"Gravitace, gravitační interakce je univerzální silové působení mezi všemi formami hmoty a právě tím se odlišuje od všech ostatních interakcí. Gravitační interakce je nejslabší ze základních interakcí, má nekonečný dosah a je vždy přitažlivá. Nejvýznamněji tedy působí na objekty o velké hmotnosti (makrosvět). Pro malé rychlosti a slabá pole se k popisu gravitační interakce používá, kvůli jeho jednoduchosti a relativní přesnosti pro malé rychlosti, Newtonův gravitační zákon. Pro silná pole a velké rychlosti (relativistické, blížící se rychlosti světla) se používá k popisu gravitace obecná teorie relativity (platí i pro slabé pole a malé rychlosti). Hledaná kvantová teorie gravitace předpokládá částici zvanou graviton jako další elementární částici."

"Gravitační síla ubývá se čtvercem vzdálenosti od tělesa, které ji vyvolalo."

Tzn. že sice působí na nekonečnou vzdálenost, ale pak se limitně blíží nule. Gravitační pole teda má svůj konec jen teoreticky.

"Za jeho hranici se obvykle považuje místo, kde přestává být měřitelné, či začíná převládat gravitace jiného tělesa nebo těles."

"Pokud se těleso nachází v gravitačním poli jiného tělesa, pak mu klasická mechanika přiřazuje určitou potenciální energii, která se označuje jako gravitační potenciální energie."

"Představa zakřiveného prostoru často vzbuzuje dojem, že křivý prostor je vložen do vícerozměrného rovného prostoru. Matematický popis OTR však takové vložení nepotřebuje. Vlastnosti časoprostoru jsou určeny tak, že je v každém jeho bodě definován metrický tenzor a takto vymezeno tzv. metrické pole. Metrický tenzor je soubor deseti bezrozměrných geometrických veličin, který určují metriku v daném prostoru, tzn. způsob, jakým se v dané části prostoru počítají zobecněné vzdálenosti - intervaly - mezi body časoprostoru - událostmi."

"Jedním z nich je existence šíření změn gravitačního pole - gravitačních vln, které se pohybují rychlostí světla."

"Kvantová teorie pole (KTP) nezahrnuje gravitaci, protože se to zatím nikomu nepodařilo, ačkoli se o to fyzikové snaží již desítky let. Gravitace je od ostatních přírodních sil natolik odlišná, že je neslučitelná se současnou KTP. Nicméně se běžně za výměnnou částici považuje zatím neobjevený graviton se spinem 2."

Úžasné. Kam se člověk koukne, všude v teoriích zeje nějaká díra

"V teorii strun je graviton jen jedním konkrétním druhem vibrace struny. Gravitační pole je potom spojeno se zakřivením časoprostoru pomocí ztotožnění struktury časoprostoru s obrovským množstvím podobně (koherentně) vibrujících strun. Časoprostor se tedy dá představit jako tkanina zhotovená ze strun. Gravitace je pak totožná se zakřivením této tkaniny."

Je fakt, že z něčeho vakuum být musí.

"Zajímavostí gravitačního pole Země je to, že tíhové zrychlení roste s hloubkou i několik kilometrů pod jejím povrchem. Je to způsobeno tím, že povrchové vrstvy mají nižší hustotu, než jádro. To měřením zjistil George Biddell Airy už v 1. polovině 19. století. Pokud by byla Země homogenní koulí, tíhové zrychlení by lineárně klesalo s hloubkou."

Trochu mi teď nejde do hlavy, co jsme se učili, tedy že rychlost pádu tělesa k povrchu Země, pokud bychom zanedbali jeho tvar a tedy odpor vzduchu, nezávisí na jeho hmotnosti. Přitom ale čím jsou tělesa hmotnější, tím se přitahují rychleji - resp. náraz je ve vyšší rychlosti (dvě zrnka prachu se ve vesmíru spíš spojí než srazí, ale kulička padající do atmoféry Země bude padat pomaleji než tatáž kulička, která bude padat do Jupitera. Tzn. že kdyby se setkala dvě tělesa o velikosti Země, srazila by se stejnou rychlostí, jako kulička narazivší do Země, nebo by se rychlost zvýšila, nebo spíš prakticky zpomalila opět na úroveň dvou zrnek prachu? Samozřejmě za předpokladu, že by tyto dvě planety nebyly už zpočátku na kolizním kurzu s určitou rychlostí. Mohlo by to být tím, že více hmotné těleso je "usazené" v prostoru pevněji než méně hmotné (deformuje ho víc, podobně jako když zaboříte auto do bahna a navijákem se ho budete snažit vytáhnout pomocí lana uvázaného k pampelišce?), a tudíž dvě stejně hmotná tělesa se přitahují velmi málo, nezávisle na jejich hmotnostech? To by vysvětlovalo, jak okolo sebe mohou například obíhat dvojhvězdy (resp. kolem společného těžiště). To by ale znamenalo, že vakuum není tak prázdné jak by se mohlo zdát (temná hmota?).