(15.09.2012, 21:22)klusik Napsal(a): Aha, tak v tom případě už jedině slyšiny. Občas se mi stává, že vidím/slyším věci, které tam nejsou. A když se soustředím a podívám znovu, už je nevidím/neslyším Nejsi ve stresu nebo přepracovaný? To má vliv...

(25.09.2012, 23:50)Tuxik Napsal(a): ...

(26.09.2012, 00:26)Foxter Napsal(a):

(25.09.2012, 23:50)Tuxik Napsal(a):

Zrovna dnes se mi zdál ten nejhorší možný sen vůbec :

Byl jsem zavřen za celou v temné kobce s několika dalšími lidmi a snažil si vzpomenout, jak jsem se sem vůbec dostal a proč tu vlastně jsem. Po kratičké době náhle přišla cizí osoba, která odvedla jednoho z nás, při odvodu se bránil a strašlivě křičel. Zeptal jsem se tedy ostatních co s ním bude a ti mi odpověděli, že jej odvádí k výslechu a když jim nepoví co chtějí vědět, tak jej začnou mučit.

Chodbou se ozýval řev, prosby a naříkání a mě se chopil strach. Byl jsem vyděšen, bál jsem se, že by mě mohlo potkat to samé. Náhle nastalo hrobový ticho a jeden z vězněních s lítostí řekl: "Ten už to má spočítaný". Po chvíli přišel věznitel znova. Všechny si nás pečlivě prohlížel. Náhle jeho zrak spočinul na mě, usmál se, chytil mě a odvlékl s sebou.

Dorazili jsme do místnosti, kde čekal druhý věznitel. Přimáčkli mě do křesla a pak jsem zjistil, že ti věznitelé jsou Pinkemena Diana Pie a Butcher Shy. Začly mě vyslýchat. Pokládaly mi nesmyslné otázky, vyzvýdaly se mě na události o kterých jsem nic nevěděl a kterých jsem ani nebyl přítomen a ptaly se na věci o kterých jsem slyšel v životě vůbec poprvé. Pak je to se mnou přestalo bavit a natvrdo mi řekly, že pokud jim nic neřeknu, tak budou muset přejít k těžšímu kalibru.

Odešly ode mě pár metrů pryč a na něčem se domlouvaly. Vyděšený, kompletně nervově zhroucený a rozklepaný jsem seděl v tom křesle a prohlížel si místnost. Všude byla krev, různé mučivé nástroje a všelijaké prostředky na zprošťování lidí života. Náhle jsem si všiml, že na nedalekém stole volně leží nůž. Chopil jsem se tedy příležitosti! Zprudka jsem vztal z křesla a uchopil nůž. Mí věznitelé si toho všimli a vrhli se ke mně. Musel jsem jednat rychle, nebylo času nazbyt. Pevně jsem sevřel nůž a byl jsem plně rozhodnut vyhnout se mučení - vší silou jsem si podřezal vlastní hrdlo. Cítil jsem na krku palčivou bolest. Padl jsem k zemi a poslední věc co jsem slyšel, bylo jak jeden z Pikemena s rozčílením říká "No ****! Z toho už nic nedostanem!".

Probudil jsem se. Byl jsem v posteli - vyděšený. Musel jsem se ujistit, že je všechno v pořádku. Uf, ano! Byl to můj pokoj! Ale jedna věc byla stále divná. Stále jsem cítil palčivou bolest na krku. Zběžně jsem si to místo prohmatal rukou a ucítil zářez. V tu chvíli mi to došlo - já jsem musel být náměsíčný a fakt jsem se málem podřezal! Začal jsem ječet. Zburcoval celý barák. Lidi se hrnuli a zjišťovali co se děje.

Nakonec to dopadlo dobře. Jelikož jsem se probudil na podruhé a tentokrát doopravdy. Po opravdu dlouhém ujišťování, zda-li se teď opravdu jedná o realitu jsem si opravdu silně oddechl. V nikdy životě jsem nebyl takto vyděšený

Takhle si Damael představuje dokonalý den.