Hrozně se mi líbila ta část kde Elena vstupuje do snů. Minolost Straze mě překvapila a donutila mě ty dvě kapitoly přečíst, ikdyž jsem byl totálně ospalej. Ale stejně, ty dvě kapitoly, co obvykle publikuješ, jsou pro mě minimum, kdy se dokážu do příběhu pořádně ponořit.

Jen mě teda občas ruší, když používáš slova v jinym významu, než ve skutečnosti maj. A to jak píšeš archaickou řeč mi zní dost zvláštně.

"Naskytl se mu pohled na prostornou jeskyni s několika stalagmity a stalagnáty." Taky rád chodíš na prohlídky krápníkovejch jeskyní? Snad v každý řikaj, jak se kterej krápník jmenuje (stejně si to nepamatuju :-)

Ty části kde jsou lidi mi přijdou takový divný, jakoby zjednodušený. Kdyby byly popisovaný čistě z pohledů draků, tak je to OK. Jenže jak je to psaný jakoby od neutrálního vypravěče, kterej přechází od jedněch k druhejm, tak působěj moc plánovaně, jenom jako nástroj příběhu.

Představy vyvolaný strachem v 35. kapitole mi přišly moc zdlouhavý. Cirothe je taková ta hrozně temná záporačka, moc mě nenadchla. Ale linie s Bakurem je dost zajímavá. Vypadá to, že už se dostávámě k něčemu zásadnímu pro celej svět.

• stalagmit - roste ze země
  
• stalaktit - roste ze stropu
  
• stalagnát - srůst obou předchozích