Celá kapitola není ničím jiným, než ukázkou brutality, která byla místy předhozena v groteskní formě. Nevím, jaký byl tvůj původní plán, ale momentálně na mě působí tak, že si nepřeješ nic jiného, než aby čtenář nenáviděl draky. Draci jsou zde ukazováni jako primitivní krvelačná zvířata, která čerpají neskutečné potěšení z mučení a smrti. Během útoku nebyla ukázána byť sebemenší známka morální převahy, heslo bylo jednoduché – genocida – a osobně to chápu jako špatné rozhodnutí. To, že Straz toužil po vyhlazení lidstva bylo odůvodněné, ale nechal jsi do tohoto krveprolití strhnout i ostatní draky. Zmocňoval se mě pocit, že drakům nejde ani tak o vyhlazení lidstva, jakožto o prožitek z mučení. Jedna věc je šokovat, druhá věc je vytvoření jedné dlouhé brutální scény, avšak vzájemně si tyto dva způsoby nemyjí ruce. Za žádnou scénu jsi neužil jediného kontrastu. Stačilo jedno jediné slitování ze strany draků a celá situace by vypadala jinak, ovšem příběh by se vyvíjel stále stejně. Zmíním situaci, která byla už zmíněna Midnight už předtím: moment, kdy Celena pobila děti. Zde jsi měl možnost dát najevo, že draci nejsou jen hloupá zvířata (která ani nejsou schopna pojmenovat lidské příbytky, či výdobytky, což svědčí o jejich totální ignoranci a nezájmu vůči okolnímu světu), jejichž životním motem je: „Zabij jídlo, zabij nepřítele, zabij druha, zabij všechno!“, ale že v sobě mají i světlou stránku. Jenže s tímto chodem, jež si naservíroval, není možné si stávající a budoucí čtení pořádně vychutnat. V mých očích draci jsou a budou svině, kteří si zaslouží porážku jako prasata. Ačkoliv ani jedna ze stran nemá být hrdinská a ani správná, odteď fandím lidem, jelikož jejich pokolení není nakažené neopodstatněnou krvelačností, jako je tomu u létajících ještěrek (pokud bych po něčem takovém toužil, vrátím se k psaní Lovce).