Bronies.cz

Úplná verze: Rwakk tvorba
Prohlížíte si holou variantu vašeho obsahu. Prohlédněte si plnou verzi s příslušným formátováním.
Děkuji ti za tvé povídky Rwakku. Mají v sobě své jisté zvláštní kouzlo.
Zase vás zdravdím přátelé. Rozhodl jsem se také se pokusit napsat něco jiného. Je to něco co je pro mě výzvou které se chci postavit a baví mě to. Doufám že se to někomu bude líbit.
Tóny ticha: Příjezd
Kratičká povídka o tom že někdy láska nestačí.
Někdy není jiná možnost
Že láska nestačí? Vždyť právě zachránila tři osoby Twilightsmile
Díky. Ale láska někdy opravdu nestačí. Život je krutý a vždycky bude. Víra v lásku tu navždy zůstane ale ani láska nemůže zachránit všechny.

Každopádně děkuji za příspěvek. Je to důkaz že aspoň někdo mě dobrovolně sám od sebe čte. No, snad nikoho neurážím Pinkiesmile
Tak jak se mi nic nedaří dokončit a pořád nejsem s ničím spokojený tak si sem aspoň hodím nějaký ty drabble. Non-pony prosím.
Daftixův paradox
Daftix, jeden z šestnácti, sledoval oblohu. Již dávno tomu bylo, co měl čas. Jako jeho strážce, Času a věku, vždy někam pospíchal. Vytáhl kapesní hodinky. Nebyly na nich ručičky. Ani čísla nic. Jen prázdná plocha.
Protřepal hodinky a strčil je do kapsy.
Z ničeho nic okolo něj prošel on sám. Oba dva zamrkali. Podívali se na sebe, zakroutili hlavami. Chvíli tam tiše stáli.
„Kde máme dneska být? Nevíš?”
„Nevím. Musím si poradit sám.”
Podali si ruce a druhý odešel.
„Jak tak vidím, nikdy nemám čas,” pravil první.
„Sakra. Přesně o tom mluvím.” Daftix se protáhl a vyrazil. Zase neměl čas.


Luchiel a Zoel
Jsem strážce snů a nemám sny. Smutné že? Kdysi jsem byl jen pouhý nožíř. A pak jsem poznal ji. Královnu snů, co chtěla moji hlavu. Ještě dnes ji vidím. Jak krásná a majestátní byla. Přes všechny její vnady krutostí žila.
Jako včera vzpomenu si na její políbení. Poslední, co v životě udělala. Pak ona, ač sama snění, noční můru zažila. Tehdy, co smrt ji místo mě srazila. Nemohl jsem se dívat na to. A smlouvu s ní uzavřel. Jedno tělo a dvě duše navždy.
Ted já sám nesu její břímě. A tvořím to, co vy lidé milujete. Sny a naděje
Tak jsem zase sedl ke psaní a stvořil toto. Vím že mnohým se to nebude líbit. Někdo řekne. Je to nedomyšlené ale o to mi něšlo. Jen jsem se chtěl zamyslet.

Příběch o jednom jednoroži který měl vše co si přál.
Lucky Star
Můj názor znáš. Ajsmug
Varuji...tato povídka není pro slabé povahy. Neteče v ní skoro žádná krev. Přesto je krutá. Ukáže nám naději ale i krutost která se podle některých do tohoto světa nehodí. Přesto si myslím že nalezne i své zastánce. Přijemné počtení. Doufám že vydržíte až do konce.
Neopouštěj mě
Jenom občas se stane že se objeví něco co mě raní. Raní takovým způsobem že musím začít přemíšlet. Nad věcmi kterých se bojím. Ale je to prospěšné. Díky.