11.09.2013, 12:11
Ke kepitolám 25 a 26 jsem se trošku rozepsal :-)
Sám řikáš, že se ti 25. moc nepovedla, ale zkusim vypíchnout věci, který přesahujou do celýho díla. Nemůžu ti vytýkat základní chyby, protože tuhle fázi máš dávno za sebou, tak půjdu do detailů, který možná budou dost subjektivní. Ale v mejch očích jsou tohle věci, který ti chyběj proti vypsanejm spisovatelům.
První jsou popisy prostředí. Nechci abys popisoval kde co stojí, jak je to vysoký a podobně. Píšeš stručně se zaměřením na příběh a to je dobrý. Ale vždycky v novym prostředí nebo u nový postavy se hodí dát pár detailů, od kterejch se může odpíchnout má představivost a pomoct zaplnit zbytek. Takhle se ten tvůj příběh odehrává jakoby na velký bílý ploše. V případě prostředí může popis navodit správnou atmosféru a děj je tak intenzivnější. U nový postavy můžou zajímavý detaily pomoct s pochopením jejího charakteru a hlavně pomůžou si jí zapamatovat. Řiká se, že víc než tři na jednom místě už bějvá moc. Nejlíp, když jsou tyhle věci něco, co každej dobře zná a má s nima spojený nějaký pocity. Ve 26. se mi líbila tahle věta uprostřed souboje: Krev skrápěla vyprahlou zemi a plevel hltal vláhu i živiny, které v ní byly skryty. Takovýhle drobnosti na správnym místě to dost oživěj.
Další jsou lidi. Na mě působěj docela bezrozměrně. Přivedl jsi tam Klerika, což bude zřejmmě dost důležitá postava, ale neřekl jsi o něm skoro nic. To souvisí s těma detailama. Taky velkou část píšeš spíš z pohledu draků, tak bych čekal, že jednání lidí budeme mít zprostředkovaný skrz dračí vnímání, což by mohlo bejt zajmavý. Ale je to spíš takový jednoduchý "ten udělal to a ten tohle". Části, který jsou psaný jakoby z pohledu nezávislýho pozorovatele a ukazujou scény s lidma bez draků, mi přijdou jako nejslabší. Buďto jít víc do hloubky, stejně jako když píšeš o dracích, nebo zvolit nějakej jinej přístup. Taky pořád řikáš, jak je Pepper zamilovaná do Jeremiena, ale z jejich chování to tolik vidět neni. Z toho vzniká lehkej rozpor. Tady by pomohlo to míň opakovat a víc to ukázat.
Nedozvěděl jsem se, proč Jeremien letěl k aréně. To je docela důležitej fakt a já nevim jestli se to někdy dozvim a proč jsi to vlastně nenapsal. Stačilo by, aby dračice přemejšlela, proč jí to Jeremien nechtěl říct. Z toho by bylo jasný, že to jako autor považuješ za důležitý a já se tudíž mám na co těšit.
To považuju za nejdůližetější vlastnost dobrý knihy - abych se v každym momentě měl na co těšit. Na další kapitolu, na další odstavec i na další větu. A tohle zvládáš hodně dobře. Vždycky se dá tušit nějakej konflikt; situace se nezastavujou na mrtvym bodě - vždyky přijde někdo novej, nebo se stane něco, co všecko změní. Nemáš tam žádný dlouhý nudný části, který bych musel překonávat, abych se dostal k tomu co mě opravdu zajímá. V tom pomáhá ten tvůj stručnej styl.
Nebylo špatný, jak jsi už na začátku řekl, že tahle událost Pepper navždy změní. Ale už jsi to nemusel opakovat. To působí nuceně.
Co mi trochu vadí, je, že místama píšeš dost polopaticky. Bylo to takhle a takhle. Já si rád stav věcí domejšlim na základě toho co vidim. To je při čtení další dimenzí zábavnosti. Občas mě můžeš i praštit přes čumák. Něco se ukáže bejt jinak, než jak to vypadalo. A nejlíp, když si pak řeknu, že to vlastně bylo celou dobu vidět. Tak to chodí.
Taky mi tam chybí takový globální stupňování situace. Je jasný, že se střídaj lepší okamžiky s horšíma. Něco se podělá, něco se vyřeší. Ale kdyby bylo vidět, jak se celková situace v letce horší, tak by to spolu s hrozbou lidí vytvořilo dost hustou atmosféru. Ono to trochu vidět je, ale mohlo by to bejt mnohem silnější.
Teď něco konkrétního:
"V očích se jí zrcadlila slza." - To by dávalo smysl, kdyby ta slza byla někde před ní a ona se na ní dívala. V kontextu je to divný.
Měl bych skončit něčim pozitivním :-) 26. kapitola opravdu funguje. Tu jsem četl jednim dechem od začátku do konce. Vymejšlíš zajímavý komplikace, který musej hrdinové překonávat. Ale začínáš tam mít těch draků opravdu hodně. Nebojíš se, že to neutáhneš?
A měl by sis uvědomit, že opravdu píšeš dobře. To hlavní, samotnej příběh, ti jde a celý to utáhne. To jak ho vyprávíš se dá vychytat jen praxí. A už takhle to neni špatný.
První jsou popisy prostředí. Nechci abys popisoval kde co stojí, jak je to vysoký a podobně. Píšeš stručně se zaměřením na příběh a to je dobrý. Ale vždycky v novym prostředí nebo u nový postavy se hodí dát pár detailů, od kterejch se může odpíchnout má představivost a pomoct zaplnit zbytek. Takhle se ten tvůj příběh odehrává jakoby na velký bílý ploše. V případě prostředí může popis navodit správnou atmosféru a děj je tak intenzivnější. U nový postavy můžou zajímavý detaily pomoct s pochopením jejího charakteru a hlavně pomůžou si jí zapamatovat. Řiká se, že víc než tři na jednom místě už bějvá moc. Nejlíp, když jsou tyhle věci něco, co každej dobře zná a má s nima spojený nějaký pocity. Ve 26. se mi líbila tahle věta uprostřed souboje: Krev skrápěla vyprahlou zemi a plevel hltal vláhu i živiny, které v ní byly skryty. Takovýhle drobnosti na správnym místě to dost oživěj.
Další jsou lidi. Na mě působěj docela bezrozměrně. Přivedl jsi tam Klerika, což bude zřejmmě dost důležitá postava, ale neřekl jsi o něm skoro nic. To souvisí s těma detailama. Taky velkou část píšeš spíš z pohledu draků, tak bych čekal, že jednání lidí budeme mít zprostředkovaný skrz dračí vnímání, což by mohlo bejt zajmavý. Ale je to spíš takový jednoduchý "ten udělal to a ten tohle". Části, který jsou psaný jakoby z pohledu nezávislýho pozorovatele a ukazujou scény s lidma bez draků, mi přijdou jako nejslabší. Buďto jít víc do hloubky, stejně jako když píšeš o dracích, nebo zvolit nějakej jinej přístup. Taky pořád řikáš, jak je Pepper zamilovaná do Jeremiena, ale z jejich chování to tolik vidět neni. Z toho vzniká lehkej rozpor. Tady by pomohlo to míň opakovat a víc to ukázat.
Nedozvěděl jsem se, proč Jeremien letěl k aréně. To je docela důležitej fakt a já nevim jestli se to někdy dozvim a proč jsi to vlastně nenapsal. Stačilo by, aby dračice přemejšlela, proč jí to Jeremien nechtěl říct. Z toho by bylo jasný, že to jako autor považuješ za důležitý a já se tudíž mám na co těšit.
To považuju za nejdůližetější vlastnost dobrý knihy - abych se v každym momentě měl na co těšit. Na další kapitolu, na další odstavec i na další větu. A tohle zvládáš hodně dobře. Vždycky se dá tušit nějakej konflikt; situace se nezastavujou na mrtvym bodě - vždyky přijde někdo novej, nebo se stane něco, co všecko změní. Nemáš tam žádný dlouhý nudný části, který bych musel překonávat, abych se dostal k tomu co mě opravdu zajímá. V tom pomáhá ten tvůj stručnej styl.
Nebylo špatný, jak jsi už na začátku řekl, že tahle událost Pepper navždy změní. Ale už jsi to nemusel opakovat. To působí nuceně.
Co mi trochu vadí, je, že místama píšeš dost polopaticky. Bylo to takhle a takhle. Já si rád stav věcí domejšlim na základě toho co vidim. To je při čtení další dimenzí zábavnosti. Občas mě můžeš i praštit přes čumák. Něco se ukáže bejt jinak, než jak to vypadalo. A nejlíp, když si pak řeknu, že to vlastně bylo celou dobu vidět. Tak to chodí.
Taky mi tam chybí takový globální stupňování situace. Je jasný, že se střídaj lepší okamžiky s horšíma. Něco se podělá, něco se vyřeší. Ale kdyby bylo vidět, jak se celková situace v letce horší, tak by to spolu s hrozbou lidí vytvořilo dost hustou atmosféru. Ono to trochu vidět je, ale mohlo by to bejt mnohem silnější.
Teď něco konkrétního:
"V očích se jí zrcadlila slza." - To by dávalo smysl, kdyby ta slza byla někde před ní a ona se na ní dívala. V kontextu je to divný.
Měl bych skončit něčim pozitivním :-) 26. kapitola opravdu funguje. Tu jsem četl jednim dechem od začátku do konce. Vymejšlíš zajímavý komplikace, který musej hrdinové překonávat. Ale začínáš tam mít těch draků opravdu hodně. Nebojíš se, že to neutáhneš?
A měl by sis uvědomit, že opravdu píšeš dobře. To hlavní, samotnej příběh, ti jde a celý to utáhne. To jak ho vyprávíš se dá vychytat jen praxí. A už takhle to neni špatný.
Je to jen věcí praxe. 
