05.09.2016, 23:20
Žoldák
Klenoty
Víno u tohohle tématu se mi vybavil jeden úryvek klasické literatury ze školní čítanky, tak jsem se nechal inspirovat. Snad to nevadí.
„Tady jste, kapitáne. Už vás očekávám. Kapku vína?“
…
„Dobrá, přejděme tedy přímo k věci. Čelíme jistému delikátnímu problému, který by mohl být nejsnáze vyřešen někým vašich jedinečných dispozic. Doneslo se nám, že v pohraničních oblastech opět operují skupinky samozvaných bojovníků za svobodu, které zasévají do srdcí našich poddaných sémě sváru a rebelie. Za žádných okolností nemůžeme připustit ohrožení jednoty a celistvosti říše, ale intervence ze strany armády by jen posloužila věci rebelů a disent by zakořenil ještě hlouběji. Proto bychom upřednostnili nezávislou stranu, která by mohla účinněji… přesvědčit místní lid o nesporných výhodách loajality. Nějaké otázky?“
„Kolik za to?“
…
„Dobrá, přejděme tedy přímo k věci. Čelíme jistému delikátnímu problému, který by mohl být nejsnáze vyřešen někým vašich jedinečných dispozic. Doneslo se nám, že v pohraničních oblastech opět operují skupinky samozvaných bojovníků za svobodu, které zasévají do srdcí našich poddaných sémě sváru a rebelie. Za žádných okolností nemůžeme připustit ohrožení jednoty a celistvosti říše, ale intervence ze strany armády by jen posloužila věci rebelů a disent by zakořenil ještě hlouběji. Proto bychom upřednostnili nezávislou stranu, která by mohla účinněji… přesvědčit místní lid o nesporných výhodách loajality. Nějaké otázky?“
„Kolik za to?“
Klenoty
Už ho měla po krk. Zpočátku se snažila jeho drzost a široké portfolio otřepaných „vždyťjetojenomsrand“ ignorovat v marné víře, že ho to omrzí, ale ne, to by ho přecenila. Dnes na ni zase velmi nenápadně číhá za rohem. Nepochybně počká a vybafne. Jak originální.
Prošla kolem. Uslyšela za sebou krůčky provázené dobře známým pubertálním hýkáním. Už toho bylo dost.
Vykopla. Třeba ji nechá, když dostane pecku do kolena. Jenže měla špatný odhad. Kopyto sjelo po vnitřní straně stehna a zamířilo dál. Zakvičel a sesunul se na podlahu jako hromádka neštěstí.
„Přímo do klenotnice… promiň,“ zamumlala omluvně a hbitě se vypařila.
Prošla kolem. Uslyšela za sebou krůčky provázené dobře známým pubertálním hýkáním. Už toho bylo dost.
Vykopla. Třeba ji nechá, když dostane pecku do kolena. Jenže měla špatný odhad. Kopyto sjelo po vnitřní straně stehna a zamířilo dál. Zakvičel a sesunul se na podlahu jako hromádka neštěstí.
„Přímo do klenotnice… promiň,“ zamumlala omluvně a hbitě se vypařila.
Víno u tohohle tématu se mi vybavil jeden úryvek klasické literatury ze školní čítanky, tak jsem se nechal inspirovat. Snad to nevadí.
„Tak, děti, kdopak mi poví, které máme živly? Ano, Twist?“
„Sím, paňčelko, živly jsou voda, vzduch, oheň a země.“
„Výborně, Twist!“ Pochválila Cheerilee žačku a pokračovala ve výkladu: „už prastaří filozofové se usnesli na tom, že náš svět tvoří čtyři přírodní živly, kte- ano, Apple Bloom?“
„Prosím, já vím eště o pátém živlu!“
„Opravdu? A jaký živel by to měl být?“
„Víno!“
„Skutečně? O něčem takovém jsem ještě opravdu neslyšela."
„Nevymýšlám si! Bratr Big Mac sa rád ztrácá ve vinném sklépku a to pak naša bábi vždycky povídá: „Podívaj sa na něho, Apple Bloom! Už je zase ve svém živlu!“
„Sím, paňčelko, živly jsou voda, vzduch, oheň a země.“
„Výborně, Twist!“ Pochválila Cheerilee žačku a pokračovala ve výkladu: „už prastaří filozofové se usnesli na tom, že náš svět tvoří čtyři přírodní živly, kte- ano, Apple Bloom?“
„Prosím, já vím eště o pátém živlu!“
„Opravdu? A jaký živel by to měl být?“
„Víno!“
„Skutečně? O něčem takovém jsem ještě opravdu neslyšela."
„Nevymýšlám si! Bratr Big Mac sa rád ztrácá ve vinném sklépku a to pak naša bábi vždycky povídá: „Podívaj sa na něho, Apple Bloom! Už je zase ve svém živlu!“