Otázka stvoření inteligentního života záměrně. Ano, lidské DNA může být vytvořeno uměle. To nelze vyloučit. Ale i tak život prostě musí vzniknout sám o sobě náhodnou mutací minimálně jednou. Kdo by nás pak teda podle těch spekulantů měl stvořit?

Osobně bych problém "záhady", proč je vesmír naladěný zrovna tak, jak je, jednoduše neřešil, protože jde prostě o náhodu. Stejně jako když vzniká život mutací DNA, kdy se prostě náhodně něco zkouší, a výsledek není předem dán (také byste se mohli ptát, proč zrovna na Zemi vládne člověk a co za plán za tím stojí - jednoduše se to poslední miliardu let tak míchalo, až vzniklo tohle - pokud se nad tím zamyslíte, "člověk" rozhodně není nejdokonalejší možné seskupení živé hmoty, které lze sestavit - chybí nám i jinde v přírodě naprosto běžné mechanismy, jako je vnímání UV, nehledě na možnost žít v toxickém či žhavém prostředí). Velkých třesků mohlo být několik (desítek, miliard), a my prostě žijeme v tom, kde podmínky umožnily vznik života. Může existovat několik dalších, které se třeba zrovna teď hroutí do sebe.

"Kdyby" nehraje roli. Je jedno, jak výjimečně malou šanci dáte vesmíru, že vznikne tak a tak, a že na planetě vznikne život a zrovna inteligentní. Nemá to význam, protože se to prokazatelně již minimálně jednou stalo. Tudíž "šance" je ve skutečnosti rovna "jistotě". Kdyby nevznikl Měsíc, nebyl by život jak ho známe bla bla bla. Ale on vznikl.. Je milion proměnných, kde kdyby jen jedna neplatila, bylo by všechno jinak. Nehledě na nutnost planety zamrznout. A přesto všechno vyšlo.

Jednou z teorií je, že prostor = vakuum, které je defakto nekonečné (možná tvořeno onou temnou energií), a sem tam v něm vznikne velký třesk nějakou fluktulací. To by ale nějak muselo platit, že by temná energie nebo něco mezi ní muselo prakticky naráz nashromáždit energii na jedno místo prostoru. Co se ale stane, když se hranice těchto vesmírů setkají (za předpokladu, že jsou ve stejném prostoru a času).


Neustále se počítá s víc než 3 prostorými a 1 časovou dimenzí. Jak by mohl fungovat vesmír se 2 časovými dimenzemi? Čas neexistuje, lidi. A k čemu by vesmíru byly 4 rozměry? Jak by to asi vypadalo? Je to stejné, jako kdyby měl člověk 3 oči (jedno vzadu). Teoreticky tomu nic nebrání, a mělo by to alespoň evoluční význam, tak proč to nefunguje? (protože by to byla mega zátěž na mozek).

Kapitola věnovaná vzniku života je bohužel z mého pohledu "plná" menších chyb. Zdroj energie nemusí být vždy nutně hvězda (dokonce i Pluto daleko od Slunce může být teplé díky rozpadu radiaktivních prvků). Teoreticky mohou existovat planety (nebo i měsíce, tím pádem ani materiální nosič života nerovná se nutně "planeta"), které udržují život (byť v nejlepším případě na úrovni slepých ryb a primitivních korýšů - ovšem pokud je ona planeta "sirotek", má prakticky celou historii vesmíru na evoluci života a neskončí jen proto, že nějaká její hvězda promrhala palivo). Což je tam zmíněno jako poznámka.

Hmotnost hvězdy - právě nejideálnější po oranžové hvězdě je červený trpaslík. Je klidný, a existuje desítky miliard let. Pokud má nějakou planetu, má mnohem lepší podmínky pro život než naše Země. Byť to nebude možná tak rozmanitý život, jaký známe my (k čemu je ale rozmanitost, když 99% druhů už vyhynulo právě v důsledku nestabilnosti naší celé soustavy).

Stabilní svítivost - Slunce je možná vhodné obecně pro život, ale pro civilizaci používající elektroniku je to přímo hrozba.

Oběžná dráha - i na planetě, která je v obyvatelné zóně jen chvíli (2x do roka například), může vzniknout život. Podobně i na Zemi je v určitých oblastech po určitou část roku docela mrtvo (například většina hmyzu na zimu v našich podmínkách umírá).

Hmotnost planety - příliš velká planeta je problém je živočichy s páteří (a pro případnou vesmírnou civilizaci, rovněž stavba mrakodrapů bude problém), ale zároveň poskytuje jistou ochranu proti asteroidům (průlet naší pidi 10 km atmosférou jistě není dobrá ochrana v porovnání například s Venuší).

Magnetické pole je důležité, ale nelze zcela vyloučit, že se bude životu dařit pod povrchem i bez něj, kde se udrží i tekutá voda. Nějaké to slabé záření přežije většina organismů na naší planetě, byť i v místě jaderné katastrofy (je pravda, že proti našim atomovkám nebo jaderným elektrárnám je ale sluneční vítr trochu silnější kalibr).

Život samozřejmě může existovat i na jiné bázi než uhlík-voda-kyslík, byť nemusí dosahovat takové rozmanitosti (ale může být zase odolnější proti podmínkám, kde bychom nepřežili my - ne nadarmo platí, že čím složitější organismus, tím menší šance na přežití při změně podmínek - máte příliš mnoho proměnných, které musíte změnit).

Předpokládám, že snad už většina lidstva nevěřím tomu, že by Zemi a život stvořil Bůh a je že stará jen pár tisíc let (ostatně to vyloučili už před mnoha lety prostí lidé jen pozorováním eroze kamenů za pomoci vody).

Stejně, vezměte si, kolik asi muselo být v původním vesmíru (po vzniku) vodíku, když hvězdy, které z něj vytvářely těžké prvky (jako třeba železo, které se tvoří většinou skoro poslední) přeměňují jen relativně málo % na ty úplně nejtěžší prvky, a přesto okolo našeho Slunce obíhá celá eskadra šutrů ze železa a vody až do vzdálenosti 1 světelného roku! Skoro by se dalo až říct, že každá dost velká pevná planeta má materiál z jedné hvězdy - myšleno průměrem, ne hmotností (Země je relativně ještě malá).

Článek se zabývá také budoucností lidstva jako takového. Hlavně tu malou část o kapitalismu a socialismu by si někteří měli pročíst 3x.

Pak je tu část o náboženství, nicméně zajímavá velmi i z pohledu technického mozku Jinak, já jsem plně příznivcem verze "Jsme jen tělo, 'duše' neexistuje". Mozek je svým způsobem počítač, pouze používá elektrochemické procesy v 3D mozku pro urychlení "výpočtů", přičemž pracuje se "symboly", zatímco naše počítače jsou zatím pouze 2D, elektrické a jen binární, a pracují s přesnými hodnotami 0 a 1. I tak ale pokud počítače mohou simulovat biologické jevy v přírodě nebo vesmír, mohou (s nesrovnatelně vyšším výkonem než mozek) napodobit i lidské myšlení (fór je v tom, že osobnost člověk se jednoduše změní "přepojením" neuronu, což musí počítač simulovat složitými IFJMP instrukcemi, a jak známo, každé větvení programu je pohroma pro výkon).

Mimochodem, i ve světě vědy je podle definice v tomto článku velké místo pro náboženství ve formě poznání. Temná energie je jednou z těchto oblastí

Autor nazval článek "přednáškou". Jenom přečíst ho mi zabralo několik hodin (obecně čtení je mnohem rychlejší než poslech přednesu). S tím by asi na BronyConech nepochodil, nicméně mě si teda získal dostatečně! Pochází ale z roku 1987, tudíž některé věci asi budou dost zastaralé (ale jako celkem podle mne stále platné).

Doplněny byly poznámky o superstrunách, atd. Pokud jste nepochopili wiki, toto rozhodně doporučuji.

Ad Subjektivní pohled: ona děsivá je i myšlenka, že i oni ostatní lidé jsou vlastně jen výplodem naší mysli. Jinými slovy: vy vlastně ani neexistujete, já si myslím, že píšu na net, a přitom si i sám odpovídám

Dále se tu popisují jednotlivá náboženství. Asi ne náhodou jsou ta západní až poslední (či spíše chybí).

Zajímavá část je ta o "nejlepším náboženstvím", ze které vyplývá, že i brony "hnutí" je svým způsobem buď náboženství nebo filozofický styl. A závěr článku by se klidně mohl Copypasta hodit k rabid bronies.

Ale to jsem už trochu odbočil od tématu (já se k těm černým dírám snad nikdy nedostanu ).

Tady by se dalo říci "žádné nejasnosti". 50% z toho jsem pochopil, a zbytek jde natolik mimo mě, že se o to nemá cenu pokoušet.

Stručně řečeno, černá díra je daná jen třemi parametry, a bez ohledu na to, co do ní zahučelo a zahučí (tvar, barva, složení, atd.), pouze to mírně změní tyto parametry.

Katalogizovat černé díry podle typu asi musí být docela nuda

Černá díra je vlastně takový mega atom, s tím rozdílem, že dovnitř atomu vidíme, a že všechny černé díry jsou vlastně skoro stejné.

Každopádně je na 99.9% vyloučené, aby v černé díře mohl existovat nějaký pozorovatel, nebo aby ji použil jako tunel pro cestu vesmírem.

Černé díry jsou také dobrým předpokladem, že nelze cestovat ani do minulosti, protože dokonale likvidují veškerou informaci, která do nich spadla (= o minulosti není žádný záznam vyjma toho, že "něco" bylo), a dá se předpokládat, že se vesmír jako celek bude chovat podobně.

Černá díra nemůže pohltit některé typy objektů, například velký moment hybnosti/el.náboj v poměru ke hmotnosti objektu. To ovšem závisí na tom, jaká je černá díra nyní a zřejmě to bude souviset s rychlostí rotace blízké maximální.

Je to sice pro středoškoláka nepochopitelná matematika, ale bourá mi to zažitou představu, že černá díra "žere" všechno.

"Jestliže by C bylo v nějakém bodě (udalosti) P kladné, zůstalo by dC/dl neustále kladné a nejméně tak velké jako v bodě P, takže za konečný interval afinního parametru l by bylo dosaženo fokálního bodu, v němž by se izotropní geodetické generátory začaly protínat (§2.6). Tak by vznikly události, přes které prochází více než jeden nulový generátor, což odporuje Penroseově větě 3.1. Konvergence izotropních generátorů horizontu musí být tedy menší nebo rovna nule C ł 0 (jejich divergence musí být nezáporná)"

Mluvíme ještě vůbec Česky? Když už nic jiného, rozšířím si slovní zásobu.

Takže povrch černé díry (horizontu) se může jen zvětšovat, ne zmenšovat! V základu se nemůže rozdvojit, ani být zničena.

Z černé díry lze ale vysávat energii, a to tím, že využijete její rotace. Hodíte do ní šutr, ten se rozpadne na dva, jeden spadne do díry a ten další vyletí s větší energií, než měl původní šutr. Teď už ho jen chytit (a využít). Možná by šlo využít energii gravitačních vln, ale o tom si jakožto civilizace, která ještě ani není schopna využít energii své planety (natož hvězdy), můžeme nechat leda tak zdát.

(mám takový pocit, že jsem to už četl)

Je tu příklad se spouštěním skříňky do černé díry, avšak nevidím na tom nic závadného z hlediska zachování energie. Na to ani nepotřebujete černou díru. Když necháte kilové závaží při "pádu" roztáčet dynamo, po dopadu na zem ho uříznete, a budete vytahovat už jen samotné lano, také k tomu nebudete potřebovat tolik energie, kolik jste získali. Ale přijdete o závaží (v případě skříňky o teplo - energii - v realitě byste přišli o onu skříňku, a popravdě, ani bych to lano už nevytahoval ).

Malou černou díru si můžete vytvořit sami (jakožto příklad - k černé díře to má samozřejmě HODNĚ daleko). Vezměte bílou (nejlépe zrcadlo) plochu, a nakreslete tam černou tečku. Máte černou díru! Samozřejmě, dokonale černou a dokonale bílou plochu se vám nikdy nepovede udělat (černá barva není dokonale černá), a vaše černá díra bude pohlcovat jen záření (v nejhorším případě jen světlo). Když jí vystavíte sluníčku, tak poznáte, jak jen blbý rozdíl v barvě dělá divy, co se týče pohlcení energie (pozor, ať se to nezdá, můžete si někdy i spálit prst!). Ve skutečnosti však vaše černá díra bude vyzařovat teplo, což skutečná černá díra (téměř) nedělá.

Odbočka: tento jev se ale dá v domácím kutilství dobře využívat ve všech oblastech, ať už jde o získávání vody ze vzduchu, větrání domu solárním komínem, nebo solární ohřev vody / vytápění bez nutnosti kupovat drahé solární panely. V určitých podmínkách lze použít i pro výrobu elektřiny (bez použití fotovoltaických článků využijte buď proudící vodu nebo vzduch k roztočení turbínky a nebo Peltierův jev pro získání napětí na koncích vodiče).

Zajímavostí černé díry je to, že když pohltí teplo větší než má ona sama, vzroste její entropie (hmotnost a velikost), přitom její teplota klesne! Otepluje se paradoxně tím víc, čím víc tepla vyzáří. Je tím ale zřejmě myšlena povrchová teplota.

Černá díra teoreticky zakončí svůj život stejně jako vznikla: namísto emitace fotonů začne emitovat i elektrony, pak i protony a neutrony, až nakonec exploduje. Čím menší černá díra je, tím víc se vypařuje.

Z definice černé díry platí, že do černé díry nelze vstoupit! Nelze si tam ani něco schovat a později vyzvednout. Je to ekvivalentní, jako kdybyste vzali hromadu potištěných papírů, spálili je ve vysoké peci, a následně si chtěli přečíst, co na nich bylo napsané. Černá díra dokonce ani neuvolňuje ty samé částice, které pohlcuje (nasypete do kafemlýnku sůl, a po většinu mletí z něj bude padat cukr, až ke konci z něj možná vypadne trochu soli - a následně vám exploduje ). Tudíž černá díra nepřispívá k recyklaci hmoty. Z většiny baryonů, co do ní spadne, udělá nezajímavé fotony. Recykluje pouze energii.

Výjimkou by mohla být superstrunová teorie.

Celkem jasný odstavec.

Kvasary (tj. to, co vidí pozorovatel, který stojí v cestě výtrysku z černé díry) by se snad časem mohly používat třeba jako zdroje energie pro naši civilizaci. Takové akreční disky ale vytvářejí spíš staré černé díry (kdy bylo dost materiálu), a ne ty největší (ty žerou hvězdy v celku, nemají tak silné slapové síly).

Hvězdné černé díry by mohly teoreticky představovat problém pro mezi hvězdné cestování (vesmír jich může být teoreticky plný a téměř ( = šance objevení blízká nula) nijak se neprojevují).

Doplnění si znalostí o vzniku černé díry (že nevznikají jen kolapsem hvězd). O systému dvojhvězd (normal+trpaslík = supernova) jsem věděl, ale nenapadlo mne, že výsledkem je černá díra.

Není vyloučena možnost vzniku děr děr hned při vzniku vesmíru, kdy měly materiálu dost. Pro srovnání, zatímco černá díra vzniklá z hvězdy váží 2-10 Sluncí, černé díry vzniklé splynutím hvězd až 100 Sluncí a obří černé díry v centrech galaxií 10.000 Sluncí až 10.000.000.000 Sluncí (schválně to nevyadřuji zápisem 10^X, aby to mělo váhu ), černé díry vzniklé těsně po Velkém třesku mohly vážit až 1.000.000.000.000.000 Sluncí (pro srovnání, je to tolik, jako průměrná hmotnost všech hvězd v naší Galaxii krát 5000 !).

To už by muselo mít na tvorbu vesmíru nějaký vliv, ne? (akorád, že gravitační vliv díry je údajně ve vzdálenosti větší než 2M už stejný jako u obyčejné hvězdy dané hmotnosti - tudíž vysaje tak možná oblast o velikosti naší sluneční soustavy okolo sebe).

Jinak, doba vypaření díry o hmotnosti Slunce (resp. libovolné hmotnosti M, kde S je hmotnost Slunce) je (10^65)*((M/S)^3) let (za předpokladu, že nebude žrát). Pokud si to neumíte představit, tak to hrozně dlouhé číslo u předchozího odstavce je jen 10^15 !!

Novinka: Černá díra může teoreticky vzniknout i z oblaku plynu při nízké hustotě.

Černá díra nemůže pohltit celý vesmír. Nemůže proto, že má omezený akční rádius (dosah gravitace).

Nicméně časem se naše galaxie zastaví (rotace) a pak v černé díře skončí, aniž by ta musela hnout prstem. 10^20 let ale dlouhá doba

Pro lidi, kteří se bojí uryhlovače: mikroskopické díry nemohou prakticky pohltit nic na makroúrovni. Maximálně by nám vadila jejich krátkodobá radiace (vteřina by byla pro ně věčnost).

Opět pro lidi, co se bojí jaderných zbraní. Jsou to jen srandy ve srovnání se silami ve vesmíru.

V singularitě neplatí fyzikální zákony. V černých děrách je s největší pravděpobností singularita. To ruší předpoklad standardního kosmologického modelu, podle kterého všude ve vesmíru platí stejné fyzikální zákony.