13.10.2013, 16:24
Gentlemani a hraběnky,
Epilogem a dodatkem je uzavřen můj nejdelší příběh, který jsem psal zhruba rok. 6. 10. 2013 jsem dal sem do vlákna svou první kapitolu. Tehdy tu moc povídek nebylo a ano náhodou jsem netušil, co se z tohohle díla vyvine.
Zhruba od třetí kapitoly jsem chytl první vlnu inspirace. Pracoval jsem na ní pár dní před vánoci a dostal se do takové fáze, kdy jsem psal až do ledna a dokončil tak první 48 tisícový blok. Pak jsem se rozhodl dát si pár měsíců pauzu, neboť jsem měl velice těžké předmaturitní období a potřeboval jsem čas.
Ještě před maturitou jsem začal pracovat na druhé části. Pamatuji si, že jsem asi po páté kapitole na mém prvním Vyšehradě dělal osnovu, co tam zhruba chci mít a vymýšlel jsem nápady, které se tam vskutku objevily - trosečníci, řasy a další věci. Věděl jsem, že tam bude sabotér, ale detaily jsem dodal až během psaní.
No a třetí část měla začátek trochu rozporuplný. Říkal jsem si, že si dám po druhé části chvíli pauzu a dodělám některé koncepty vedle, ale po třech dnech jsem nevydržel a vrhl se do práce. Udělal jsem ale chybu a řídil se kompletně podle skripta, který jsem si napsal před tím. Po šesté kapitole, kdy jsem dostával zpětnou vazbu od více autorů a prakticky všichni se shodli na tom, že natahuji a chce to trochu víc šťávy, jsem plán zahodil a začal zase psát podle sebe.
Tak mi to vydrželo až do konce, přidal jsem nové nápady, dal jiné myšlenky a snažil si pohrát s koncem tak, aby tam toho nebylo zbytečně moc a aby se splnily věci, které jsem tam chtěl mít. (Smrt Generála, odhalení Flashe Idey, smrt Beathana a další)
Aurora byla moje první práce o velikosti románu. Ostatně čísla mluví za vše:
Odhalila tak moje velké nedostatky především v délce a kvalitě bojů, jak upozorňoval Zmok. Snažil jsem se proto použít v některých částech třeba šermířské termíny případně jsem se díval, jak popisují boj jiní autoři a občas tam hodil nějakou poznámku, čeho si ten hrdina v boji narychlo všiml. Potíž je v tom, že když váš hrdina upřeně sleduje boj, tak se dá těžko vyhnout velké nudě, když bych popisoval jak si všímá všech možných a to i těch nepodstatných detailů na protivníkově těle.
Holt je třeba na sobě ještě pořádně pracovat a najít si styl i v těchto mnou moc často nepoužívaných oblastech. Třeba se jednou zadaří.
Rád bych vás milí čtenáři poprosil o jednu věc, vlastně k vám mám dvě věci.
Ta o kterou vás chci poprosit - Napište mi vaše dojmy z celého příběhu. Nemusíte mi tu rozepisovat vše kapitolu po kapitole, zas tak žádostivý po zpětné vazbě nejsem (i když někteří tuší, že Rwakku a Greytaile?
), rád bych ale, aby to bylo něco víc, než jen věta - Je to moc dobrý.
No a ta druhá, chtěl bych vám všem velice poděkovat za vaši skvělou podporu, která mě mnohdy držela a já psal dál. Velmi vás to motivuje, když víte, že si nepíšete jen tak do hlubin harddisku.
A na závěr, zmíněný epilog a dodatek.
Epilog
Dodatek
Všem vám velice děkuji
Epilogem a dodatkem je uzavřen můj nejdelší příběh, který jsem psal zhruba rok. 6. 10. 2013 jsem dal sem do vlákna svou první kapitolu. Tehdy tu moc povídek nebylo a ano náhodou jsem netušil, co se z tohohle díla vyvine.
Zhruba od třetí kapitoly jsem chytl první vlnu inspirace. Pracoval jsem na ní pár dní před vánoci a dostal se do takové fáze, kdy jsem psal až do ledna a dokončil tak první 48 tisícový blok. Pak jsem se rozhodl dát si pár měsíců pauzu, neboť jsem měl velice těžké předmaturitní období a potřeboval jsem čas.
Ještě před maturitou jsem začal pracovat na druhé části. Pamatuji si, že jsem asi po páté kapitole na mém prvním Vyšehradě dělal osnovu, co tam zhruba chci mít a vymýšlel jsem nápady, které se tam vskutku objevily - trosečníci, řasy a další věci. Věděl jsem, že tam bude sabotér, ale detaily jsem dodal až během psaní.
No a třetí část měla začátek trochu rozporuplný. Říkal jsem si, že si dám po druhé části chvíli pauzu a dodělám některé koncepty vedle, ale po třech dnech jsem nevydržel a vrhl se do práce. Udělal jsem ale chybu a řídil se kompletně podle skripta, který jsem si napsal před tím. Po šesté kapitole, kdy jsem dostával zpětnou vazbu od více autorů a prakticky všichni se shodli na tom, že natahuji a chce to trochu víc šťávy, jsem plán zahodil a začal zase psát podle sebe.
Tak mi to vydrželo až do konce, přidal jsem nové nápady, dal jiné myšlenky a snažil si pohrát s koncem tak, aby tam toho nebylo zbytečně moc a aby se splnily věci, které jsem tam chtěl mít. (Smrt Generála, odhalení Flashe Idey, smrt Beathana a další)
Aurora byla moje první práce o velikosti románu. Ostatně čísla mluví za vše:
- Slova - 117 747
- Stránky (Wordové A4) - 199
- Znaky (bez mezer) - 572 443
- Znaky (s mezerami) - 692 046
Odhalila tak moje velké nedostatky především v délce a kvalitě bojů, jak upozorňoval Zmok. Snažil jsem se proto použít v některých částech třeba šermířské termíny případně jsem se díval, jak popisují boj jiní autoři a občas tam hodil nějakou poznámku, čeho si ten hrdina v boji narychlo všiml. Potíž je v tom, že když váš hrdina upřeně sleduje boj, tak se dá těžko vyhnout velké nudě, když bych popisoval jak si všímá všech možných a to i těch nepodstatných detailů na protivníkově těle.
Holt je třeba na sobě ještě pořádně pracovat a najít si styl i v těchto mnou moc často nepoužívaných oblastech. Třeba se jednou zadaří.
Rád bych vás milí čtenáři poprosil o jednu věc, vlastně k vám mám dvě věci.
Ta o kterou vás chci poprosit - Napište mi vaše dojmy z celého příběhu. Nemusíte mi tu rozepisovat vše kapitolu po kapitole, zas tak žádostivý po zpětné vazbě nejsem (i když někteří tuší, že Rwakku a Greytaile?
), rád bych ale, aby to bylo něco víc, než jen věta - Je to moc dobrý. No a ta druhá, chtěl bych vám všem velice poděkovat za vaši skvělou podporu, která mě mnohdy držela a já psal dál. Velmi vás to motivuje, když víte, že si nepíšete jen tak do hlubin harddisku.
A na závěr, zmíněný epilog a dodatek.
Epilog
Dodatek
Všem vám velice děkuji
