K letošnímu závodu se přihlásilo mnoho běžců z okolních měst a vesnic. Jsou trénovaní, to jde hned vidět. Hra svalů a ovzduší odhodlanosti, jak se ještě před startem protahují a rozcvičují. Já tu však jsem jen kvůli jediné závodnici. Závodníci se připravili ke startu a čekají na signál. Sekundy ubíhají. Rána a závodníci se vrhli vpřed. Země se chvěje pod údery kopyt a pod mračnem prachu není možné odhadnout, kde končí jeden závodník a začíná druhý. Ale co to? Kdo se to tam odděluje? Je to ona! Pádí, pádí a vítězí! Nedokážu se ubránit nadšení. „Hurá! Hurá! Ať žije Applejack!“

„Miláčku? Asi mě zastřelíš…“
„To nemyslím. Nejsem fanoušek násilí. Co se stalo?“
„Snažila jsem se rozdělat oheň v krbu..“
*zpozorní *
„Nechtělo mi to chytnout, tak jsem hledala nějaké papíry.“
„Ano?“ *zpozorní více*
„Na stole ležely nějaké pomuchlané papíry, tak jsem je tam přihodila ...“
*trnutí v neblahém tušení* (48)
„Já si nějak nevšimla, že v těch papírech byl jeden tvůj časopis“ *červenání se v omluvu*
„Chceš mi říct, že mé nové ještě nepřečtené číslo Zbrojme je na popel?!“
„Tak nějak…“
„Eresiel! Kolikrát jsem ti říkal, ať sama nic nepodpaluješ?! Já tě roztrhnu jak žížalu! Stůj! Vrať se!“
„Říkal jsi, že nejsi fanoušek násilííííí!“

„A nahoru a dolů. Nahoru a… zpomaluješ, lásko.“
„Auůůů! Nemohl bys mě už sundat?“ štkala visíce za přivázaná kopýtka na větvi a nucena dělat shyby.
„Jen ještě chvíli vydrž a…“
„…a už se ani nehnu!“ vydechla a zůstala bezvládně viset jako zmoklé tričko v bezvětří. Vzdychl, odložil čtivo a přešel ke svému „prádélku“.
„Budeš hrozně hodný Elfíček, když už mě odvážeš,“ zkoušela dělat poní oči.
V jeho tváři se zračila jakási lotrovina.
Přejel pohledem po těle bezbranné družky a škodolibě se jí zadíval do očí.
Polkla.
Z brašny vytáhl šťavnaté zelené jablko a s chutí se zakousnul.
„Ještě 10 zvládneš.“