Byl chladný zimní večer, Slunce už bylo ukryté za lesem a na vesničku se pomalu snášela noc.
Všechny domečky už byly zhasnuté, až na jeden jediný, který stál opodál.
Na stole stály svíčky, které byly již zhasnuté, ale místnost dostatečně osvětloval a ohříval plápolající krb. Clara vešla do místnosti, aby krb udusala, ale v tom za ní něco zarachotilo.
Rychle se otočila: „Kdo je tam?“
Vyděšeně začala vyhledávat, co by použila na svou ochranu. Popadla hák visící u krbu a namířila ho před sebe.
Svým rohem si rozsvítila místnost.
Polekala jí její dceruška, která se chtěla předčasně podívat, co dostala.

"Nemyslím, že bychom měli pořádat candrbál, a už vůbec ne uvnitř," mrmlá Reddy, ale Penny si náladu zkazit nenechá.
"Bude se ti to líbit. Když jsem byla živá, pořádaly se kousek od nás na náměstí candrbály pořád! Jednou jsem šla jako Toy Chica a vyhrála jsem soutěž kostýmů, abyste věděli."
"Prosím, že nebudu muset nosit kostým," otráveně se zašklebil.
Marion se usmál. "Nevím, jak ty, ale já jdu za Goldieho."
"Já za muffin!" ozvala se od výzdoby Cheeks.
"Já za Jacksona!" pochlubil se BonBon.
"Můžeš jít s Mangle za pohádku o Karkulce!"
"Abychom to dětem nevyhráli my..." usmála se Penny.

“Žádný candrbál!“ Applejack byla nekompromisní. „Je sklizeň! Kdo bude za tebe lisovat mošt? Ha!“
Applebloom hrábla kopýtkem a sklopila ouška. Právě procházela pubertou. Představa pátečního večera stráveného lisováním moštu byla mučivá.
„Prosím!“ Zakňučela se slzami v očích.
„Tak jí pusť...,“ přimluvila se bábi, „mladá je jen jednou...“
„Hrmpf!“ Odrfkla si Applejack. „Tak mazej! A do svítání doma!“
Applebloom si uvázala sváteční mašli. O chvíli později už klepala na dveře stodoly nedalekého stavení.
Otevřel jí modrooký usměvavý hřebec.
„Jak jsi to dokázala?“
„Řekla jsem, že jdu na canrdbál... Máme celou noc...“
„Jsi úžasná!“ Řekl a stáhl ji za sebou do sena.

Sedla si na volnou sedačku a vydechla. Pak se otočila na hřebce v sedačce sousední.
„Ahoj!“
„Ahoj.“
„To je divoká zábava, co?“
„Jo, je.“
Uplynulo několik okamžiků ticha přerušovného jen hudbou a zábavou na tanečním parketu.
„Moc toho nenamluvíš, co?“
„… Nemám moc zajímavého, o čem bych mluvit mohl.“
„Nechceš si zatančit?“
„To neumím.“
Kriticky si ho odměřila odshora dolů. „Tak co tu děláš?“
„Dotáhli mě sem.“
Uplynulo dalších pár okamžiků. Dohrála písnička a začala další.
Zvedla se a vytáhla ho magií ze sedátka. „Pojď.“
„Co to děláš? Říkám že neumím!“ Vzpouzel se.
Táhla ho dál. „Tak tě to naučím.“