Chvíli si jen tak se zavřenýma očima vychutnávala klid, pohodu a pomalu nastupující pocit příjemného opojení a pak znovu z plných plic nasála intenzivní a omamnou vůni ušlechtilé byliny. Bohémsky zamlaskala, pohodlně se rozvalila na obrovský polštář a plně se odevzdala rozbouřenému a živě barevnému oceánu svého zjitřeného vědomí. Nechala se volně unášet proudy myšlenek do stovek a tisíců směrů zároveň, objevovala dosud neprobádaná zákoutí svého vlastního já…
„Hej, Fluttershy!“
Pomalu otevřela oči a zadívala se na Tree Hugger stojící ve dveřích s konvicí horké vody a dvěma šálky.
„Nechci ti kazit zábavu, ale… zrovna jsi mi vyhulila krabičku čaje.“

Ve vzdálené zemi žil hodinář. Místní ho měli za podivína, přestože neškodného. Byl známý tím, že z ruky nikdy nesundával hodinky a že si je vždy poctivě natahoval.
„Ty hodinky jsou můj život a bytí,“ prohlašoval s vážnou tváří. „Kdyby se porouchaly nebo kdybych je sundal, bylo by po mně.“ Lidi to vážně nebrali.
Pak se stala ta událost.
Nikdy se neshodli, co se vlastně stalo. Hodinář měl opravit mechanismus na místní hodinové věži.
Hledali ho lidé, kteří slyšeli jeho poslední výkřik, a doufali, že mu snad ještě stihnou pomoct.
Ale našli jen hodinky bez ručiček… A ručičku bez hodinek.

„Ale né! Takévéhle né! Tyhle hodinky jsem nechtěla,“ běsnila klisna nad čerstvě rozbaleným balíčkem.

„Co blázníš, holka? Co se ti na nich nelíbí? Vždyť jsou pěkné.“

„Jen se na ně podívej! Jsou naprosto špatné! Co mám s těmihle hodinkama jako vůbec dělat?“

„Jak špatné? Co je na nich špatného?“

„Vždyť nemají ručičky! Když jsem si je kupovala na inzerát, jasně tam bylo napsáno – hodinky s ručičkama.“

„A-ale… tyhle hodinky ručičky mají.“

„Cože? Kde!?“

„P-podívej. Tady – velká a malá. Vidíš?“

Lyra se poškrábala za uchem. Na chvíli se zamyslela a pak osvíceně dodala: „Ah… tak tohle mysleli tím – hodinky s ručičkama.“

Vyňala elegantní kapesní hodinky na řetízku a krátce pohlédla na ciferník.
„Čas na čaj!“ zašvitořila a začala chystat svůj drahocenný čajový servis.
„Úúúúú, čas na čaj!“ opičila se Vinyl, „podívejte na mě, jsem Octavia. Vždycky hodím voko do cibulí a vyhlásím čajový dýchánek. Hele, puč mi ten svůj zázračnej časostroj, ať taky jednou vidím, jak se pozná ideální čas k pití hořký vody.“
Přidrzlá jednorožka se ani neobtěžovala čekat na svolení a už držela hodinky v kopytech.
„A-ale… ale… ony… vždyť ty hodinky nemají žádný ručičky!“
„Velmi všímavé, Vinyl. Opravdu.“
„Ale… jak…“
„Velmi jednoduše. Na čaj je vhodný čas vždycky.“

Jdeme pustou šedou strání
Samotní na světě
Časem o čas obíráni
A údiv zní ve větě:
"Podívej! Časomíra! Ale stojí..."
Chybí zlaté ručičky. Myši je kradou ke své zbroji.
Protože krysy, větší stejného druhu
Vyhlásily válku kvůli starým dluhům
Bloudíme za kouskem sýra
Vede nás slepá víra
Pojď, nepovede nás sýrová cesta
Sýrová a sírová, jedna odbočka ze sta
Vede ven, my ji našli
Propadáme kašli
Od myší, jež nevinné se zdají
Ale mor světu rozdávají
A ty hodiny jsou vysoké,
Slyšíš je třást se tikotem.

Ale nemají ručičky, aby ti ukázaly čas.
Jen zvoní a tikají, zas a zas.

Konečně přišli naši hrdinové do jeskyně, v níž přebývá strážce pokladu - strašlivý drak, který polyká lodě a žárem svého ohně spaluje vesnice.
Všichni rytíři jako jeden muž stanuli obludě tváří v tvář. Drak strašlivě zařval a zaútočil, meče se nemohly měřit s drápy a zuby, mnoho mužů padlo. Ale nakonec se jim povedlo draka zabít.

Vešli do další místnosti, a tam objevili věž až ke stropu seskládanou z krabiček plných kapesníků.
"Výborně, bratři," promluvil jeden z rytířů, "naše nejdůležitější mise je splněna."

Vydali se zpátky s kořistí. Jejich princezna se konečně může vysmrkat a vládnout království s čistým nosem.