Bronies.cz

Obri papirova Celestia byla skoro hotova. Prace nam sla od ruky, princezna vypadala primo spektakularne. Cely con probihal take paradne, vsichni se skvele bavili a tesili se na party, kde mela byt papirova Celestia zlatym hrebem.
"Podrz to tady! Presne tady! A drz!!" Jane, ktera vedla workshop, byla roztomile afektovana, ale s nami nesikovnymi broniky mela svatou trpelivost. Snazil sem se plnit jeji insrukce, jak sem umel nejlepe. Takze nic moc.
"A ted mi podej lepidlo. A nehybej s tim!" Koukam, ze zira na etiketu lepidla cela bleda.
"Vse v poho, Jane?"
"...To lepidlo", polkla, "vyrabi se z konskych kopyt!"

Ofelie. Překrásné jméno, pomyslel jsi Rwakk. Unaveně se poškrábal na hlavě a uvažoval, jak tento drabble zařadit do Draci míří ke hvězdám.
„Co naplat? Pomůže mi tetička wiki“
Zapnul tedy internet, prvně zavítá na youtube kde si pustí nějaký epický sountrack aby mu to lépe myslelo. Pak zkontroluje své oblíbené stránky ale nikde nic.
Melodie se mezitím přehoupne z vážných rytmů do romantičtějšího ducha a zasněně vzpomíná na Aidrien.
Jak pak se asi doma má? Myslí na něj jako on teď myslí na ni?
Potřese hlavou a dá si facku.
„Na to není čas. Co že jsem to vlastně chtěl?“

Lifius procházející lesem si umanul, že ještě tohoto večera si opraví svůj šupinatý kabátec.
Několik šupin, které mu za ta léta vypadaly, mu již nechtělo znova narůst, a tak si chránil veškeré své zbylé šupiny.
Jenže jak přilepit starou šupinu zpátky na své místo? Ač na tuto otázku znal odpověď, nikde se mu nedařilo najít, co potřeboval.
Vzlétl nad koruny stromů a rozhlížel se. Překrásný podvečer a zpěv ptáků mu chlácholily srdce, a tak neztrácel naději.
A pak ji konečně uviděl. Statnou smrkovou houštinu, která mu jistě poskytne dostatek vonící smůly, aby si s ní opravil veškeré své šupinné chlouby.

„Pinkie, máš už to lepidlo?“ volala Rarity na svou hyperaktivní kamarádku, se kterou chystala oslavu narozenin a především dárek pro Sweetie Belle.
„UŽ HO NESU!“ ozvalo se z horního bytu. Za chvíli už přiběhl růžový poník s tubou v tašce. „Doufám, že bude vyhovovat.“
„Určitě ano,“ usmála se Rarity aniž by tušila, co její kamarádka přinesla ve skutečnosti.
***
Později ten večer Sweetie plná radosti z oslavy unaveně odpadla do postele. Čekal jí vybalit poslední balíček, který dostala od své sestry. Zamířila ke stolu a dárek vybalila. Uvnitř bylo krom svetru i přáníčko s prazvláštní vůní.
„Vždyť to voní jako... poleva.“

Pomačkal další kus popsaného papíru a smetl ho ze stolu dolů směrem k ostatním. Byl to už jeho mnohý pokus, ale jak se zdálo, stále ne a ne najít ta správná slova. Slova v dopise, který by mu možná pomohl se konečně vyznat jeho milované a který jí chtěl nenápadně podstrčit do zimní bundy.
Samozřejmě věděl, že takovéhle nepřímé vyznání stačit nebude. Že o svou lásku a její náklonnost bude muset bojovat něčím větším, než jen pouhým kusem papíru. Ale co jiného mu taky zbývalo? Už od přírody byl velký srab a ani vize šťastného konce mu odvahu nikterak nedodala.

Vážený pane X,
s lítostí vám musíme oznámit, že vaše povídka nesplňuje požadované zadání. Jak víte, jsme prestižní literární soutěž, která se zabývá drabbly, a vaše práce přesahovala povolený počet slov.
Možná si říkáte, že jsme vůči vám zaujatí, ale není tomu tak. Koneckonců jste nás kontaktoval sám a jako ostatní jste měl stejné šance, kterých jste ale nevyužil.
Máte však ještě šanci v příštím kole, které se bude konat sedmnáctého října. Do té doby můžete pracovat na svém drabblu a nakonec se i umístit na vrchní příčce.
A že nevíte, co je drabble? No, přesně tohle.
S pozdravem
Y

Valkas se skláněl nad zchátralou boudou a Celena mu poletovala nad hlavou. Cítil nepřítele a věděl, že je vevnitř. A také věděl, že jediná chyba a stane se mu to co Mefistovi.
Celena s napětím kroužila a připravovala se na rychlý nálet. Netušila, kdo se v domečku pod ní nalézá, ale dle chování Valkase to musel být někdo nebezpečný.
Záclona v okénku se pohnula a Valkas poplašeně couvl. Na malou chvíli spatřil tvář největšího nepřítele draků. Zdál se mu ale vyděšený a Valkas si uvědomil, že tohle je možná jediná šance, jak ho porazit.
Jak ale dostat chlapce z krabice?

Derpy vytahla ze schranky stos dopisu. Na vrchnim stalo krasopisne Discordovi. "Ach ne", pomyslela si Derpy, "uz zase.." Ostatni dopisy zamkla do schranky, nejdriv vyridit tohle....

..."Uz bezim!", halekal Discord, kdyz uslysel zvonek, velke pantofle pleskaly, zupan mu vlal. Kdyz otevrel, uvidel ze za dvermi stoji Derpy. Kdyby dokazala vrazdit ocima, bylo by uz po nem. Byla mokra, pulku tela mela pokrytou namrazou, druhou opalenou od slunicka. Cepice od uniformy se zmenila v gumovou kachnu, samotna uniforma mela modrozluty vlnkovany vzor. Derpy mu k noham vyplivla dopis: "Mate tu psani pane, a doufam, ze uz vam zas dlouho nikdo nenapise..."

Dnes mela jeji objednavka konecne dorazit, samou netrpelivosti se nedokazala soustredit na praci. Hned jak sirena oznamila konec smeny, upalovala domu, ani se neprevlekla. Dole na recepci na ni skutecne cekala velka bedna, kterou s jistymi obtizemi za pomoci rudliku dopravila na svou ubikaci. Zamkla za sebou, postavila bednu doprostred pokoje a nedockave otevrela viko. Odstranila polystyrenovou izolaci a vytahla uzivatelsky manual. Hodnou chvili ho studovala a pak na male integrovane klavesnici zadala nekolik pokynu a stiskla zelene tlacitko ON. Chlapec v krabici tise zabzucel, otevrel oci, usmal se na ni a rekl: "Ahoj mami!"[spoilerButt]