Bronies.cz

Úplná verze: Drabble pro každý den
Prohlížíte si holou variantu vašeho obsahu. Prohlédněte si plnou verzi s příslušným formátováním.
Opět další tragická věc...

Feeble nabídl děvčátku jablko. Váhalo. Vybídl ji úsměvem

***

Celou vahou ležel na holčičce. Tváře měla mokré od slz; z nosu jí teklo. Podíval se před sebe. Zjevily se křičící obličeje upírající své zraky za Feebla. Neslyšel. Záda měl v jednom ohni. V břiše prožíval peklo. Zapřel se rukama o zem. Zmobilizoval zbývající síly a opřel se do nich. S každým centimetrem překonával větší bolest. Zuby drtily sami sebe. Vytvořil dostatek prostoru, ale děvče se nepohnulo; z šoku toho nebylo schopno. Feeble se přesunul o kousek dál. Padl zpět do prachu.

Zavřel oči a doufal.

Když je otevřel, ležel už jinde.
@Cwossie: "A kolik jí je synu? Jaký ma CM?"
"Nechtěj vědět..."
hehe, jak sem to dopsal tak me polibila:

Bronies stali v zatemnenem Rickove pokoji. Na zdi plakaty s Pinkie, na stole svitici monitor. Fascinovane pozorovali fialove zarici portal, ktery se vznasel uprostred toho neporadku nad starou knihou, o ktere Rick tvrdil, ze ji vcera koupil v antikvariatu. Peter rekl do ticha:
"Kaslu na to, du taky"
"Nikam nejdes. Nebudu tve mame vysvetlovat, zes zmizel v Equestrii. Proste pockame, az se Rick vrati." rekl rezolutne Mike.
"A jestli se nevrati?"
Portal zasrsel a do mistnosti se vkutalel Rick. Usmival se jako silenec.
"Tak co?? Tak co???", ptali se Bronies jeden pres druheho.
"Funguje to kluci! Ono to fakt funguje!"
(26.11.2014, 10:40)Iluzon Napsal(a): [ -> ]@Cwossie: "A kolik jí je synu? Jaký ma CM?"
"Nechtěj vědět..."

Snad jsi taky nepřistoupil na Hasbro teorii, že CMC nikdy nevyrostou?
Nope, jenom se bavim představou, že se to odehrává teď. Jo, a Flimova mám zní jak ta Howardova. Pinkiehappy
Milosrdná mlha zahalila chladnoucí bojiště. Ve vzduchu se vznášel zápach spálené země. Dozvuky létajících kouzel jiskřily nad hlavami posledních a ozvěna jako by stále ještě přinášela třesk bitvy.
Chvěli se a děkovali bohům, že- Chvalozpěvy duší vzápětí přehlušil žalostný pláč. Padli na kolena, staří i mladí, a po špinavých, unavených tvářích se jim kutálely horké slzy hořkosti. Stud odhodil svůj šat a oni štkali bez jakýchkoli zábran, bez stínu autority.
Protože nebyl nikdo, kdo by utišil jejich bolest, kdo by ji zaháněl svým majestátem.
Zmizel v nenávratnu.
Ležel tam dole mezi padlými.
„To snad…“ Výdech. „Podívejte!“ Výkřik. „On se vrátil!“
Tématem pro další den jsou:

Pobožní lidé
Obě ženy stály na hradbách, mlčky a nehybně pozorovaly horizont, jen vítr si pohrával s jejich plášti.

V náhlém popudu sevřela černovlasá bohyně ruku své smrtelné společnici.

„On se vrátí, vždycky se vrátil,“ vyhrkla, jakoby tím chtěla přesvědčit spíše sama sebe.

Obě se opět zadívaly na vrcholky hor lemující hranice království. Nebe bylo temné, jen nízko u země se honily bílé mraky.

Náhle oblohu prořízl proud oslnivého světla a Duhový most se rozzářil.

Stál tam, vítězný a hrdý, ve zlaté zbroji lesknoucí se v duhové záři.

Modré oči tmavovlasé bohyně se setkaly se zeleným pohledem smrtelnice.

„Náš chlapec se vrátil.“
Neferien uchopil větev moruše a hltavě z ní serval veškeré bobule a listí.
Sledoval s přítelem a bratrem na křídlech zakázané závody. Mladí ze severních hnízdišť, ti, kteří ještě nebyli až v pásmu zimy, se rádi bavili vším, při čem pobuřovali starší.
Účinek drogy se dostavil téměř okamžitě. Mladý drak se rozkuckal a rozostřeně sledoval závodící druhy.
"Tak který vyhraje? Faldara nebo Orion?"
Neferien se pousmál. "To brzy uvidíš."
Do jejich zorného pole se dostal postarší drak. Předehnal dva mladé rivaly a za mohutného řevu dravců proletěl cílovou rovinou.
Neferien se rozesmál a spadl ze skály.
"Náš chlapec se vrátil."
Pridám sa do klubu, páči sa mi to. Píšem angličtinou, lebo je mi literárne najbližšia Twilightsmile
Morning mist was still up when the pegasus squad reached their destination.
“Stand back, we must not be spotted by any of them!”, whispered their gold-clad leader. The squad noiselessly took flight and settled behind a large stone monolith. Just 100 feet away there was a group of priests wearing long robes and chanting prayers. The sun was just rising beautifully above a large stone up ahead.
“Celestia must know they praise the Sun, it seems that in this world, people control the Sun themselves”, spoke one of the pegasi, and the group took flight back to the Equestrian portal.