Rok 2014 byl vyloženě peklo a nikdy na něj nezapomenu. V půlce projektu to bylo celé na spadnutí. V organizaci jsme byli čtyři – ty, já, Frolda a DoktorPetr. Jak šel čas, začali se lidé z vedení postupně vytrácet. V půlce projektu jsi zbyl jen ty a já. Nakonec jsi od toho upustil i ty, bylo toho na tebe tehdy moc a potřeboval sis dát věci do kupy. Takže… Jaká byla pak situace? Projekt byl z půlky hotový a já nechtěl tu práci zahodit. Chyběli nám tři ilustrátoři, za které se hledala náhrada, prostě nedodali práci. Jednu povídku jsem vyškrtnul z projektu úplně, páč ilustrátor ani literát nekomunikovali. Pro druhou se přihlásil Baterka jakožto náhradník, zlatý to člověk, hodně mi ulehčil od starostí; zrovna Arosisovu povídku jsem ze Sborníku vyhazovat nechtěl. Za dalšího ilustrátora jsem zaskočil sám. Vytáhl jsem uhel a pastely a dal se do kreslení. Do toho mi pak Elevea píše, že vlastně svoji povídku ve Sborníku mít nemůže, prý z nějakých přátelských důvodů. Rval jsem si vlasy z hlavy a doslova byl na práškách. Nakonec to dopadlo dobře. Vlče mi pomohlo se sazbou, a nejen s ní, pomáhalo mi celou dobu, co jsem na to byl sám. V posledních měsících jsem pak dostal ještě jeden šílený nápad – nechat Sborník vytisknout i knižně. Byly to telefonáty a šílená korespondence, navíc jsem potřeboval sehnat zájemce. V té době jsem ani nevěděl, kolik by knížka mohla stát. Když jsem pak vylezl s nějakou předběžnou cenou na dvacet kusů, několik lidí odřeklo, že tu knížku nechce. Nakonec se našlo potřebných dvacet zájemců. No, a to bylo i poprvé, co jsem Sborník předával lidem na CZQ.
Mohl bych se rozepisovat dál a podrobněji, ale na to nemáme celý den.