23.09.2016, 21:17
Nejprve chyby:
Nevím, jestli by jim prospěla „ponifikace“. Spíš o tom pochybuji. -> mělo by být spíš ponyfikace ne?
V chaloupce totiž pobývaly dvě bytosti, které se tu scházeli každý z jiného a již úplně dostvořeného světa. -> scházely, (dostvořeného zní divně - co třeba úplného, kompletního, dokončeného, hotového)
Sklonila hlavu a s očima zavřenýma políbila zemi. -> se zavřenýma očima (někde je ten špatný pořádek slov ve větě až příliš do očí bijící)
ostny pokrytýma rukama smísil plameny s -> věcná, mají draci ruce?
Tématicky se mi to líbilo. Přiznám se, že mě k přečtení vyprovokoval Rwakkův komentář. Říkal jsem si, že to už musí být nějaké velké dílo, když k tomu dal tak pěkný komentář.
U delších celků si naplánujte začátek, důležité scény, ke kterým chcete dojít a cíl. Neplánujte, co napíšete v které kapitole, to celé dílo akorát poničí. Dejme tomu, pokud máme jedno dílo, rozdělme si ho třeba na čtyři pět částí. Na začátku to posouváme k cíli jedna, pak k cíli dvě, a to všechno nějak do sebe zapadne a dojde se do finále. Autor se tak vyhne zodpovědnosti uhnat celé dílo ke konečnému cíli, zároveň bude mít dílo svůj spád a bude čitelné (což teda nezáleží jen na výběru cílů, ale i na schopnosti autora a tématu) a bude to dostatečně plné s minimem hluchých míst.
Tu a tam je dobré příběh ozvláštnit a přiblížit čtenářům. Ukázat jim, že to jsou lidé (tvorové), kteří mají vlastní myšlenky a názory a ne ti, kteří se chovají jak ve videohře. Přijď sem, dones tohle, zastřel tamto, postav tohle. Mám v kapse přesně 329 zlatých, osmnáct stříbrných a dvacet jedna a měďáků a jednu zlámanou grešli. Já k tomu používám erotiku a nějaké hlášky. Tu a tam vložím nějakou peprnou poznámku, nebo něco jako - pomyslel jsem si něco o tom, jaký je *píp* a podobně.
No, tl.dr. verze, povídka dobrá, chci další . Ale raději bych chtěl častější vydávání Ponygrothu, stvoření světa bych vzal za ukončené.
Nevím, jestli by jim prospěla „ponifikace“. Spíš o tom pochybuji. -> mělo by být spíš ponyfikace ne?
V chaloupce totiž pobývaly dvě bytosti, které se tu scházeli každý z jiného a již úplně dostvořeného světa. -> scházely, (dostvořeného zní divně - co třeba úplného, kompletního, dokončeného, hotového)
Sklonila hlavu a s očima zavřenýma políbila zemi. -> se zavřenýma očima (někde je ten špatný pořádek slov ve větě až příliš do očí bijící)
ostny pokrytýma rukama smísil plameny s -> věcná, mají draci ruce?
Tématicky se mi to líbilo. Přiznám se, že mě k přečtení vyprovokoval Rwakkův komentář. Říkal jsem si, že to už musí být nějaké velké dílo, když k tomu dal tak pěkný komentář.
U delších celků si naplánujte začátek, důležité scény, ke kterým chcete dojít a cíl. Neplánujte, co napíšete v které kapitole, to celé dílo akorát poničí. Dejme tomu, pokud máme jedno dílo, rozdělme si ho třeba na čtyři pět částí. Na začátku to posouváme k cíli jedna, pak k cíli dvě, a to všechno nějak do sebe zapadne a dojde se do finále. Autor se tak vyhne zodpovědnosti uhnat celé dílo ke konečnému cíli, zároveň bude mít dílo svůj spád a bude čitelné (což teda nezáleží jen na výběru cílů, ale i na schopnosti autora a tématu) a bude to dostatečně plné s minimem hluchých míst.
Tu a tam je dobré příběh ozvláštnit a přiblížit čtenářům. Ukázat jim, že to jsou lidé (tvorové), kteří mají vlastní myšlenky a názory a ne ti, kteří se chovají jak ve videohře. Přijď sem, dones tohle, zastřel tamto, postav tohle. Mám v kapse přesně 329 zlatých, osmnáct stříbrných a dvacet jedna a měďáků a jednu zlámanou grešli. Já k tomu používám erotiku a nějaké hlášky. Tu a tam vložím nějakou peprnou poznámku, nebo něco jako - pomyslel jsem si něco o tom, jaký je *píp* a podobně.
No, tl.dr. verze, povídka dobrá, chci další . Ale raději bych chtěl častější vydávání Ponygrothu, stvoření světa bych vzal za ukončené.