14.10.2016, 12:21
Vyhlásila jsem sabotování melancholického nádechu tohoto tématu a zpracovala jsem ho jak jinak než po svém
Osamělá srdce
Osamělá srdce
„Ták, tady jsou ty poslední červené! Děkuji vám za hru, pánové,“ zubila se. V odpověď zazněla tři zaúpění následovaná frustrovanými odhozy karet na stůl.
„Sigu, přisuň ten talíř, potřebuju si spravit nervy…“
Siquil neochotně pošoupl sladký doping k Elfovi. Ten si vzal jedno perníkové srdíčko, odkousl půlku a druhou zamával Eresiel před nosem se slovy „Štěstí ve hře, neštěstí v lásce!“
Svůdně přivřela víčka v odpověď a bleskově mu čmajzla zbytek kousku, který v ní rázem zmizel.
„Páni, ty jsou dobré, kdes je vzal, Gile?“
„Ležela opuštěná v kuchyni.“
Z chodby se ozvalo nadávání Teiglin.
„Který prevít mi sežral snídani?!“
„Sigu, přisuň ten talíř, potřebuju si spravit nervy…“
Siquil neochotně pošoupl sladký doping k Elfovi. Ten si vzal jedno perníkové srdíčko, odkousl půlku a druhou zamával Eresiel před nosem se slovy „Štěstí ve hře, neštěstí v lásce!“
Svůdně přivřela víčka v odpověď a bleskově mu čmajzla zbytek kousku, který v ní rázem zmizel.
„Páni, ty jsou dobré, kdes je vzal, Gile?“
„Ležela opuštěná v kuchyni.“
Z chodby se ozvalo nadávání Teiglin.
„Který prevít mi sežral snídani?!“