Bronies.cz

R: Počátečný impuls přišel náhlý a nečekaný. Projížděl jsem Literární sekci a uvažoval, jak ji více přiblížit i nečtenářům. A pak to přišlo jako rána s čistého nebe. Proč by nemohli literáti udělat vlastní sborník a ukázat tak na sebe a svou tvorbu? A tak jsem nadhodil otázku, zda by o to lidi měli zájem a oni se toho chytli.
A: Osobně jsem o ničem takovém nepřemýšlela. Rwakk se mi zmínil cestou v tramvaji, myslím, že to bylo poblíž Fóra Nová Karolina. Dál pak jedna myšlenka nabalovala druhou a už to jelo.

R: Ilustrátoři byli navrhnuti při diskuzi o tom, jak by to mohlo vypadat. Lidé si to navrhli a my jsme se toho chytli. První sborník jsem původně plánoval bez obrázků. Mohl za to hlavně fakt, že jsem z výtvarné sekce neznal moc lidí a nevěděl jsem, jak to tam chodí. (Dodnes tam v tom tápu.) Otázky byly jasné od začátku. V té době se Rwakkovy rozhovory dost rozjeli a viděl jsem v nich dobrou příležitost k přiblížení čtenářů k spisovatelům.
A bia byla pak jasná poslední třešnička na dortu. Sborník se pomalu, ale jistě stával jakousi reklamou, pro Literární sekci a lidi, co v ní byli. Díky rozhovorům jsem tyto lidi poznal, ale chtěl jsem pro ně udělat ještě víc.
A: Osobně mám zpětně pocit, že hlavní podíl na vymýšlení konceptu má Rwakk. Já jsem se jen nějak vezla a občas něco přisadila.

A: Ne, myslím, že ne.
R: Sborník měl vždy stejnou ideu. Ukázat, co jako literáti dovedeme. V prvním sborníku se tolik nedostalo na výtvarníky. Nebo se to aspoň tak mohlo zdát. Přece jen se ve vedení nevyskytoval nikdo, kdo se ve výtvarné sekci vyznal. A také musím zmínit, že sborník nakonec měl i jiný smysl. Měl dokázat, že vůbec něco takového opravdu jde. Že jsme jako dobrovolníci schopni bez zkušeností dotáhnout takto velký projekt do konce.
Idea sborníku, jak jsem už zmínil, je jasná. Ukázat, co jsme dokázali. A s tímto bych se rád ztotožňoval i nadále.

R: Několikrát, ač ta krize nebyla tak zlá jako u Sborníku 2014, který však už nebyl pod mou taktovkou. Hlavní problém byly tři. První problém nastal ve chvíli, kdy literáti, ano, po ukončení termínů nedodali, co jsme potřebovali. Zpoždění narůstalo s otázkami, bii a v neposlední řadě a to je ten druhý problém s výtvarníky. Nebyli schopni se domluvit na fontech a tom, co jsme chtěli. Nakonec jsme se ale rozhodli chyby výtvarníků ponechat a sborník dokončit i tak. A poslední problém, co mohl stát sborník, byla samozřejmě sazba. Kdyby nám s ní nepomohlo Vlče (udělalo celou jednu verzi), tak by se Aidrien zbláznila. (Osobně nejsem moc dobrý sazbař.)
A: Přiznávám se, že když Cocodrillo dodala do obrázku font, skoro jsem se rozbrečela štěstím, že alespoň někdo dodržel, v co jsme doufali. Založila jsem dokonce návštěvní knihu, kde se mohli výtvarníci bez registrace domluvit na nějakém společném postupu, rozeslala jsem to téměř všem (Dragee se ještě jednou omlouvám), a přesto to nefungovalo. Jen upřímně řečeno nevím, jestli celé to martýrium stálo za to nebo ne.

A: U mě se nabízí jediná odpověď, ale diplomaticky se zdržuji komentáře.
R: Výtvarníci by konečně mohli dodělat ty názvy měsíců.

A: Sborník má budoucnost značně nejistou, protože mu chybí to nejzákladnější: píšící autoři. Kreslířů bude vždycky dost, ale literární tvorba na fóru upadá, co si budeme nalhávat. Někteří odešli, jiní nemají na cokoli čas, chuť dalších pohřbilo samotné fórum. Není dostatek aktivních autorů, kteří by dokázali limity dalšího ročníku naplnit, a nevěřím, že se to v nejbližší době nějak markantně změní.
R: Sborník potřebuje tři věci, od kterých se vše odvíjí. Za prvé pevné vedení, které ví, co chce a vše pro to udělá. Druhé, co je třeba, je aktivita autorů. Výtvarná sekce sice také už není tak aktivní co dřív. Nebo se to aspoň mně, jako občasnému pozorovateli, tak jeví. Hlavní problém jsou nepíšící autoři. A ne, opravdu si nemyslím, že tvorba psaná čistě pro sborník je ta správná cesta. Třetím, co každý sborník potřebuje, je nějaká inovace. Změna, co nakopne a přitom neurazí. Pokud by se stal sborník stereotypem, přestal by lidi bavit.

A: Vědomím, že to už nikdy nechci podstoupit znova.
R: Když přežijete tvorbu sborníku, tak přežijete i větší projekty. A s klidným svědomím mohu říct, že na první sborník jsem pyšný. Je to jedna z mála věcí, co jsem dotáhl do konce, a také to je projekt, na kterém jsem pracoval s Aidrien.

A: Ne, myslím, že ne.
R: Lidi, dejte sborníku šanci i pro příští léta. Vedení se konečně ustálilo a tým, co na něm bude pracovat je podle mě nejsilnější, co si může přát.

Také ti děkujeme a všech pět nás zdraví z nového.

T: No, konzervu s tuňákovým salátem mám po ruce, takže ano, jsem připraven!
V: I já jsem připravena.

T: No, jestli myslíš ke Sborníku jako projektu, tak poprvé jsem k němu přičichl před dvěma roky (při práci na Sborníku 2013), kdy jsem vypomáhal s vymáháním obrázků od výtvarníků. Nebylo to nic drsného, jenom jsem s nima komunikoval a čas o času se zmínil: "Co ilustrace?" Poprvé jsem se o Sborníku dozvěděl od tebe, myslím, že ses o něm zmínil během jednoho z našich klábosení. Co mě napadlo? Že bude super mít něco jako sbírku ilustrovaných příběhů!
V: Já se o něm poprvé dozvěděla od tebe, pokud tedy mluvíme ještě o tom předešlém ročníku, tedy Sborníku 2013. Tehdy se na fóru řešilo, že obrázková tvorba dostává mnohem větší odezvu, než ta literární a ty si chtěl brony spisovatele dostat víc do popředí zájmu a přišel si s tímto nápadem, který mimořádně nadchl i mě.

T: Ani ne, páč to, co se událo během Sborníku 2014, byla totální katastrofa a zkušenost s vymáháním obrázků je vám k ničemu, když vás, a Sborník jako takový, mají někteří lidé u sedinky.
V: Určitě ano. Já pracovala na sazbě a Sborník byl můj první vážnější počin tohoto typu. Když se na něj dívám teď... To, co jsem tehdy vyplodila, bylo strašné. Takže jsem si vlastně udělala něco jako "takto to vypadat nemá" verzi a potom se vyhnula některým chybám při tvorbě toho dalšího.
Co se mé ilustrátorské části týče, už vím, že víc je míň a že musím mnohem lépe počítat s délkou textu, co ilustruji, abych jej příliš nezahltila.

T: Cože? Ne, jak tě tahle otázka vůbec napadla? První Sborník má nějaké chyby, ale má v sobě spousty dobrých nápadů. Odstrašující by bylo, kdyby se to všechno dalo do jedné krabice, zatřáslo s tím a prezentovalo jako výsledek. Také by bylo odstrašující, kdyby se na tom v půlce přestalo dělat, víš, kolik projektů takhle ztroskotalo? První Sborník je ukázkou toho, že když se něco chce udělat, jde to!
V: To přímo ne. Je to spíš ten absolutně první krok, je jasné, že nebude dokonalý. A tehdy jsem se na něj tak moc přísně nedívala. Obsahově je první Sborník podle mě vydařený. Jen kritizuji tu svou část práce na něm.

T: Hmm, přemýšlím, jestli je možné přiblížit některé problémy, aniž bych zmínil viníky. Nějak to půjde. Prvně byla chyba ve vedení, Sborník 2014 byla učebnicová ukázková toho, že demokratický přístup ve vedení je naprosto nefunkční, každý projekt potřebuje pevného vůdce, který je schopen říct: "Ne! Bude to tak, jak říkám!" Samozřejmě není možné zase být naprostý diktátor... Ono je to s vedením lidí hodně těžké. Když už jsem u toho vedení, tak dalším problémem bylo, že někdo tam pracoval, někdo pracoval ostatním za zády, tzn. že domlouval věci, o kterých druzí neměli tušení, a zbytek byl pasivní. Mega problémem bylo, že letos se ilustrátoři začali distancovat. Museli jsme nahradit jednoho za běhu, páč přestal komunikovat, dalšího jsme museli nahradit, páč nám nedodal v termínu ilustrace (+ nekomunikoval) a třešničkou na dortu byla Azuliana, která nejenže nic neudělala, ale taky nereagovala na zprávy, a když jsem ji zkoušel kontaktovat přes prostředníka, což se nakonec povedlo, tak se na mě ohnala s tím, proč si problémy nevyříkám s ní sám a řeším to přes jiné lidi - to mě dopálilo... Možná bylo dobře, že se vedení rozpadlo a já zůstal úplně sám. Nebylo zapotřebí se s nikým dohadovat a mohl jsem si dělat věci po svém. Tehdy jsem musel udělat radikální změny a hlavně jsem se nesměl bát obětovat některé lidi, vyzní to sice blbě, ale lepší useknout ruku než přijít o život. Situace se uklidnila a sazba proběhla naprosto v pohodě - Vlče je skvělá holka, člověk se s ní domluví a hlavně udělala všechny věci, o které jsem ji požádal, i když se mnohdy jednalo o puntičkářské záležitosti. Další problém se vyskytl s tiskem. Chtěl jsem stihnout výtisk Sborníku před CZQ, abych ho tam mohl prezentovat. Zde se hodně bojovalo s časem, bylo zapotřebí sehnat alespoň rozumné množství zájemců. Další problém se ukázal s reklamou. Sborník šel na CZQ do aukce a já doufal, že díky ní se dostane více do povědomí lidí, no šlo to do kelu. Sborník šel mezi posledními předměty a bohužel, cokoliv, co šlo po "super" klobouku, už nedostávalo pozornosti od lidí. To bude ve zkratce vše.

V: První dost zásadní problém byl nedostatek "kvalitního materiálu", ten se naštěstí potom dovedl nasbírat, ale přeci je tam trochu znát.
Druhý nedostatek byla přílišná iniciativa jistých lidí ve vedení, kteří zařizovali věci dřív než jsme je stihli vůbec probrat s ostatními.
Třetí zlo, co nám bránilo, byla neochota některých autorů spolupracovat a potom nedochvilnost při odevzdávání prací.
Tohle jsou asi největší nedostatky, které jsem sama pocítila. Moje hlavní práce na Sborníku byla spíš v té konečné fázi, kdy už se většina těchto záležitostí nějak vyřešila, takže jsem přímo u toho problematického období nebyla.

T: Vyzní to sobecky, ale byl jsem setsakramentsky pyšný. Pyšný na to, že se nám s Vlčetem povedlo Sborník 2014 nejen dodělat, ale také vytisknout! Jedná se o největší úspěch, kterého jsem v životě dosáhl a rozhodně si ho dám do životopisu. Jistým zklamáním je, že pro ostatní to bude jen knížka s obrázky, ale za to nemůžu nikoho odsuzovat.
V: Mám pocit, že i přes všechnu tu nepřízeň se nám povedlo udělat skvělou věc a že se ubíráme správným směrem. A je opravdu nezapomenutelný pocit opravdu držet v ruce knihu, která stála takové úsilí a dal jsi jí tolik času a není v ní jen to tvoje úsílí a tvůj čas. Ten pocit je těžké popsat, nikdy před tím jsem ho neměla. Ale je určitě jeden z nejlepších v mém životě.

T: V ničem.
V: Sborník 2014 měl své problémy na začátku, to je jeho slabina, ale myslím, že se nám povedlo díky tomu zjistit hodně důležitých věcí, co dělat a co nedělat. Za sebe jsem do tohoto ročníku dala všechno, v tom příštím bude má práce o trochu jiná a budu moct dohlédnout na víc věcí.

V: Na tohle odpoví přesně Tuxík, jak jsem říkala, moje práce byla spíš ke konci toho všeho. Ale co se týče mé ilustrátorské části, když se do toho člověk opravdu pustí, je schopný ilustrace dokončit za jeden den (pokud si nezvolí nějakou časově náročnou techniku). Včetně konzultování se spisovatelem, pokud je rozumný.
T: Hahaha! Takhle otázka mě vážně pobavila. Řeknu to takhle, z hlediska čistého času práce zabere pár desítek hodin, ale potom tu je spoustu práce okolo, která žere stovky hodin! Čekání je zejména nejvíce ztrátový faktor! Čím více lidí na něčem dělá a čím více je vaše práce závislá na práci druhých, tím více se práce prodlužuje. Představte si to jako štafetu, dokud ten klacek nemáte, tak hnijete na startu. Spíše, než se zabývat tím, kolik času daná část zabere, je lepší se zabývat tím, jak udělat jednotlivé části pokud možno maximálně nezávislé na ostatních.

T: No, mé plány do budoucna jsou najít si hodnou a milou přítelkyni. Vystudovat, usadit se a mít hromadu dětí, které bych mohl mentorovat napříč životem společně s mou milovanou ženuškou. Co plánujeme pro další ročník? No, to je zatím překvapení.
V: No já mám v plánu zkomplikovat kreslířům život. Před tím se k ilustrování Sborníku mohl dostat kdokoliv a podle toho to někdy i vypadalo. Teď už to tak snadné mít nebudete. (devil)
T: Což je dobře! Makat, mládenci, budete makat!

T: Rwakk dohlédne na literární část; Vlče dohlédne na výtvarnou část; Tuxik dohlédne na Vlče a Rwakka. Tohle je zatím organizační plán. Ještě na něm pracuji, ono není dobré mít hodně lidi v organizaci, potom je v tom akorát bordel. A jestli bude příští Sborník komplikovaný? Co na tom sejde, ze zkušenosti víme, že když se chce, tak to jde!
V: Bude to zase něco trochu nového, vždycky je třeba zkoumat další a další možnosti a čím jsou komplikovanější, tím větší je to výzva a tím lepší pocit, pokud se to povede.
Pokud nám chce někdo pomoct, tak osobně budu velmi ráda za jakékoliv návrhy od ostatních, ale taky bych chtěla upozornit na to, že nemusí být zohledněny.

T: Ohledně korektury už mám nápad, ale zatím jsou přednější věci k řešení. Hele, věř mi... Sborník je dobrý projekt, jedná se o ukázku toho, co je naše komunita schopná vytvořit. Spíše, než 'Co může projekt do budoucna nabídnout' bych se ptal: "Co můžete do budoucna nabídnout VY - lidé, kteří tvoříte."
V: Určitě bych ráda, aby naše sborničení pokračovalo i v dalších letech. Dokud mají co nabídnout autoři na tomto fóru, má co nabídnout i Sborník.

T: Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel a je to jedině dobře. Lidé, kteří skutečně žijí, nepřemýšlí nad smyslem života. Na Sborníku pracuji, páč vnitřně vím, že to má cenu, nepotřebuji si hledat konkrétní důvody, ty budu hledat, až nebudu vědět, proč se s ním vůbec dřu...
V: Smysl Sborníku je sebrat to nejlepší a narvat to do jedné knihy. Naučit spisovatele a kreslíře spolupráce a možná vybudovat nějaká nová přátelství?
Pro mě osobně je Sborník... prostě skvělý projekt, se skvělou myšlenkou, na kterém mě baví pracovat.

Před chvílí jsem volala Auroře, abych ji zpravila o rozhovoru, myslela jsem, že by si to ráda přečetla. Měla jsem pravdu, moc vám gratuluje a omlouvá se za "její podíl na potížích". Vůbec netuším, co provedla, jen to, že měla nějakou nepříjemnost s původním ilustrátorem (to bude nejspíš ten zmíněný). Moc vás pozdravuje.