Zpětná vazba: Na první pohled se mi líbí, že je povídka hezky členěná, má odrážky, patkové písmo, a odstavce. Do očí nebijou žádné na první pohled viditelné chyby. I když se jich tam pár najde, hlavně co se interpunkce týče, ale třeba i tvrdých a měkkých y/i.
Co mě mrzí jsou anglické výrazy pro rasy – Griffon x gryf. Dále v příběhu už se ale objevuje gryfka. Není dobré takhle skákat. Něco jiného jsou názvy měst, ale ty jsou v povídce psané správně.
Povídka se pěkně rozjíždí, jsme uvedeni do děje a hned je před nás postaven problém. Postavy ale reagují jak mají a zapadá to hezky do sebe. Nicméně první scéna mi připadá taková trochu neukončená. Očekával jsem, že Twilight k celé věci něco řekne.
Na konci druhé scény jsem si připadal jako u dvou puberťáků. Ale dejme tomu, ono to k nim docela i sedí.
Než se člověk nadál, byl tu konec. Na začátku přišel problém, trochu ve stylu Romeo a Julie, pak přišlo představení a najednou tu je epilog se svatbou. Počáteční gradace byla naprosto uhašena, postavy nevyužity. Autor se pravděpodobně bál omezené délky.
Osobně bych doporučil lépe využít postavy, pokud na začátku Gabby se Spikem jdou za Twilight, mohla by jim později nabídnout pomoc, když nepochodí u Gabbyných rodičů (což je vzhledem k jejich rase a zvyklostem pochopitelné). Do toho by se daly zapojit ostatní z Mane 6 a Starlight, vznikaly by velmi zajímavé situace. Připadal jsem si, že autor napsal tři scény, které byly napsané vcelku přiměřeně jeho schopnostem a znalostem (ačkoliv jedno dvě přečtení navíc by neuškodilo), ale dalších třeba pět scén, kde se celý problém řeší, chybělo. Z povídky jsem měl dojem, že mě na něco připravovala a pak to bylo pryč.

Zpětná vazba: Od začátku povídka odpuzuje absencí jakéhokoliv členění. Ty věci nejsou pro legraci, protože usnadňují čtenáři orientaci v textu a pomáhají mu udržet soustředění a hlavně přehled o tom, co se děje.
V povídce je také plno chyb – zývá, pro takovou chvíly, richlí dupot
Povídka celkem slušně vtáhne do děje. Normální den, který se přeruší nenadálou událostí. Přichází problém, postavy reagují.
Přiznám se, že když Fluttershy říká, že celou dobu běžela, jestli nezapomněla, že je pegas. Vím, že nerada lítá, ale nepamatuji si, jak to bylo v seriálu přesně vysvětleno. Mohla by ušetřit spoustu času.
Poníci vědí, co jsou černé díry? Teoreticky určité znalosti o astronomii mají, ačkoliv bych si představil lepší vysvětlení – magické portály, vysavač, něco. Stejně tak jsem překvapen, že znají zákopy, ale dobře, možná jsem staromódní.
Spousta dialogů zněla zvláštně, nejsem si jistý, jestli to bylo příliš velkou snahou je zasadit do charakterů postav, nebo jen zvláštními slovními spojeními, ale některé části mi nepřišly přirozené a neseděly mi k postavám.
Stejně jako u druhé povídky, i zde se objevují možná trochu zbytečné anglické výrazy (Cutie Mark – Znaménko).
Občas to vypadá, že to autor ze sebe vysypal a vůbec se nestaral o to, co píše. AlicornxAlikorn, Flutterhy, slucne.
Nedovedu si představit, že by Rarity někdy řekla tyvole. Vždyť i její nadávky jsou hrozně sofistikované.
Konec vypadal, že byl useknut záměrně kvůli počtu slov.
Líbily se mi ilustrace, které velice zajímavým způsobem dotvářely atmosféru.
Zcela upřímně se přiznám, že se mi povídka velice těžce četla, děj byl hodně rozházený, postavy se nechovaly jako své původní charaktery a celkově jsem byl z celého příběhu zmatený. V orientaci mě držely vlastně jen ty obrázky. Zajímalo by mě, jestli se jedná o prvotinu, nebo ne.

Zpětná vazba: Na první pohled je vidět, že se autor potřeboval z něčeho vypsat, což dále podporuje absence dialogů. Určité dětské nemoce povídce zůstaly (pár překlepů, občas chybějící interpunkce), ale zároveň další už se nevyskytovaly (Povídka měla odstavce, patkové písmo) Bohužel celou povídkou procházely velice zvláštní slovní spojení - Což pociťoval velmi silné pouto, s ní má velmi silné pouto. a další. Které trochu vadily při četbě.
Co mi dále vadilo, bylo časté opakování slov, zejména slovo což.
Co se příběhu a stylu týče, nejsem si úplně jistý, jak moc to "vadí" a nevadí, ale co mi například nepřijde vhodný je používání komunitních výrazů jako je Mane 6. Příběhově je povídka kratší a zdá se mi více jako proud myšlenek, popis nějakého snu, něco, co si člověk napíše hned ráno poté, co se mu ta věc zdála a pokouší se to zabalit do povídkové formy. Je tam velmi silně znát, že věc psal člověk, ale nikoliv jako poník s úpravami pro lidské čtenáře. A to jako člověk, který se personifikoval do poníka, ale hlava i mysl zůstala pořád lidská.