Savarin. Neutěšená a prázdná oblast plná ledu a sněhu. Mrtvá pouštní pláň blýskavé bílé krásy je jedním z mála míst z dob staré Equestrie, kterým se všichni zdaleka vyhýbají. Spekuluje se, že název je zkomolenina původního slova sever, ale poněvadž už není nikdo, kdo by mohl přinést více střípků historie, mohlo to být i naopak.

Země ledových království však nabízí mnohem více možností, než by se na první pohled mohlo zdát. I zde totiž žila početná komunita poníků. Typickými pro tuto větev byla modrá a bílá barva, někdy proložená tmavými odstíny až do téměř černé. Tato podstatná část populace Savarinu, přežívala pouze díky horkým vodám, které ohřívala podzemní aktivita vulkánu Poly-tas Mina (Horoucích síní). Roztavené pláně sněhu, postupně vytvářely drobné potůčky a říčky, až vytvořily řeku, jejíž původní jméno bylo, po dlouhém bádání současných vědeckých kruhů, nakonec znovuobjeveno a přeloženo jako Liva (Život). Napájena byla především horským plesem, známým pod názvem Heste (Naděje). Přinášela dostatek teplé vody na zásobení sadů jablečných stromů, jejichž plody byly ceněny pro svou nezaměnitelnou charakteristickou chuť a barvu moštu, který se z nich vyráběl.
Zdejší poníci nebyli konfliktní povahy a problémy vnitrozemí staré Equestrie nikdy nepovažovali za své vlastní. Nicméně Liva, přinášející život k branám strádání a smrti, byla jenom jedna, a národ sněžných poníků zde nikdy nebyl osamocený.
Teplá voda lákala do ústí řeky a dál po proudu spoustu ryb, které si nárokovali lední medvědi vedení silným Dalem Hromovým. Považovat obyvatele okolí řeky za potíž, bylo poměrně zbytečné, nicméně povaha ledních medvědů se zatím i v současnosti setkává se značným nepochopením.


Ice de Savarin (přezdívána Ace of Spades) je nedílnou součástí severních oblastí Savarinu (a později i staré Equestrie). Narodila se do rodiny obchodníka a nic nenaznačovalo tomu, že by měla žít neobyčejný život. Předpokládalo se, že po matce převezme živobytí a bude pokračovat v rodinných tradicích. Její oblíbenou barvou byla tmavě modrá, a svůj talent nalezla v matematice a logice, jakožto rodinném dědictví. Největší vliv z celého Savarinu na ni měl nejspíš strýc, který ji zasvětil do složitých karetních tahů Hry Es. Svoji osobní značku získala až o mnoho a mnoho měsíců později, když svého strýce, poprvé (a také naposled) porazila. Nicméně narodit se na počátku hrozící války nemůže znamenat nic dobrého. Drobné potyčky mezi poníky a medvědy nakonec během velmi krátké doby vyvrcholily v otevřený konflikt. O pět dní později vypukla válka o řeku Liva. Trvala celých osmnáct dlouhých minut, než starosta i s ostatními radními ustoupili nátlaku ze strany Dala a jeho následovníků.
Přímý a tvrdý nesouhlas ze strany Ice, za kterou se však nepostavila ani její rodina a ani její přátelé, byl vůči radě neúčinný a stál ji postavení. Nicméně mladé Ice na postavení nezáleželo.
Avšak vyhoštění z kruhu komunity pocítila ihned, po prvních krocích směrem k prázdnotě bílého kraje.
Ice však byla silná a soběstačná. Její cesta podél řeky vedla i před Horoucí síně a dál skrz otevřené pláně severního úseku ledových pohoří. Jen díky všemu co jí naučil její strýc a mimořádnému odhodlání přežila cestu až na pobřeží, kde jí v otřesném stavu nalezl, její pozdější mentor, jednorožec Dajaman Spirit, Třetí soudce a velmi vysoce vážený poník staré Equestrie. Z této doby si též Ice odnesla dvě osobní značky země, odkud pochází. Dvě jizvy, které jí Savarin udělil jako varování. První přes pravé ouško. Druhou, mnohem vážnější, skrz osobní značku.
Dajaman v ní uviděl velký potenciál a zároveň svou velkou životní výzvu. Strávili spolu prací několik let. Obsahem jejich práce byly především staré tradice a zvyky, stejně jako rozvíjení jejího taktického talentu. Po nějaké době se ale Ice začala cítit izolovaná. Její pocit odcizení každým dnem rostl, až se nakonec jejich cesty rozešly nadobro. Dajaman jí nebránil.

Ice zmizela.. a momentálně se považuje za posledního sněžného poníka své doby. O její rodině se již žádné záznamy nezmiňují.