Už jsem ti párkrát říkal, že píšeš krásné povídky. Tentokrát jsi ale napsal něco, co tvoji veškerou dosavadní tvorbu převyšuje. Je to ten nejsmutnější a zároveň nejnádhernější příběh o přátelství. Během čtení jsem nedokázal udržet svoje slzy a nijak se za to nestydím. Poslední chvilky všech kobylek jsou popsány tak, že člověk přese všechen smutek cítí, že je to tak správně. Fluttershy v poslední chvilce s tou, kterou nejvíce miluje; Rainbow Dash, která svůj odešla během toho, co nejvíce milovala; Pinkie Pie, která nechtěla přivést ostatní k slzám ani během své poslední chvilky; Applejack, obklopená rodinou; Rarity, trávící své poslední dny tak, jak si vždycky přála a poté umírající v objetí svého nejmilejšího, který po její smrti opouští Equestrii jako symbol přetrvávající lásky - pět příběhů, jimiž se proplétá příběh šestý, příběh Twilight Sparkle. A jako by to snad bylo symbolické, tak jak byla v seriálu tím prvním poníkem, se kterým jsme se seznámili, tak nyní je tím posledním poníkem, se kterým se loučíme...
Ano, příběh skutečně nepotřebuje vygradované finále ani napínavý souboj s nějakým mocným zlem, aby nás zasáhl. Stačí něco tak běžného a přitom smutného, jako je odchod těch, které máme rádi. Jak už jsem jednou řekl, tohle je Are tvůj mistrovský kousek a pokud někdy napíšu příběh, kterým se tomuto alespoň trochu přiblížím, tak budu mít pocit, který se ani nedá popsat.