Bronies.cz

„Myslím, že to není dobrý nápad…“ polkla následujíce ho černočernou nocí po úzké lesní pěšině.
„Jsi tu se mnou, nemáš se čeho bát,“odvětil klidným hlasem zcela nevzrušen okolní scenérií dnešní samhainové noci.
Rozechvěle cupitala co nejrychleji za ním. „Stejně je to hloupý nápad courat se jen tak v noci venku.“
„Je to zkouška odvahy, kterou symbolicky skládám každý rok a…“
Zaslechla jakýsi šramot za sebou a při ohlédnutí zbledla. Z houští je sledovaly dva zářící body.
„Pumááá!!!“ ječela a vrhla se na jeho hřbet. Otočil překvapeně hlavu a klidným hlasem dodal:
„A také je to zkouška racionálního uvažování, broučku.“

" Ocko ja sa bojím!!" Privinula sa ku veľkému žrebcovi mladučká kobylka, pri pohľade na mihajúce sa svetielka pred ňou. Otec sa len rozosmial.
" Neboj sa, to sú len svetlušky."
" A... čo tu robia?" Nechápavo sa zadívala na otecka.
" Chcú nám ukázať cestu."
" Cestu kam?"
" Za veľkým, zázračným bohatstvom." Kobylka vystrelila ako šíp pripravená na nočné dobrodružstvo. V momente väčšina svetlušiek zmizla. Sklamane sa zadívala naspäť ku ockovi.
" Prečo ušli? Ja chcem nájsť ten poklad!"
" Nemyslím si, že by to bol najlepší nápad."
" Prečo ?"
" Pretože svetlušky ti môžu ukázať aj klamlivé chodníčky... Ja som spokojný s pohatstvom predo mnou."

“Pane, jsme zde kvůli Světlušce, což je sbírka která svůj výdělek dává na pomoc slepím a špatně vidícím lidem.” Mladé dobrovolnice se na postaršího zamračeného pána.
“Hmm proč mě s tím otravujete dámy?”
Dobrovolnice se na sebe usmáli a nedávali najevo obavi.
“Protože tito lidé nemohou za to jak se třeba narodili. Mi co vidíme bychom jim měli pomoci jak to jen jde”
Muž se rozesmál “tak to pro mě není. Víte, co oči nevidí, to srdce nebolí, takže musí být stále šťastní” Udělal dva kroky a nevšiml si otevřeného kanálu.
“Myslíš že tohle bolelo” Zeptala se jedna dívka druhé.

"Vám povim, svět je fakt na houby místo," škytla Chara a hodila do sebe zbytek svého drinku.
"Mi povídej," přikývnul hlídač ve fialové uniformě sedící na domácím baru vedle ní. "Aspoň tě nehoněj tvoje oběti v zabijáckejch robotech."
"To je ještě v pohodě, můj fandom mě dává dohromady s dvanáctiletým spratkem kterýho naprosto nenávidím," postěžoval si Bill Cipher, jemuž bar patřil, a všem dolil. Přiťukli si.
"Od toho mám přece Sanse," ušklíbla se vražedkyně.
"A já Springtrapa," dodal Purple Guy.
"Jo, jo, všichni jste na tom blbě," ozvala se Nightmare Luna otráveně. "Můžete na chvíli sklapnout? Snažím se dohrát level!"

Vyšla som na balkónik, bol peknou dekoráciou obytného domčeku.
" Čo tu robíš?" Nemilo som sa pozdravila ďalšej kobylke sediacej v tejto noci, hľadiac kamsi do neznáma. Čakala som, že tu budem sama a ponorím sa do mojej smutnej nálady.
" Fajčím, nevidíš?" Odvrkla poťahujúc z cigarety.
" Prepáč." Zaskučala som. Odfúkla dym do mňa. Nerozkašľala som sa práve naopak, užila som si ten jedovatý dym, len preto lebo to bola Ona.
" Samota je strašná." Skonštatovala aj keď som si sama zakaždým v mysli povedala, že určite netuší čo je to samota. Nasledujúce chvíle sme obe boli ticho, nenávidela som sa za to.

Applejack se sklopenými oušky a očima plnýma slz seděla na palouku nedaleko lesa Everfree. Jak přicházela noc, něco jí od jejích myšlenek vyrušilo. “Světlušky?” otázala se sama sebe šeptem, vypadalo to, že se nějak seskupují. “Mami, tati!” zavzlykala do noci, když vyskočila, aby je objala, ale v tu chvíli byli pryč. Místo nich ji obklopila temnota, pak se náhle růžově zablesklo. Pomalu zamžourala očima, povzdechla si, když opět viděla temnotu. Když se ale podívala líp, všimla si, že je noc, leží pod jabloní a kousek od ní její malá sestřička. Usmála se na ni a něžně ji pohladila po hřívě.

Ze snu ji vytrhl vítr, lechtající ji na ouškách a prohánějící se jí srstí. První pocit, který ucítila, se jí ale nelíbil. Byl to chlad ranní rosy. Zvyklá probudit se v teplém objetí maminky rychle otevřela oči a v šoku z náhlého osamění se vystrašeně dívala po okolí. Nikde nic, jen šedivé zdi hradu. Běhala od nádvoří k nádvoří, od věže k věži, ale maminka nikde. Nakonec si jen sedla k bráně a rozplakala se. Když tu náhle, někdo ji něžně pohladil hřívě, otočila se a spatřila usmívající se žlutohřívou šedivou kobylku. “Maminko,” vykřikla šťastně, a vyběhla ji obejmout.

S každým schodem klesala Twilight hlouběji do Canterlotských sklepení a s každým schodem rostly její obavy. Pozorovala, jak se s hloubkou mění obrazce na stěnách vykreslované fluoreskujícími lišejníky, a jak zintenzivňuje déšť kapek prosáklých horninou, až se vlhkost stávala téměř nesnesitelnou. Celestie během celého sestupu nepromluvila.

Twilight zbledla, když spatřila, kam došli. Obrovský kamenný dóm zdobily tisíce nádob a v nich se vznášela srdce různých tvorů. Celou scénu osvětloval duhový krystal zasazený do stropu.
"Kde to jsme? Je to snad další zlo, které musíme porazit pomocí magie přátelství?"
"Twilight... tohle je magie přátelství. Každý druh tvora, jehož srdce je tu umístěno, si dokáže vás šest vždy spřátelit."
"Ale... kdo je sem umístil?"
"..."