(29.05.2018, 14:06)Jamis Napsal(a): [ -> ]@Butters: taky přicházíš do věku, kdy stojí za to stát si za svým názorem, takže klidně jim oznam, že to tak je - prostě se ti líbí animák. A když budou namítat, že je pro děcka, tak jim klidně připomeň, že byl napsaný pro děcka i jejich rodiče, takže žádný div, že se ti jako téměř plnoletému líbí 
Ber to jako cvičení na sdělování vlastních postojů, aniž by bylo třeba shazovat postoje druhé strany - věř tomu nebo ne, tahle dovednost se ti v životě bude hodně hodit.
A navíc každý seriál pro děti byl napsaný dospělými lidmi, takže vlastně není co řešit
Já si postě koupil plyšáka a o pár dní později naklusal do školy v triku s Rainbow Dash, z reakce jsem byl překvapen.
Buď se všichni báli cokoli říct nebo jim to bylo jedno
...a to jsem se bál co tím na sebe ztrhnu
Tak jo, asi bych mohl informovat, jak vše dopadlo. Ve čtvrtek jsem se rozhodl tátovi (jemuž jako jedinému z rodiny plně věřím), že se mi líbí My Little Pony a že bych prostě chtěl plyšáka Rainbow Dash. Vzal to v pohodě, ani se tomu moc nedivil. Dokonce mi i pomohl vymyslet, jak toho plyšáka vysvětlit mámě a bratrovi. Bratr si ze mě naštěstí srandu nedělá, dokonce se mi i přiznal, že se na My Little Pony díval jako malý a že se mu to líbilo, ale pak toho nechal, protože si připadal divně (jo, to znám taky
). Od mámy jsem čekal, že se mi bude smát, ale když si toho všimla, tak se mi sice zasmála, ale pak to nechala být.
@Butters: gratulace
vidíš - nakonec to bylo v pohodě.
@Butters blahopřeju k dobrému výsledku, tohle bych teda taky nečekal
(btw, myslím že málo kdo si tu nepřipadá kvůli tomuhle divně)
bezva
Welcome to Herd :-D
jako je fakt že po 8 letech už proti tomu brojí jen opravdoví zatvrzelci
zbytek už jen pokrčí rameny, pořpípadě si v duchu pomyslí něco nehezkého ale nechají to být
Jelikož můj předchozí příspěvek je už přes 5 let starý, je třeba aktualizace
odjakživa to naši měli za něco divného, co asi normální kluky nezajímá a tak na to taky nahlíželi. Nejtěžší bylo asi překonat ten počáteční hajp, kdy vůbec nechápete, co se ostatním na těch úžasných ponících vlastně nelíbí, měsíce plné otázek ze všech stran proč na to koukám a jestli náhodou nejsem retardovaný. Když tohle člověk zvládne, je za vodou.
Pak přišla vysoká, kde bylo plno exotů, takže nějaký cápek koukající na nějaké barevné šmouhy nebylo nic neobvyklého, nutno však říct, že v průběhu vysoké jsem si skrze MLP vysloužil přezdívku poník u které doteď nevím jestli mi vadí nebo ne. Ikdyž asi spíš ne, když jsem si po státnicích nechal na chodník ke skupině napsat Bc. Poník
jestli někdo bude procházet kolejemi ostravské VŠB, tak hledejte poníka
Mé nastávající poníci nevadí, ovšem myslím si, že je ráda, že u mě došlo k takovému útlumu co se týče MLP, kdy si sem tam něco nakreslím, nebo sporadicky mrknu na nějaký díl seriálu.
Ovšem i přes tohle všechno se poníci stali takovou součástí mého života, ať už to je plyšová Starlight (měl jsem ji rád dřív než to bylo moderní
), BB mane6 nebo poník jako obrázek na ploše.
Ako by som to povedal moje rodine je ukradnute čo robym a kde travym čas
o poniky sa zaujimaju tak moje kratky
Říkají, že se u mě projevuje opožděná puberta
. Na druhou stranu jsou rádi, protože je to mírumilovný seriál a navíc si tak trénuji angličtinu, často ani nejsou potřeba titulky.
@butters