár jmen vrátilo se do mysli,
něco zahřálo ho na duši,
překvapen, kam ho stíny donesly,
vidí vše, co skončilo v koši.

Nesmírně potrhaný, lepí se zpět,
kdysi opuštěný, překrásný svět.

Pegas teď poletuje nad hlavou,
kalné oči sledují tu podívanou.
Poníci šťastní, upřímně se smějí,
dech slabý nad vším se tají.

Teď čechrá hřívu barevnou,
kopýtko ho nepatrně šťouchne,
ten poník s hřívou duhovou,
do vody s ním šplouchne.

Teď poprvé se skutečně směje,
když z vody se noří,
moc dobře ví, kam to spěje,
pár veršů, o tomhle stvoří.

Má nenáviděný právo nenávidět?
Odpovědět
Roztříštěný
Nedůvěryhodný, porušující sliby,
trochu smutný, dělající stále chyby.
Kdysi přátelský, dnes odtažitý,
kdysi důvěřivý, teď ostražitý.

Tak moc válčil, až nezbylo mu nic,
tak moc snil, až nemožnému uvěřil.
Snažil se být jak dokonalý princ,
sám sobě, tvrdou ránu uštědřil.

Snažil se nést tíhu nesmírnou,
až se mu podlomila kolena,
otázku měl, téměř vesmírnou,
ale víra v sebe mu chyběla.

Málo teď poskládal, snažil se změnit,
ale ocitl se tam, kde kdysi začínal.
Zapomněl na své krásné city, naučil se ranit,
sám se nenáviděl, tolikrát se proklínal.

Uzavřel se do sebe, začínal se skrývat,
vyhýbal se životu, sám sebe zlomil.
Říkal si různě, teď začíná si zvykat,
že sám sebe ztratil, tak moc se změnil.

Teď.
Vrhám se do propasti,
za mnou řítí se oblaka,
cítím náznaky radosti,
za zády dech draka.
Vše se řítí,
nikdo mě nechytí,
jde o mé vlastní bytí,
zrnka prachu se mi v očích třpytí.
Sám.
Kolem ale desítky,
mají mou tvář,
všechny ty střípky,
co tvořily můj žalář.

Všechny je slepím,
hrozeb se nebojím,
zpět je uložím,
ten chaos napravím.

Má nenáviděný právo nenávidět?
Odpovědět


Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející toto téma: 1 host(ů)