Jednou, na takové trochu kalbě (kde se hodně chlastalo) moji kamarádi došli k závěru že jsem gey, a jelikož jsem povahy dobrodružné, a vypadalo to, že to kamarády docela štve, rozhodl jsem se je v tom nechat. Přímo jsem jim nic nepotvrdil, ale ani jsem neměl potřebu je vyvádět z omylu, protože jejich reakce stály za to, kdo nebyl hater tak se nasmál jak nikdy, protože takovou snůšku prdelních vtipů ještě nikdo nezažil, no a nejhůře z toho vyšel hater, protože ten měl na celý večer zkaženou náladu a myslím že se v noci skutečně bál o prdel
Pointa? Haterů se nebojíme, protože jejich slova plná nenávisti pro nás nic neznamenají, pokud s nimi nemáme sílu bojovat, tak je ignorujeme, pokud jsme si jisti v kramflecích tak je vykoupeme v tom, co nejvíce nenávidí. Většinou pak zajdou tak daleko, že se znechutí i neutrální skupině a jakmile ztratí jejich podporu, většinou toho nechají.