Bronies.cz

Úplná verze: Rwakkovy rozhovory
Prohlížíte si holou variantu vašeho obsahu. Prohlédněte si plnou verzi s příslušným formátováním.
Stran: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24
Tak vás tedy po nějakém čase znova vítám u Rwakkových rozhovorů. Připravil jsem pro vás znova pár rozhovorů a dnes bych rád začal prvním z nich.
Mým společníkem u rozhovoru se stal mladý básník na výsluní. Jeho přezdívka je Strada2000 a tímto rozhovorem bych vám ho rád přiblížil.

Vítám tě u Rwakkových rozhovorů, Strado2000. Rád bych se tě na úvod zeptal, jak jsi vlastně k této přezdívce přišel?
Jsem rád, že sis mě vybral. No, ve škole. Je to vlastně kombinace mého příjmení a jména. A číslo 2000 nemá nějaký účel, prostě se mi líbilo.

Někoho by mohlo napadnout, že 2000 značí rok, kdy ses narodil. Kolik je ti vlastně let?
Je mi 16, za 4 měsíce mi bude 17. A ano, máš pravdu, hodně lidí si myslí, že to tak je.

No, téměř je to ale přesné, rozdíl se týká pouhých dvou let, pokud dobře počítám. A co takového šestnáctiletého mladíka přivede právě k seriálu MLP?
No, byly prázdniny a já se nudil, v té době jsem neznal anime ani MLP... A jelikož jsem si vzpomněl, že jsem viděl video a tam měl ten týpek na tapetě poníka, tuším, že zrovna Rainbow Dash, tak jsem si řekl, že bych to mohl zkusit. A jsem rád, že jsem to udělal.

Dobře tedy. Něco podobného jako u mě, akorát že já se dostal k MLP právě díky anime. Protože se rozhovory týkají literární sekce, povíš nám, čím do ní přispíváš?
Určitě. Píšu básničky. No spíše pokusy o ně, protože nepíšu podle žádných pravidel, jen tak, aby se to dobře četlo. Teď mám rozdělanou i povídku, takže budu do budoucna přispívat i povídkami, ale ty jsou o dost, o dost těžší... Takže zatím zůstávám u básniček.

Jaká témata pro své básně používáš? Mnohé z nich jsem četl a všiml jsem si některých zákonitostí, ale raději bych věděl, jak o nich smýšlíš ty sám. Co prozradíš o jejich tvorbě čtenářům?
No, píšu podle toho, jaká zrovna panuje nálada. Ale snažím se zaměřovat na témata dobro proti zlu, láska, válka, společnost, samozřejmě MLP, andělé a démoni a snažím se o smutné, snaha vyvolat emoce (ale to mi moc nejde). To jsou témata, na která jsem právě zaměřený, o kterých mě baví psát. Samozřejmě, že někdy napíšu i jiná, ale to je málokdy... Takže čtenáři u mě mohou najít tato. No a někdy píšu jen tak, bez příběhu, zrovna to, co mi běží v hlavě.

Tato témata jsou právě společná mnoha vnímavým hochům okolo puberty, ale jen málokdo se opravdu rozhodne něco napsat a prezentovat. O co víc, když se mu navíc daří. Jak lidé reagují na tvé básně? Co se jim na nich líbí? Nebo jsou věci, které ti naopak vytknou?
Tak lidé na ně reagují naprosto skvěle, nikdy jsem si nemyslel, že se jim budou tak líbit. Takže mi je velmi chválí, nějaká se povede více, nějaká méně a lidé to velmi respektují, a když vidí nějakou chybu, nebo nedostatek, tak mi velmi hezky napíšou, jak a co opravit. A myslím si, že každému se líbí báseň, ve které se trochu vidí on sám. Takže se jim líbí ty ze života, nebo úspěch mají i ty, které špatně končí a jsou smutné.  Tak já nejsem žádný profesionál, určitě tam mám plno chyb a nedostatků, ale jak jsem psal, pokud je lidé objeví, tak bez žádných útoků a nadávek mě na ně upozorní. Takže oni jsou také jeden z faktorů, proč píšu pořád dál a dál. A hlavně, píšu dost o sobě, takže mě lidé i lépe poznají, takže ti, co mě čtou od začátku, vědí přesně, co se v mé hlavě děje.

To je zajímavé a věřím, že mnozí čtenáři jsou tvou odpovědí potěšeni. Dokazuješ, že jde komunikovat se svými čtenáři, a to se mnohým autorům nedaří. Kde myslíš, že je kámen tvého úspěchu? Rozhodně jsi čtený, o tom nelze pochybovat.
Kámen úspěchu? To je těžká odpověď... Ale myslím si, že je důležité reagovat. Odpovídat, vnímat a dávat si pozor na chyby, kterých se člověk dopouští a na které je upozorňován. Nevím, opravdu nevím, co lidi tak přilákalo, ale jsem rád, že je někdo, koho má tvorba baví. Takže kámen mého úspěchu zůstává skrytý i mně.

K tvé tvorbě. Nejčastěji používáš rým AABB. Proč je tomu tak? Je nejjednodušší, nebo snad ti nejpříjemnější?
Je mi nejpříjemnější a myslím si, že když přijde člověk, který básničkami nežije, tak se mu to čte nejlépe, to si alespoň myslím...

Co bys nám pověděl k tomu, že jsi vlastně začal psát na seriál MLP. Co tě přimělo začít publikovat v literární sekci Bronies.cz?
No, každý na Bronies.cz něco umí. V něčem vyniká... Což je pro mě úžasné a pořád mě to nepřestává fascinovat a já nic neuměl... A taky jsem chtěl tak trošku zapadnout, tak jsem zkusil alespoň psát básničky. No a ono to vyšlo.

Teď se dostávám do klasických otázek, které jistě mnohé nudí, ale vždy si je rád položím a dostanu na ně odpověď. Sleduješ literární sekci? Jsi s některými z autorů v kontaktu nebo něco podobného?
No snažím se sledovat, co lidé tvoří, pokud jsou v tom dobří, tak je alespoň podpořit pěkným komentářem. Jsem v kontaktu s Birdyym, takovej můj brácha. Jinak jsou tu i další, které sleduji, nebo se o to alespoň snažím. Jinak díky srazům jsem taky poznal pár skvělých Broníků. Také autorů pěkných prací, takže ano jsem s nimi v kontaktu.

Jistě sleduješ novou pátou sezonu, vidíš v ní nějakou inspiraci? Může nějak ovlivnit i tvorbu jiných autorů?
Určitě sleduju ji. No, teď jsem z MLP tvorby hodně vybruslil, ale insipraci v ní rozhodně vidím, takže až se zase budu věnovat hodně MLP tvorbě, rozhodně jí tam čerpat budu. A další autoři? Určitě. Budou se hodně inspirovat a určitě vzniknou nová, skvělá díla, která vzniknou právě díky 5. sérii.

Co považuješ, Strado, za svůj největší úspěch? A co je zase tvým největším neúspěchem?
Pokud myslíš mé práce... tak Černá křídla a Noční láska. A největší neúspěch? No, napsal jsem plno nepovedených, ale pokud jsem opravdu selhal, raději jsem to ani nesdílel s dalšími lidmi.

Jsme již na konci rozhovoru a žádný z autorů neunikl následující otázce. Ani ty se jí nevyhneš.  Jaké jsou tvé koníčky? Zájmy, oblíbená hudba a tak? Klidně nám můžeš i přidat věci, které naopak nemáš rád.
Tak mé koníčky... No píšu básničky a povídky, kreslím a teď se chystám na larp. Hudba... Poslouchám všechno, hodně poslouchám písničky z různých anime, protože jsou zatraceně epické. Nightcore,Rock, Dubstep atd. Zájmy... Anime, anime, na něm ujíždím, mytologie, nadpřirozeno apod. Věci, které nemám rád... Pavouky, hned po schodech jsou pavouci úhlavní nepřátelé... A nemám rád, když někdo jedná nefér, nebo šikanuje slabší... To je asi všechno o mně.

Anime, o tom si někdy musíme popovídat  ale teď poslední otázka. Vzkážeš něco svým čtenářům a fanouškům?
Určitě. Jsou super a moc skvělí! Nemohl bych si přát lepší. Často, když jsem se cítil špatně, byli to oni, kdo mi hodně pomohl. Takže je mám všechny moc rád a každého z nich si strašně moc cením.
Tímto se s tebou loužím, Strado2000, a děkuji ti za příjemně strávený rozhovor.
Já také moc děkuji. Rád jsem o sobě něco řekl.
Pro tebe je próza těžší než poezie? Zajímavé... Já to mám přesně naopak Pinkiehappy

Přeju ti hodně inspirace do budoucna, Strado Twilightsmile
Díky Keranisi Pinkiesmile A velké díky tobě Rwaku ! Jsem moc rád, že jsem vaší součástí Twilightsmile
Zdravím od dalšího rozhovoru, který jsem tentokrát podnikl s broníkem známým pod přezdívkou Discordian.
Jistě ho mnozí znáte a s potěšením můžu říct, že je také autorem literární sekce a nejen to, je také jedním z těch, co vám každý týden přináší překlad nových episod z páté série. Více o něm se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Také bych rád prozradil, že sc@lix se brzy také pustí do rozhovorů, ale se zaměřením na výtvarnou sekci a deviantArt. Můžete se těšit na nové rozhovory Pinkiesmile


Vítám tě u Rwakkových rozhovorů, Diskordiane. Co se vlastně skrývá za tvou přezdívkou? Jak jsi k ní přišel?
Díky za přivítání.
No, abych byl upřímný, nic moc za ní nebylo. Tehdy jsem toho moc nevěděl ani o ponících a fandom jsem znal...  spíš z těch děl, na které nejsou hrdí ani jejich autoři. Tak jsem chtěl něco úplně nového, něco, co nemá žádnou spojitost s mojí další aktivitou na netu a mohl bych se toho pak jednoduše zbavit, kdyby se broníci ukázali jako příliš divná skupinka. A konkrétně k nicku Discordian jsem se rozhodl vlastně z větší části proto, abych potrollil pravidlo proti canon nickům. S Discordem to slovo nemá přímo nic společného, ale je to dost blízko.

Jsi rozhodně rebel, aspoň se mi tak zdá i kvůli jedné tvé povídce, kterou ale zmíním až později. Co se ti vlastně ještě dnes líbí na seriálu MLP? Přivedli tě k němu tedy nejmenované věci, ale něco tě u toho fandomu musí držet. Co to je?
Ten fandom mi přišel zajímavý. Pár kouzelných koníků a co všechno to v lidech inspiruje. Chápu, že se lidi dokážou nadchnout pro nějaké velké ságy, které čerpají z tisíce let lore, ale že se snad ještě víc nadchnou pro partu kamarádek, které řeší problémy všedního života? To bylo něco nového. Chtěl jsem to vidět a pokusit se to trochu blíže pochopit. Samozřejmě se toho od té doby hodně změnilo. Lidé se změnili, fandom se změnil, seriál se změnil opravdu hodně... ale tady bych na sebe spíš aplikoval opačnou otázku. Proč odcházet? Nikdy jsem se moc netajil tím, že bych si vývoj seriálu představoval trochu jinak, ale pokud něco chci jinak, můžu si vždycky vytvořit headcanon. Seriál je pořád barevný, zábavný a na rozdíl od velké části ostatní animované produkce neuráží inteligenci diváka a hlavně se kolem něj pořád drží zajímaví lidi. Friendship is Magic, no ne?

Jak se tedy díváš na momentální pátou řadu, která právě vychází?
Kvituju s povděkem, že jsem si tam zatím nevšiml žádné typické Derpy přes celou obrazovku. Rainbowlaugh
Teď vážně. Myslím, že pětka začala zajímavě, ale uvidíme, co se ještě stane v hlavní příběhové linii. Celkově by se dalo říct, že pátá série je zatím určena pro lidi, kteří po ránu milují vůni hořících headcanonů. Každá epizoda nám představuje nějaký nový pohled na CM a některé se tak trochu tlučou s tím, co jsme si o fungování CM mysleli doteď. Ale rozhodně je fajn, že jsme se zase něco málo dozvěděli o fungování Equestrie. To je území, které bylo v minulých sezónách dost opomíjené.

K páté sérii. Pokud se nemýlím, tak spolupracuješ na českých titulcích. Je to tak?
Pravda, přidal jsem se do Foxtrotova titulkářského kroužku.

Povíš nám něco k tomu, jak to tam chodí? Jak se dělají titulky a tak?
Nevím, jestli to nepodléhá výrobnímu tajemství, ale budiž.
Většinou to vypadá tak, že se podíváme na stream, ať víme, co nás v epizodě čeká a pak si počkáme na dostupné transkripty. Když se transkript objeví online, rozdělí se text mezi přítomné překladatele, kteří pak pracují na své části a konzultují spolu řešení problematických pasáží na Mumblu. To je ale teprve ta lehčí část. Načasování titulků je to, co v tom procesu trvá opravdu dlouho. Ale to já nedělám, na to si musíš najít nějakého jiného respondenta. Pinkiesmile

Určitě si někdy nějakého najdu. Pinkiesmile Teď ale trochu k literatuře. Také jsi jedním za literárních autorů na bronies.cz. Co tě vlastně přimělo napsat něco na tématiku MLP? Psal jsi i před tím?
Ano, psal jsem. Na základce jsem vyhrál i pár literárních soutěží. Jednou jsem se svou povídkou jel až do daleké Prahy, do Lucerny, kde se nám klaněl špalír číšníků ve fraku. To byl jeden z nejtrapnějších okamžiků v mém životě. Rainbowlaugh
Jen jsem pak po jednom incidentu pěkných pár let nenapsal ani čárku.
Pokud jde o mou pony prvotinu, nudil jsem se. Dostal jsem nápad a tak jsem si prostě řekl, že můžu vyzkoušet, jestli to ještě umím.
Když tak na to vzpomínám, napsal jsem ji cestou do školy. Vzato kolem a kolem, jsem drtivou většinu svých dílek napsal ve vlaku.

Zajímavé. A o čem tak obvykle píšeš? Co můžeš čtenářům nabídnout?
Obvykle to záleží na nápadu. Pokud dostanu nějaký zajímavý nápad, zkusím ho realizovat. Není to tak, že bych si vybíral něco konkrétního, co budu a nebudu dělat. Před MLP jsem hodně psával horory. To je třeba důvod, proč nemám rád Cupcakes. Považuju to za strašně promarněný potenciál.

S tímhle určitě někteří lidi nesouhlasí, ale zase jiní ti budou přikyvovat. Sleduješ i dění v literární sekci? Jsi s někým s autorů v kontaktu nebo je někdo, kdo tě zaujal?
Občas tam zavítám a sem tam si něco přečtu, ale poslední dobou jsem se k tomu moc nedostával.

Co vlastně, Diskordiane, považuješ za svůj největší úspěch a co za neúspěch?
V MLP nebo mimo MLP?

Jak tuto otázku přebereš, záleží čistě na tobě.
Úspěch: Našel jsem v Brně na chodníku packu s Lunou.
Neúspěch: Přišel jsem o hodně šancí a příležitostí, protože jsem svět chápal blbě.

Rád bych se ještě zeptal na klasickou sérii otázek. Co máš rád? Nějaké koníčky, oblíbená hudba či třeba jídlo?
Rád si vymýšlím různé blbosti, čmárám a píšu. Asi by se dalo říct, že jedním z mých největších koníčků jsou lidi a hledání hranic.
Poslouchám všechno možné, pokud mě to něčím zaujme. Mám docela slušnou sbírku všeho možného od metalu po nejrůznější divná experimentální dílka.
A moje oblíbená jídla jsou třeba sekaná, pesto alla genovese a ztracené duše.

Ztracené duše? Nevím, zda myslíš duše jako Duše, nebo je to šifra nějakého názvu jídla... Copak vzkážeš svým fanouškům, případně čtenářům tohoto rozhovoru nakonec?
Život je moc dlouhý a strašlivý, než abychom si ho mohli dovolit brát moc vážně. Keep Calm and Troll On.

Tímto se s tebou loučím a doufám, že si zase někdy budu moci od tebe něco přečíst. Ale mohl bych si dovolit ještě jednu otázečku závěrem?
Do toho.

Napsal jsi povídku Semper Fi. Byla to reakce na aféru s gore literaturou. Je to povedená povídka a tak trochu „rebelie“, jak si v nich rád libuješ. Jak jsi vlastně dostal nápad napsat zrovna tuto povídku? O čem vlastně vypovídá?
Ne, nebyla to reakce na aféru s gore literaturou. Původně jsem se prostě jen díval na A Canterlet Wedding, a tak mě napadlo, že se příběh vždy točí jen kolem Mane 6, a o tom, co se děje kolem, nevíme většinou vůbec nic. Tak mě napadlo popsat události epizody tentokrát z trochu jiné perspektivy než jen z úhlu pohledu hrstky Vyvolených. Aféra s gore v literatuře přišla, až když jsem byl ve třetině povídky. Přiznávám, rozhodnutí zcenzurovat povídku pomocí nadsazených eufemismů, bylo z mé strany trochu rýpnutí do té vlny protestů a teatrálních oznámení o odchodu z fóra, ale původní záměr povídky to opravdu nebyl.
Zajímavé, ale nahrálo ti to do karet. Tímto se tedy s tebou loučím a snad si opravdu v brzké době něco od tebe zase přečtu. Měj se.
To víš, dobrý troll stojí a padá na schopnosti zareagovat na to, co se zrovna děje kolem.
Snad se dočkáš. Mám rozepsaných pár věcí, ale prioritu má teď zkouškové.
Jinak díky za rozhovor. Byla to zajímavá zkušenost.
Zde máme další rozhovor s jednou z autorek literární sekce. Je ji Secreterces a jistě je vám známá pro její spojení MLP s FNAF. O tom, proč a jak tyto dva světy spojila a více se dozvíte v tomto rozhovoru.

Zdravím SecretterceS. Na úvod bych se rád zeptal, jak jsi přišla k takovéhle zajímavé přezdívce. Je za tím něco víc, nebo je to pouhá slovní hříčka?
Vlastně asi jen slovní hříčka. Mělo to být nejdřív Tajemství, ale Secret znělo lépe (ta angličtina mi zní vždycky lépe) a líbilo se mi, jak se lidi snaží napsat 'SecreterceS' správně. Asi je to trochu hloupé, ale teď už jsou lidi okolo mně opatrní a píšou jen Secret.

Máme ti tedy říkat Secret? Budu počítat, že ano, a jak jsi řekla, i jiní už to pochopili. Co tě vlastně přivedlo Secret k seriálu My little pony? Co milovníka hororových her (ke kterým se dostaneme později) přilákalo zrovna k seriálu o přátelství?
No, vlastně jsem se k MLP dostala dřív než k FNAF. A to díky holce, kterou tady znáte pod nickem Aurora Porpra. Jednou jsem ji viděla, jak se na to dívá. Sledovala Pinkie Apple Pie. A ta písnička Apples to the core mi utkvěla v hlavě, pořád jsem si ji broukala, a protože hudba mě taky baví, řekla jsem si: "Když tam jsou tak super písničky, nemůže to být úplně na nic." Potom jsem skoukla, co jsem mohla, a nakonec mě Aurora zahnala mezi broníky tady na fóru. Celkem happyend, řekla bych. Pinkiesmile
K FNAF jsem se pak dostala přes Living Tombstona, díky jeho neuvěřitelně známé písničce.

Copak si o bronies myslíš teď? Když jsi konečně mezi námi?
No, že až na lásku k poníkům prožívají téměř stejný život jako já. Ale ani dřív jsem je neodsuzovala. Prostě máme neobvyklý - nebo teď už možná obvyklý, s tím, kolik nás je - zájem, a jinak jsme "ty jako já a já jak ty".

Pojďme tedy k literatuře. Rwakkovy rozhovory se týkají různých autorů, kteří v průběhu času nějak ovlivnili literární sekci. Jak ses k psaní dostala ty?
Už když jsem byla malá, babička mi hodně sugerovala čtení. A já začala číst dobrovolně. Jednou mi táta vyprávěl pohádku, kterou vymyslel. Já ji o pár let později chtěla vyprávět kamarádům na táboře a nepamatovala jsem si ji. Tak jsem si zapsala, co jsem věděla, a zbytek domyslela. A pak jsem zjistila, že je mnohem příjemnější číst povídky, když vím, že jsou to příběhy mých hrdinů. Můžu sama říct, jak dopadnou. Vlastně to pro mě byla tak trochu droga - číst dokola to, co jsem napsala, mi dávalo radost. A moji rodiče mě povzbudili, ať zkusím něco víc. Vyhrála jsem pak s jednou svojí povídkou školní soutěž a rozhodla se: tohle mě baví, tohle chci dělat.

To je opravdu milé. Jsem rád, že nadšeně píšeš i dál. Na bronies jsi také už prezentovala svou tvorbu. Co nám k ní povíš?
No, na DeviantArtu jsem si přečetla spoustu kratičkých fanfikcí, většinou pro zamilované fanoušky, ale i smysluplné a zábavné. Když už jsem byla broník a uměla psát, měla bych psát něco i pro broníky, připadalo mi to jako výzva. Ale moje pokusy na plně ponifikovanou povídku se nějak táhly, nic mě nenapadalo. Equestria mi byla moc vzdálená na to, abych o ní psala. Ale spousta lidí tvoří obrázky, animace i díla, která spojují MLP a FNAF, a k těm jsem se přidala. Ponybot Penny vzniknul, když jsem se jednou dozvěděla, že se Penny jmenuje většina opravdových poníků.

To nás přivádí k FNAF. Co je to vlastně za hru? Je sice pravda, že je hodně známá, ale některým stále může unikat, co je vlastně zač.
Jsou tři díly, každý o trochu jiný. Já vepsala Penny do dvojky, tak se zaměřím na ni. Jste hlídačem v pizzerii. Ta je známá svými robotickými zvířaty, ale i lidštějšími tvory - Balloon Boy a Puppet. Ti v noci ale přepínají do takového spořícího módu, kdy nerozeznají člověka od kovové kostry svých kolegů. Vy v dobu trvání tohoto módu hlídáte v pizzerii. Jenže když vás roboti uvidí, chytí vás a pokusí se nacpat do robotího kostýmu, kde má kovová kostra být. Ovšem takový kostým je plný drátků, koleček a kabelů a nebylo by to pro vás až tak zdravé, jak si oni myslí.  Cílem je přežít pět nocí po šesti hodinách.
Ale hra má svůj příběh, což ji činí originální. V robotech jsou totiž duchové zavražděných dětí a vy se postupně dozvídáte, jak k něčemu takovému došlo. Jeden z důvodů, proč netrpělivě vyčkávám čtvrtý díl, je právě očekávání konce příběhu těchto dětí.

Řekla jsi, že jsi nalezla i jiné fanfikce a obrázky jako crossover na FNAF. Jak je možné spojit hororovou hru s přátelským světem MLP, aniž bys porušovala pravidla, která jsou na fóru stanovena?
Vlastně většinou u těchhle crossů nikdy moc nejde o krev nebo tak. Prostě jsou jen poníci "zrobozitováni". Nemusí nutně dojít ke krvavé bitce. Například já plánuji příběh s mane 6 jako hlídači, kdy se spřátelí s FNAF gangem.

To zní rozhodně zajímavě. Když se podívám na tvé komentáře, tak jsi se svou tvorbou poměrně oblíbená. Čím to bude? Tvou láskou ke psaní? Zajímavým námětem? Nebo snad něčím jiným?
Čím to je, že jsem oblíbená? To se ptej těch, kteří mě tak berou (rofl) . Možná je to tím, že ne rozdíl od většiny lidí v mém věku si hlídám gramatiku, neopakuji pořád dokola slovesa(řekl, byl - známe to), občas si ze příběhu trochu udělám legraci... Nebo to je tím, že rychle odsýpá. Proto byly moje první kapitoly kratičké. Aby rychle uběhly. Když si uprostřed boje například začnou dvě postavy povídat a mluví spolu půl hodiny, jako by se nic nedělo, řekne si čtenář "bóže, to není žádnej děj," a nechce se mu číst dál. A možná jsem se prostě trefila - písničky, poníci, ale i známá hra, napětí, láska... Přátelství... Třeba jsem jen prostě našla něco, co se strefilo každému alespoň trochu do ideálního příběhu.

Zajímavá úvaha. A co literární sekce jinak? Sleduješ ji, nebo jsi s někým z ní v kontaktu?
Minimálně jsem rozečetla Macamanovo dílo Price of Friendship, ale musím se mu omluvit, protože jsem teď moc nečetla. Aurora mi taky doporučila Rivela Arosise a to mě okouzlilo. Navíc teď pomáhám s gramatikou SefirotoviCZ, protože má sice pěkné příběhy, ale chybičky dělá taky. A já tak mimochodem zjistila, že mě baví i opravování příběhu - pročtu si ho a navíc jsem si jistá, že další člověk, co si ho přečte, si vlastně bude z části číst i mojí práci.

Zajímáš se tedy i korektorskou práci? Nabýdla bys tedy pomoc i jiným začínajícím autorům?
Jistě. Začnu tebou, "nabídla" je měkké I. Ale mám tak trochu pocit, že jsi to udělal schválně. :^) Ano, když mě někdo požádá o korekturu, udělám, co budu moct.

Já už korektora mám, takže se neboj, že by mi neprošel tenhle rozhovor. Rainbowlaugh Bohužel mám velké problémy s gramatikou a podle všeho to nebude mou vinou. Píšu ale rád. Kromě psaní fanfikcí, píšeš i něco jiného? Něco originálního?
Ano. Vlastně ne. Mám nápad, ale ještě jsem ho neuskutečnila. Jestli ale začnu, dám vám tady rozhodně vědět.

Jistě sleduješ novou sezonu. Ovlivňuje tě nějak? A myslíš, že ovlivňuje i ostatní autory?
Ano, možná že se znovu pokusím o kompletně ponifikované dílko o něčem v našem "Samevillu", kde sezóna začala. A určitě to autory ovlivní. Minimálně ti pečlivější už dávno na své výtvory jistě píšou: "Toto dílo se odehrává před sérií 5." Viděla jsem pár komiksů, kde to autoři zvýrazňovali.

Co považuješ za svůj největší úspěch a co za neúspěch?
Největším úspěchem mi je každá pochvala, kterou tady dostanu.
Ups, to není všechno...
Můj největší neúspěch... Takový snad ani nemám. Možná když jsem jednou dostala čtyřku ze slohovky (taky to měl být nějaký příběh, ale napsala jsem špatné téma, či co.) Mamka mě mohla zastřelit. No a největším úspěchem mi je každá pochvala, kterou tady dostanu. Protože každá pochvala, ale i výtka, znamená: "Vím o tvém dílu." "Čtu ho." "A čtu ho natolik pozorně, že ti můžu říct, co je chybou." "A chci číst dál, proto ti říkám: Zaujala jsi mě. Nepřestávej."
Nepřestávej...

Protože jsme již na konci rozhovoru, co máš ráda? Prozraď nám své koníčky, oblíbenou hudbu a jídlo. Pověz nám o sobě něco.
Tak moje koníčky... Úplně první byla jízda na koni a kresba koní. Věřila jsem, že to je celý můj osud. Potom se mi rozšířily obzory. Můj táta občas hrál a hraje u nás ve stodole koncerty s kapelou. Mým dalším "životním osudem" byl tanec. S tím pokračuji na rozdíl od ježdění dodnes. Ale baletka ze mě asi nebude. No a pak přišlo to psaní. Taky hraju na kytaru, ale spíš mě do toho tlačí táta. Mých oblíbených jídel je tolik, že bych je vypisovala ještě zítra. A oblíbená hudba je téměř cokoliv. Poslouchám tátu, broníky, FNAF fanoušky, P!nk, co se mi naskytne. Oblíbila jsem si třeba Mandoponyho, a nejen pony písně, ale i ty ostatní. Taky Aviators byl můj idol. Ale abych vám řekla něco o sobě... Jsem holka, která si našla cíl, a pomáháte jí ho plnit. Díky moc za to.

Copak je tvým cílem? Smím-li se zeptat?
Právě psaní. Doufám, že jednou napíšu nějakou vlastní knížku. Možná budu následovat Arosisova příkladu a vydám něco o MLP. Nebo prostě jen budu sama sebou, příběhy budu dál dávat jen sem... Ale bude se o mně vědět, a dokud budou ostatní chtít, abych psala, já to ráda udělám.

Co vzkážeš závěrem čtenářům tohoto rozhovoru a případným fanouškům?
Páni, mám pocit, že už jsem všechno řekla. Asi ještě jednou, že děkuji. A slibuji, že jednou se dostanu na Czequestrii a konečně se s vámi poznám! Ajsmug

Tímto se s tebou Secret loučím a na viděnou u další tvé tvorby.
Taky se loučím, mávám, tak jako když jsem sem přišla. A omlouvám se, jestli jsem z tohohle udělala další extrémně dlouhou slohovku. (rofl)
Přeju hodně štěstí v budoucnu z psaním vlastní knížky Twilightsmile
obzvlášť hezký rozhovor.
Pinkiesmile Secret vypadá jako velmi zajímavá a milá slečna. Nejspíš si od tebe někdy něco najdu a přečtu Ajsmug
Moc pěkný rozhovor, to musím souhlasit s Crazay Pon3
Weeeee, jsem zajímavá a milá slečna Twilightsmile
Po delší době jsem potřebovala něco zkontrolovat a nostalgicky uronila slzičku nad těmi kecy, co jsem vám tady řekla Rainbowlaugh I ten Rainbow smajlík brečí, vidíte to?
Haha, vážně všem děkuju. Teď už je konec druhého Pennyina dobrodružství, možná začne třetí [spoiler: kdo najde skrytou nápovědu v poslední části Petrklíče? Pinkiegasp ] a jste to vy, kdo mě žene kupředu, protože ani moji rodiče, ani moji kamarádi netuší, co píšu.
Chtěla bych dodat, že FNAF už teď má díly čtyři a že pořád nabízím korekturu, pokud si myslíte, že vám gramatika je neznámým světem.
Krom toho, tady, kde jsem se tak rozepsala, bych se chtěla zeptat, jestli má cenu jet dál? Protože trochu ztrácím fantazii a taky je mi líto, že se nikdo z umělecky založenějších nepokusil o tu ilustraci, kterou jsem navrhla... Co myslíte, mám pokračovat?
SecreterceS - jeste jsem se k precteni tvoji tvorby nedostal, nicmene te cte dost lidi, coz o necem svedci. Uprimne ti zavidim a preji sledovanost a feedback, to je totiz to nejlepsi, co si autor muze prat. K dalsi tvorbe te muze motivovat nekolik veci: Bavi te to, mas urcity okruh lidi, pro ktere to rada delas, naplnuje te to atd. Pokud ti dochazi napady, vzdycky si muzes dat tvurci pauzu Ajsmug.

Rwakku - vim, ze rozhovory nevychazeji podle zadneho casoveho harmonogramu, ale kdy se muzeme tesit na dalsi rozhovor/ s kym to bude ? Pinkiesmile
Rád bych v rozhovorech pokračoval, ale když vidím tu neaktivitu komentářů, která tu nastala u novější generace spisovatelů, tak nemám moc náladu v tom pokračovat. Pokud mi ale slíbíte, že sem tam sem hodíte nějaký ten koment, tak to má cenu. Klidně i ke starším rozhovorům.
Původně jsem měl v plánu rozšířit rozhovory i na jiné sekce a známé bronies, ale jak již jsem řekl, pro neaktivitu to tu stojí.
Stran: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24