A je to tady, závěr (když pomineme futuristický díl 26), se přiblížil (resp. vzhledem k datu, kdy díl vyšel, tak již dnes vlastně už vyprchal).
Vzpomínáte, jak jsme před dávnými roky dumali nad tím, jak by seriál mohl/měl skončit? Viz. vlákno zde:
https://bronies.cz/Vlakno-Potencialni-ko...by-mel-byt
Vlastně jsem se až tak moc s tím termínem neseknul (seriál během dekády nabral téměř rok spoždění).
Pokud jsem v epizodě u Daring Doo použil termín "cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly", na Discorda to sedí jako zádel na hrnec. Jeden by řekl, že se poučil. Není to totiž poprvé, co se takto podobně již v minulosti pokoušel popostrkovat Mane6 nebo TS k větší odpovědnosti a sebejistotě, ale asi s jídlem roste chuť a neodhadl své schopnosti. Ostatně, Discord je sice pán chaosu, a byť není zrovna hloupý, génius to není, a taková Cozy má pravděpodobně IQ vyšší (a možná bych se hádal i o EQ).
Ale ať nekopu jen do něj, už jsem to psal (a možná víc než jednou), ale vypadá to, že jediný soudný poník v Equestrii je Daring Doo. Ostatní mají v podstatě všude po území rozeseté nástroje světové zkázy, ke kterým se v podstatě při troše snahy dostane kdejaký blb, a naprosto je ignorují (v lepším případě je hlídá jeden "senilní" poník).
Téma sezóny v případě záporáků je jasné: spoluprací dosáhnete víc než soubojem. Dokonce je rivalita v mnoha případech škodlivá, a svým způsobem nejspíš způsobí fiasko.
Ale funguje to i obráceně: Rozděl a panuj.
Rozumějte, člověk je tvor přizpůsobý, oportunista, společenský a soutěživý. Ale když mu nezbývá jiná volba, stane se soupeřivým.
Tzv. konkurence může být skvělý přínos ve hrách, kde si člověk neškodně vybije agresivitu, kdy se dva partneři předhánějí v tom, kdo lépe zapůsobí na svou vyvolenou (bez nutnosti si ale vzájemně škodit) nebo v podobě ega, kdy člověk touží něco dosáhnout a být oslavován (např. vynalézt nějaký lék, zatímco ti ostatní ne).
Jakmile se to ale zvrhne (a to nemluvím o antipřínosu, kdy např. dva týmy nezávisle na sobě vyvíjejí lé za dvojnásobné náklady, zatímco kdyby spojily své síly, stihly by to nejspíš o hodně rychleji, protože by sdílely know-how), už jde do tuhého.
Vy se pak nesnažíte o osobní růst, abyste byl lepší než ostatní, vy začnete ostatní považovat za podřadné, takže s nimi min. přerušíte kontakt (a když spolu lidé nemluví, vznikají domněnky a nedorozumění, a sám FIM se pak škodlivým následkům věnoval mockrát). V horším případě je ale dokonce začnete považovat za nedůležité (tedy vám nebude ani záležet na jejich existenci a pomáhat jim) nebo za nebezpečné (tady se dokonce aktivně začnete podílet na jejich likvidaci).
Zároveň také často platí, že přátelství je vedlejší produkt světa relativní hojnosti. Spojit se do vlčí smečky vám přináší relativní výhodu nad konkurencí, ale naše lidská historie ukazuje, že teprve až velká spolupráce přináší velké výsledky (ať už kladné, jako vesmírný program, masová výroba všeho, tak i záporné, například světová válka). A když se situace ve společnosti zhorší, začne se uplatňovat metoda: každý sám za sebe.
Lidé (očividně i poníci), se dají snadno ovlivnit a svést z cesty. V minulosti jsme mnohokrát zažili, jak se nás někdo snažil rozštvávat, pak posílat proti sobě. A dnešek není výjimka. Když naprosto pomineme politiku a volené strany, máme tu mnoho alternativních směrů, které o sobě mnohdy tvrdí, že jsou lepší či jediná cesta, a ti ostatní jsou ti špatní. Copak jsme se nepoučili?
Byť to poníci také adresovali, jen možná ne tak okatě, ta hlavní odpovědnost ale neleží na těch, kdo rozeštvávají, ale na těch, co se rozeštvávat nechají. Ostatně, bez ohledu na hodnost či majetek, sám jedinec nezmůže nikdy nic proti masám lidí, a v čem se liší rozkaz "mocného" a "rozkaz" blázna v ústavu?
Síla naší společnosti je v globálním propojení. A je to také naše slabina. Jsme závislý jeden na druhém a to skrze řetězec vzájemné pomoci či obchodně-výrobních vztahů. Pokud toho někdo zneužije a postaví nás proti sobě, snadno se to může sesypat.
Záporáci toto dobře věděli, na rozdíl od poddaných, kteří byli svým způsobem nevědomí. A pokud je princezny pasovaly nebo spíš byly pasovány (ale volil někdo Twilight?) do jisté role autorit, tímto hrubě zanedbávali vzdělávání.
Přitom opět, seriál FIM už řešil toto rozeštvávání poníků proti sobě, a zatím se společnost jako celek moc nepoučila. Jak se říká: I k šíření pomluv musí být dva - jeden, co je říká, a druhý, co jim naslouchá.
Epizoda sice končí cliff-hangerem, ale už rozeštvanost záporáků dává tušit, že zvrat je blízko. Ostatně, je to časté klišé: vznikne problém, začne se s nadějí řešit, a najednou je vše beznadějné, až se pak zformuje odpor proti němu, a na konci často objeví deux ex machina..
Vývoj Twilight do toho celkem zapadá. Již má zkušenosti, že být nervózní k ničemu nevede, a tak je spíš plná optimismu. Vždyť, co by se mohlo pokazit, že? A i kdyby, právě podle zkušeností z minulosti ví, že statisticky se dá vše nějak vyřešit. Jenže stejně tak se každý setkáváme postupně s těžšími a těžšími problémy, na jejichž řešení často nestačí staré zkušenosti a tak situace může vypadat beznadějně, jelikož "vše co víme, je vlastně špatně".. A nebo jsme na něco zapomněli, a Twilight má naštěstí přátele, které jí pomohou a nebo jí to připomenou. Což se vám v případě soupeře/konkurenta málokdy stane, že?
Závěr seriálu by asi měl být epický a to tento dvojdíl splňuje. Na rozdíl od minulých sezón mne spíš ale zajímal vývoj postav než nějaký jejich battle interakce. Je tu možná pár nelogičností, jako Discordova magie a Tirek (viz. komentář od theorangebird), ale to se dá překousnout.