Bronies.cz

Bylo, nebylo, kdysi kdesi
za horami, za řekami někde mezi lesy
žila rodina o matce otci a synu jejich
pouze jedno dítě spolu měli

Honza již od malička projevoval k alchymii zájem
povídalo se o tom všude, celým krajem
Když vyrostl, byl zas o něco moudřejší
pouštěl se tedy do experimentů ostřejších

Našel lexikon, kde se o elixíru psalo
úsilí ho to nemálo stálo
Rozbilo se mu jedno ze skleněných hrdel
No to si ze mě snad děláš pr-ásknul dlaní o stůl.

Recept pravil: pět vlasů černovlasé krásky
trochu sody a tři myší ocásky
Netopýří ouška chybět nesmí
V tomto receptu musíte být přesní

Po týdnech práce a námahy
si Honza uvědomil jak je jeho čas drahý
přidal do práce, snažil se mnohem víc
snad mu štěstí vůči trpělivosti vyjde vstříc

Když byl hotov, přišel na řadu test
„Zkusím si toho trochu kápnout na pěst…“
„A snad nebudu mít místo pěti prstů šest!“

Kap, kap, kap
do druhé ruky ručník chňap
„Tak snad se mi nic nestane.“
„To zjistím ještě za bílého dne.“

Když se probudil, cítil se divně
Ani vteřinu nezůstal sedět klidně
Vyběhl k zrcadlu zříc svou tvář
Tak tady už nepomůže ani „hrnečku vař!“

Honza si totiž návod na lektvar spletl
Posledních pár chlupů, si z hlavy smetl
Nesmrtelný možná byl, ale vypadal jak starý pán
Odteď už to nebyl mladý Honza, ale dědeček Jan.

1) Slabiky
Začněme zlehka, slabiky pochopí každý Když se podíváš na počet slabik ve svých verších, vyjdou ti všelijaká náhodná čísla:

Citace:13/11/11/9

9/14/15/10

17/13/12/14

14/10/13/14

13/11/10/11

9/14/11/14

10/11/13

3/8/8/10

10/11/9/14

12/11/16/16

Nemusíš STRIKTNĚ držet stejný počet slabik všude. Můžeš třeba přeskakovat mezi dvěma různými verši, nebo jedno čtyřverší bude výrazně kratší, nebo něco úplně jiného. Ale nějaký řád bys v tom mít měl, pokud nechceš psát "moderní poezii"...

---

2) Libozvučnost
Vtip je v tom, že při básnění nestačí jenom držet rýmy a slabiky. Stejně důležité, vlastně ještě důležitější, je to, jak ta básnička vyzní. Opakování určitých hlásek bude nějak specificky působit na uši a na mysl čtenáře. Budu citovat jeden verš Máje, určitě ho ve škole ještě uvidíš:

Citace:nocí řinčí řetězů hřmot

Slyšíš, jak to drhne? Mácha sem záměrně nacpal tolik ř, kolik jen mohl, plus další hlásky jako c a z. Celý verš potom rachotil a vrzal čtenářovi v uších, právě jako ony zmíněné řetězy. Neříkám, že musíš vymýšlet nějaké super-extra šílené libozvučnosti, to po tobě nikdo nechce. Ale je to jeden z nejdůležitějších nástrojů básníka a je dobré ho používat co nejvíc

---

3) Metrum
Tohle je asi nejsložitější a nejhůře pochopitelná část. Teorie je taková, že v jazyce existují dva typy slabik: Znělé a neznělé. Profesionální básničkáři je umí rozpoznat a uspořádat tak, že vytvoří určitý vzorec, a celá báseň pak zní stokrát líp

V češtině se používají dva základní vzorce. Trochej, který střídá znělou a neznělou, a daktyl, který po každé znělé má dvě neznělé.
Trochej: BUM bum BUM bum BUM bum
Daktyl: BUM bum bum BUM bum bum

Když chceš v básni udržet určité metrum, omezí se ti možnosti co do počtu slabik. Trochej ti umožní jenom sudé počty slabik, daktyl zase vyžaduje násobky tří. Toto omezení se dá obejít tak, že vytvoříš daktylotrochej, takového mutanta, který kombinuje obě metra.

Když chceš například sedm slabik, můžeš za sebe dát dva trocheje a pak daktyl. Prásk ho

Citace:BUM bum BUM bum BUM bum bum <- Sedm slabik

A teď taková záludná otázka: Jak ty dva typy hlásek od sebe rozpoznat? Přiznám se ti, že sám neznám úplně 100% funkční metodu, je to hlavně o citu pro jazyk. Pár tipů ti ale dát můžu.

• Vyhýbej se dlouhým slovům. Ve své básni jsi použil "experimentům". Takhle dlouhé slovo ti do metra nebude pasovat ani za milion let.
  
• Přečti si svou básničku nahlas a zkus vždycky dát důraz tam, kde chceš, aby byla znělá hláska. Když se na nějakém místě zasekneš nebo ti to bude znít divně, tak danou část zkus upravit. ČTI to TAKhle JAK debil. <-- Tohle je ten daktylotrochej, co jsem ti dříve ukázal