Ručník je kolosálně veledůležitá věc, kterou každý stopař po Galaxii prostě musí mít.

Byl jsem v jakémsi vězení na Měsíci. Byl jsem tam za jakýsi nespecifikovaný zločin. Všude kolem mě feťáci, vrahové, násilníci. Vzpomínám si na jednoho tlusťocha, kterému z nějakého zvráceného důvodu [spoiler: chutnaly lidské zuby.]

Jednoho dne mi v temné chodbičce kdosi přiložil nůž na krk. Byla to hubená holka, které se z nějakého důvodu všichni báli. Když mi vyhrožovala a já reagoval naprosto klidně, řekla, že jsem "neobvykle statečný" a řekla mi, ať si příští oběd sednu v jídelně úplně dozadu. Poslechl jsem ji, nechtěl jsem ji naštvat.

Na obědě si sedla vedle mě, a prozradila mi, že je náčelnicí cechu vrahů (když nad tím tak přemýšlím, docela dost se podobala Astrid ze Skyrimu). Pozvala mě do gangu a nabídla mi svobodu. Já to přijal.

Než jsem se stal "jedním z nich", musel jsem ještě projít zkouškou. Vrahové mě odvedli kamsi do zapomenutých koutů vězení, stráže nás z nějakého důvodu ignorovaly (asi úplatky). Tam jsem musel zabít jednoho z nich. On byl neozbrojený, já dostal malý nožík.

[spoiler: Zabil jsem ho s takovou brutalitou, že by Pinkamena zelenala závistí, kdyby to viděla.]

Tak jsem se stal nájemným vrahem. Vězení pro mě bylo jakási základna, a mohl jsem kdykoliv vyjít ven. Začal jsem to chápat: Cech vrahů měl to vězení plně pod svou kontrolou. Měli domluvu s vládou: "Vy nám dáte bezpečné útočiště a my vám pohlídáme zločince. A pokud vám nějaký politik bude nepohodlný, jsme vám k službám."

Jednoho dne se nám vzbouřili vězni. Součástí domluvy bylo, že vrazi budou zároveň hlídači, takže jsme si vyhrnuli rukávy a šli jsme "pacifikovat". Pamatuju si, jak jsem vtrhl do jídelny, a všichni zděšeně zalapali po dechu. Tou dobou jsem totiž už byl nechvalně proslulý svou [spoiler: brutalitou a krvelačností, a taky že jsem své pověsti dostál. Spáchal jsem tam genocidu, ze které se mi ještě teď zvedá žaludek.]

Nejhorší noční můra je ta, kde jste VY ta zrůda.