Mě tuhle naprosto vyděsilo kastování podle oblečení, když jsem byl vyzvednout sestřenku ze školy. Vůbec to nechápu...
Nejsem ze školy tak dlouho (narozen 88). Někteří spolužáci četli "bravo" a měli jsme walkmany, pili ZONky ze skla a 7UP z PETky, tahali TransportTycoon na disketách... Ale já měl kapesné 20Kč na měsíc a to nedávalo prostor k tvorbě žádného stylu. Za to doma jsme měli šicí stroj, spoustu oblečení "po někom" a v obarvenejch (původně rudejch) trenýrkách jsem cvičil do poměrně vysokýho věku... ...jako introvert jsem v sobě řešil spoustu věcí, ale to v čem chodím do školy? ...to ne. ...no byl jsem úplně konsternovanej...
Jinak co mi vyšlo - Twilight a Dashie (Dashie celkem překvapivě, ale mám skoly prdět na práci a občas si lehce usnadnit život... takže to vlastně sedí) ...více v podpisu!
Já jsem mladší, takže půlka mých spolužáků ze základky četla Bravo, Top Dívku, Cosmogirl a jak se to všechno jmenovalo... Poslouchala se jen hudba o které ten týden psali že je skvělá a kdo neměl "skejťácké značky" i když od větví, tak byl sociálně mrtvej. Vždy se našel někdo kdo patřičně hodnotil ostatní. Nejlepší bylo, když jednou v buse ohodnotili (podle exkluzivního stylového časopisu za stovku) jednoho chlápka jako death metalistu, protože měl černý šátek...pod ním dredy, pod dredama dřevěný korále a pod korálema batikované tričko.
Moje kapesné činilo 50kč na měsíc... takže asi tak. Vynahrazoval jsem si to nahlodáváním. Třeba když nějaký můj děsně štýlový spolužák začal mlít o tom jak miluje luxus a musí mít i ponožky calvin klein tak jsem pro změnu začal básnit o tom, že to je takový maloměšťácký luxus a nášivky a nápisy neznamenají nic oproti věcem které si člověk nechá dělat na míru
Pak když ti štajlisti oslavovali konec střední školy s nejlevnějšíma cigárama co byly v krámě (někteří je z té jednoty dokonce kradli, protože skoro prochlastali i vlastní rodiče) a já vytasil vítězný doutníček, trolling byl definitivně završen
No když tak nad tím přemýšlím... ... ...možná se u nás taky něco takového dělo...
Ale nedokážu posoudit v jaký míře, možná jsem byl jen šťastný dítě a nevnímal to...
Když se ohlídnu zpátky, ze základky ani ze střední/gymplu bych nenašel moc lidí se kterýma by mělo smysl si něco říct. Jako potkat se, říct "Jak se máš?"..."Fajn"..."Tak to je dobrý, já taky fajn". Čistá zdvořilost...
Nadruhou stranu jsem poměrně hodně vybíravej na hudbu a zábavu, což mě ze společnosti hodně vytlačuje... (Tommy Emmanuel, Piano Guys a když už něco co by se hodilo na pařbu, tak raději Floydy nebo třeba Satrianiho)
To se pak člověku těžko toleruje pop a eletronická hudba založená na 4 akordech (prostě je taková málo progresivní a může jí s nadsázkou dělat "každý trouba" ) Když k tomu přidám definici ega (EGO=1/KNOWLEDGE) mám problém vystát některé v věci. Třeba HipHop je něco co strašně špatně snáším... Je to hloupé, povrchní, rytmicky zfušované s texty mají sice více než tři slova ale významová hodnota stejná ne-li nižší. Stejně tak Remixy, DubStep a další... To může dělat každý kdo si upirátí soft a koupí mix. Kvalitně pak ten kdo si koupí lepší mix... (no offence)
Ale třeba Dannyho Ingrama mám i na twitteru. On i když produkuje masové věci (nechápu jak je schopen napsat za víkend tři skladby) a používá v zásadě do deseti akordů, zvládá rytmicky neotřelé aranžmá (At the Gala), muzikálové záležitosni s brilantně frázovaným textem (Pet Song - hopeři, když už vůbec existujete, tak takhle to má vypadat!) a když už vyprodukuje "dupárnu", tak bez 150 efektů a není z toho koule (Becoming popular - emi daily). Zajímalo by mě kdo si všiml že celá prostřední sloka se hraje na třetí dobu
Koukám že jsem se rozepsal a úplně ujel od tématu... ...no když už jsem to popsal tak to postnu a budu doufat že tím nikoho nenaštvu, páč to není účel...
Rainbow Dash tesne nasledovaná Twilight Sparkle a Rarity...
Pokiaľ ide o to kastovanie, je to nezmysel, no inak sa ľudia správajú v detstve, v puberte a v dospelosti. Keď som bol menší, občas som ticho závidel tým, ktorí prišli do školy s novým discmanom, mobilom alebo ich rodičia mali auto. Takíto ľudia mali spočiatku aj viac pozornosti od spolužiakov alebo kamarátov. No ja som mal vreckové možno 50 korún, čo bol pre mňa peniaz a vedel som sa tešiť aj z úplnej hlúposti (pamätám na svoj prvý mobil - tehla z druhej ruky, na ktorú by ste dnes potrebovali zbrojný pas ). Osobnostne som bol najbližšie pri Flutttershy
No ako som rástol, uvedomil som si, že so sebou nemám nechať zametať a diktovať si od iných (no trvalo to roky). Sám sa považujem za človeka, ktorý ide proti prúdu ale zase to nepotrebuje vyhadzovať iným na oči. Mainstreamová hudba mi veľa nedáva, skôr stará rocková klasika (hlavne Floydi), jazz, new age a rôzne "prírodné" hudobné štýly (celtic, pagan a tak). A na oblečenie mi k šťastiu stačí obyčajná tmavšia košeľa a rifle (často veci od Číňana alebo z trhu vydržia dlhšie, než nejaká trikrát drahšia supercool značka)
Ohledně těch značek, je to tak. Občas vlezu i do nějakého dražšího designerského obchodu a někdy mě chytají mdloby když hrábnu na ten materiál nebo se kouknu na šití. Žádná haute couture jak by řekla FS mimochodem, bylo někde vůbec zdůvodněné odkud má znalosti krejčovství konkurující Rarity?
Celkově je to jen další výplod téhle doby. Všechny máme hodnotit zejména podle prvního pohledu. Jen nevím, jestli určování osobnosti podle barvy košile a druhu bot znamená excelentní práci módního návrháře, nebo spíš to, že dotyčný té osobnosti ani moc nemá a nikdy neměl.
Hemzy ahead
Heh, já jsem za svou kariéru vystřídal osobností... Kdysi hodně dávno jsem byl jako Pinkie, pak po zkušenostech první třídy základní školy nastoupilo stáhnutí se do ochranné ulity ála FS... A po sebevraždě spolužáka na druhým stupni základky nastoupil přerod ve "stín" který je všude a u všeho, ale když si posvítíš, tak ho nevidíš. Slavná éra kdy mi dokonce jeden člověk řekl "na světě se bojím jen dvou věcí, tebe a satana... a pořadí můžeš nechat" Ne že bych někomu ubližoval, ale jaksi...ti co o mě rozšiřovali kraviny se začali těch samých kravin šíleně bát. Pak jsem si nastudoval něco psychologie mezilidských vztahů a tak dále a výsledkem bylo to, že si lidi začali myslet, že dokážu číst myšlenky... Opravdu zajímavé období řeknu vám...
Nevím proč, ale mě to pokaždé napíše „The Pony Personality Test is currently offline and undergoing maintenance.“ To mám na to takovou smůlu, nebo to opravdu nefunguje?
...jako introvert jsem v sobě řešil spoustu věcí, ale to v čem chodím do školy? ...to ne. ...no byl jsem úplně konsternovanej...
takže asi tak. Vynahrazoval jsem si to nahlodáváním. Třeba když nějaký můj děsně štýlový spolužák začal mlít o tom jak miluje luxus a musí mít i ponožky calvin klein tak jsem pro změnu začal básnit o tom, že to je takový maloměšťácký luxus a nášivky a nápisy neznamenají nic oproti věcem které si člověk nechá dělat na míru 
) Když k tomu přidám definici ega (EGO=1/KNOWLEDGE) mám problém vystát některé v věci. Třeba HipHop je něco co strašně špatně snáším... Je to hloupé, povrchní, rytmicky zfušované s texty mají sice více než tři slova ale významová hodnota stejná ne-li nižší. Stejně tak Remixy, DubStep a další... To může dělat každý kdo si upirátí soft a koupí mix. Kvalitně pak ten kdo si koupí lepší mix... 
![[Obrázek: Test.jpg?ver=0]](http://img10.rajce.idnes.cz/d1001/7/7706/7706501_eeb5f936611157af44666ec8c9a46ba3/images/Test.jpg?ver=0)