Zdálo se mi, že jdu s kámošem do nějakého lesíku a nejednou se tam objevila Pinkie Pie... já myslel, že je to moje tulpa, ale měla svou vlastní povahu, ne povahu Pinkie Pie... problém byl v tom, že ji ten kámoš taky viděl... jo a hrál si s ledadýlkem na ovládání

To jsem s taťkou šel do jakéhosi města, a tam jsme uviděly jeden metal klub, no co si pamatuju tak měl nátisk jakéhosi dlouhovlasého metalisty. Vešly jsme dovnitř, a tam bylo zakouřeno, tak jsme šli do zadní části, a prošli jsme do jakého si lesíku. V tom lesíku byly další metalisti, kouřili atd., to nejlepší však bylo to, tam byly poníci, a ti metalisti se s nimi smály, někteří poníci taky kouřili a bylo jich tam hafo (mane six, tuším že princezny, hromada background, a taky nějací, které si má mysl asi vymyslela sama). A jaké měli ti metalisti úplně super pohledy a smích a jaké hovadiny s temi poníky dělali. No tak jsme tam chvilku byli, co vím tak tam byly i pohledy z třetí osoby.

Tak či tak jsme s taťkou z toho baru odešli, a já jsem pak měl asi nějakou beze snu chvilku, no pak si pamatuju jak ten sen začal znovu, a chtěly jsme se s taťkou vrátit do toho baru... tentokrát jsme však dveře do lesíku nenašli, tak jsme logicky vlezly do klimatizace a lezli jsme. Lezli jsme docela dlouho a narazili na křižovatku, kde jsme zahnuli jedním směrem. Pak jsme se vynořili v nějaké malé místnosti. Taťka mi vynadal (nebo jsem já vynadal taťkovi, to už nevím), že jsme měly jít druhou cesto a do klimatizace jsme se vrátili, ale jelikož jsme zapomněli kudy jsme šli, tak jsme se vynořili kdesi na nějaké hoře, či co.

Tam jsme šli po nějaké cestě a došli na místo odkud bylo krásně vidět do zalesněného údolí a na město (to všechno bylo asi kilometr pod náma a přitom ta klimatizace vůbec nestoupala). Samozřejmě jsme věděly, že ten lesík je to co hledáme, tak jsme udělali tu nejlogičtější věc a skočili dolů. Padali jsme dlouho a pak jsme se vyděsili, že to nebyl tak dobrý nápad. No spadli jsme na strom, zachytili se větví a přežili jsme. A hádejte kdo byl pod tím stromem? Ti metalisti s těmi poníky

A ještě poznámka k té klimatizaci. Si ani neumíte představit jak to byla pokroucená cesta. Jednou jsem musel zabočit a místa tam bylo tak dvacet cenťáků, a já jsem si tím prošel jako nic... celá ta cesta byla neuvěřitelně HC

Začalo to někde v Česku, Německu(?) druhé světové války, vybombardované to bylo. Byl jsem tam já a nějaká "moje" rodina,tj. otec, matka a sestra. Měli jsme nějaké nálepky a prý po dotknutí nás někam přesunou(prostě TARDIS v samolepce). Potom jsme byli někde připraveni s tím že až přijde sestra a za ní přijedou nacisti tak se té nálepky dotkneme a budeme někde v bezpečí. Potom ale prostě(vše najednou bylo takové tmavé, možná i černobílé) přijeli nacisti a najednou jsem měl v hlavě myšlenku:,,Teď půjdeme do plynové komory, ale ne do tábora.". Najednou se tam objevil Hitler a já za ním přišel a říkal:"Tak jdeme tedy do komor." A on se na mě podíval a řekl :"(zde nějaké jméno) jdou do tábora."
Tak jsme šli doprava do nějaké chodby, která vedle do koncentračního tábora, najednou jsem měl strach, opravdu strach ze smrti, ten už znám i z reálného života, a najednou se mi špatně dýchalo..víc si nepamatuji nebo tam víc nebylo, nevím.
[spoilerButt]