Tvůj styl mi přijde trochu jednoduchý, takže následující řádky ber jen jako doporučení, co by se líbilo mě (čím složitější větné konstrukce, tím lepší; z pohledu ostatních to posoudit ale nedovedu):

Krátké věty mi moc neseděly. Jakoby rozjetý děj neustále násilně zastavoval.

Resp. vím, že takové věty pomáhají brzdit tempo, ale byly moc často za sebou. Jindy by se naopak hodilo větu utnout tečkou, ale místo toho zde byla spojka "a" následovaná holou větou.

Trochu mi to připomínalo čtení scénáře divadelní hry - zvláště popisy děje ("matka posbírá..") nebo konstrukce některých vět ("neboj se, já o tom řeknu."), které často působily divně ("Po asi dni" - "asi" mi přijde příliš základní slovo, tak zda by nebylo lepší jej nahradit něčím bohatším?).

Nechci kecat do stylu psaní, ale jak to zní?

"Pak se podívala na otce, který se tázavým pohledem díval na matku a pak se podíval na ty dva" -> "Podívala se na otce, který nejprve tázavě pohleděl na matku, pak se jeho oči stočily na mladý pár"

V některých částech mi časování moc nesedělo k příběhu nebo bylo spíš opačné, než bych očekával ("snažil udržet, nikde neřekl, že je"). Styl psaní mne zpočátku odváděl od ponoření se do příběhu, ale třeba jde prostě jen o atypický styl, na který nejsem zvyklý (lhal bych, kdybych řekl, že jsem nějak moc sečtelý mimo technickou literaturu).

A vlastně tedy neuškodí, že je Sborník směsice různých stylů a autorů - je to možnost zase okusit něco jiného, a prostě počítám, že ne všechno mi (hned) sedne (třeba já bych čekal před přímou řečí často dvojtečky). Kromě toho, kdo ví, kde je daný autor po roce psaní - třeba se již zlepšil/změnil.


Téměř "japonský" slovosled? ("která tam musela zůstat další dva dny nejméně")


Abych přinesl také nějaká kladná slova, na straně je 16 je časování dobré. Jako kdyby to napsal někdo jiný. Ta se četla výborně, nic mne nerušilo.


Vzpomínám si, že nás na základce dost často učitelka peskovala, když jsme používali příliš brzy po sobě stejná slova nebo si vypomáhali "to", "ten" ("a to se jejímu otci" - "což se jejímu otci"; "má strach, rád nemá" - "nechová v oblibě"; "Vstoupila dovnitř. Wendy tam ležela.." - "tam" je zde prakticky zbytečné) nebo spojek ("a odkluše a odejde", "ale Tanner.. ale nastal"). Však jsem taky málem rupnul


Poznámka pro korektory: Nadbytečné čárky ("Ahoj," pozdrav, byl směřovaný spíš k Wendy). Chápu, jak snadno se přehlédne v textu chybička (někdy i po několikerém čtení), tak jen přeji autorům brzký nástup AI, která by usnadnila život (Wordovské srojové korekce bohužel často nestačí).

Hm, a to jsem chtěl napsat původně jen pár vět.. ale nakonec mne příběh zaujal dost, abych se do textu více ponořil, tedy i víc šťoural

Nevyznám se teda v básnění, ale ono prodlužování (tomu,domů,hromů,stromů) mi moc nesedlo (původní rychlé tempo se neustále zpomalovalo a zpomalovalo, až bylo těch slov na řádku přespříliš). U nepravidelných rýmů to nevadí, ale tady.. nevím.

Pokud není chyba ve mě, možná bych doporučil básně recitovat nějaké další osobě jako kontrolu?


Básnička má takový nekonzistentní styl. Mě vyhovuje ten na straně 36 (subjektivní hodnocení je vždycky na pendrek, ale takový je už život).


Pro korektory: Oslovení = čárka (poklade).


Ale jo, téma básničky jakoby docela korespondovalo s mou momentální situací, kdy se sype na co člověk sáhne (sebeposilující se cyklus: průšvih - depka - nepozornost - další průšvih - ještě větší depka), takže jsem si jí docela užil.


I Zecora se četla dobře, byť si myslím, že by plynulosti čtení prospělo lépe sladit délku jednotlivých řádků (např. přebytečné "ona"). Jasně, každý máme svůj styl, ale i tak jsem si sám pro sebe experimentoval s proházením slov:

V Everfree forest jedna zebra žije.
Není jako spousta tvorů zdejších,
v hrudi její dobré srdce bije,
a uleví od bolů vašich.

Myslím, že tyto kratší básně ti sedí lépe. Líbí se mi, že to není jen AABB nebo ABAB. Trochu mne jen vyvede z míry občasné použití slova, které ke zbytku nesedí (spíš to bude jen nějaká má asociace, a slovo "medik" mám spíš spojené s moderní dobou než s africkou léčitelkou).


Půlnoční hodině jednoduchá skladba celkem sedne. Časování až na občasné úseky (kde bych sám pro sebe prohodil některá slova) bylo výborné.


A poslední je takový zlatý hřeb. Skvěle se čte. Snad bych asi nepřirovnával krásu hřívy k výbuchu (a to i když je údajně ten atomový to nejhezčí, co se dá v životě spatřit), ani u Discorda

Nápad rozhodně nechybí. Možná bych jen víc experimentoval s formou. Můj problém s tvými básněmi je nejspíš ten, že se je snažím číst o něco rychlejším tempem, než asi bylo zamýšleno.


Drobnost, která unikla korektorům: "mě ,víc"

Vzpomínám si na střední školu

Autorita učitele končí tam, kde začíná autorita žáka. Pokud jste dostatečně nadaní, chytří, inteligentní a vůbec, nějaké příkazy od učitele vás moc netankují.

Ne, to nemluvím o sobě, ale o jednom býválém géniovy, kterému učitelé trpěli časné odchody na autobus nebo spaní při hodině


Jo jo, pokud studujete něco, co vás baví, trvá vyučovací hodina 24 hodin. Když vás to nebaví, tak i 10 minut je moc.

Zvláštní. Já si vždy pod pojmem "Mary Sue" představoval něco trochu jiného. Ale co už.. zase o něco moudřejší.


Jeden autor dokáže na stejném prostoru obeplout půl světa a okrást velkého orla, zatímco druhý se pohybuje v časovém rámci jedné školní přestávky. Za to je ale čas věnovat se jednotlivým postavám, jejich pocitů, myšlení.


Budu si muset asi aktualizovat seznam ne/vhodných výrazů nejen pro children-friendly prostředí, ale i televizní pohádky pro malé děti, protože slovo "pr**er" mám očividně ve špatné kolonce. Ale dobře použitý vulgarismus v jinak politicky koretně mluveném díle se výborně hodí buď jako probuzení, šok a nebo humorný prvek.


Prokrastinace.. nebudu určitě jediný, kdo s ní bojuje. Někdy se dá vymluvit na nedostatek času (ale když si ho neuděláme, jak ho můžeme mít?), ale jindy je to prostě jen lenost, nezájem. Spíš jsou to taková období (u někoho dny, i jiného měsíce), kdy vás prostě "nic nebaví".

Horší pak je, když máte na krku nějaký termín (zkouškové období, projekt v práci, blížící se zima). V takové situaci pak odmítáte i nové projekty, které vás napadají, protože víte, že byste to už nezvládli. Snažší je se tedy "neupisovat ďáblu", ale pak vás nic nepohání kupředu, kromě vlastního zájmu (a ten ne vždy dostatečně funguje).


Copak o to, najít gerberu v neuzamčené skříňce ještě jde, ale najít spolužáky v původně uzamčeném autě byl větší šok (ale přiznejme si, do stodváci se dostane každý) Odpověď "květinu" na otázku "co to máš?" je asi nejvíc geniální věc, která se dá v běžném životě vypustit z úst. Divili byste se, kolik lidí strohá pravda vyvede z míry. Očividně, spolubydla asi nebude ten případ (zřejmě proto, že není člověk).

Být nalitý v šest večer je slabota Jsou mnozí, kteří dojdou chlastat na polední párty rovnou z hospody (nutno podotknout, že i pak odchází večer pohledově naprosto střízliví - inu, kdo umí, umí).


Korektoři: "když jsem ji jsem na malinkou chvíli". Zrovna to bylo v té části povídky, co je docela kompikovaněji napsaná, takže jeden musel zpomalit, aby vůbec chápal, a pak na takovou věc narazí (byť jsem to četl asi 4x ve snaze tomu dát nějaký význam, než mi došlo, že jde o překlep).

Plus "věta.. zasáhl".

Na druhou stranu, jen pár překlepů (než chyb) na tolika stranách není špatná práce.