Jsem si řekl, že než půjdu do práce, přečtu si nějaký příjemný romanticky laděný příběh. Navíc po našem psaní na literárním sraze jsem věděl, že nejlepší bude hledat ve tvých vodách. Přečti si nadpis příběhu, tagy a říkám si: "Jo, to bude to pravé." Začnu číst po chvilce mě napadé: "Oh, well, někdo měl rušnou noc. To k tomu taky patří." O odstaveček dále se zhrozím: "Někdo měl hodně rušnou noc!" O další odstaveček začnu kontrolvoat, jestli jsem nevlezl do vlákna k někomu jinému, nebo zdali orpavdu čtu správné dílo: "Co to sakra tu noc vyváděli?"

Čtu dál a dál. Narazím na jméno Ember. Vzpomenu si na Rwakovu dračici Amber, která má obdobné mravné chování. Čtu dál až dojedu na konec. Jdu do vlákna a píšu své pocity. Teď píšu o tom, jak píšu své pocity. Závěrem řeknu, že takovýhle začátek příběhu, bych do tebe neřekl

Nebudu zastírat, občas mi narážky a poznámky na mou přírodní barvu přijdou až nemístné. Svým způsobem je až neskutečně iritující neustále slyšet nějakou větu o tom, jaké zrzky jsou. Postavami Blue Dream (KLV) a Ruby Wind (JK) chci ukázat, že ne všechny předsudky jsou správné a taky si tím chci tak trochu udělat srandu sama ze sebe. A že chlapi se na nás prostě lepí? Jop, Bandie je toho krásný příklad. Možná se o tom někdy později rozpovídám v jiných povídkách.

Celiakie je jeden z možných příznaků neplodnosti a naopak. Moc lidí to nevědělo, nevěděla to dokonce i má profesorka, která touto nemocí trpí taky a byla značně překvapena. U mě se to řešilo kvůli jiným zdravotním problémům a poukazovalo se právě i na alergii na lepek. Naštěstí musím zaklepat, že zatím se mě zrovna tento příznak netýká a děti mít můžu.

A jinak na vysvětlení téhle malé rýmovačky - brigádně pracuji jako pokladní v elektru, o víkendu dvanáctky a chodí k nám promotéři kvůli kávě a nabízení tohoto výrobku zákazníkům, tudíž si od nich "občas" (tedy každý den) vyžebráme alespoň jeden kelímek kafe. A že je to velice nápomocné.

Tam venku
všechno jasné světlo se vytratilo.
Listí ožehlé krví
se postupně ze stromů ztrácí.
Chlad se šíří krajem,
velmi krutý jest,
však sníh ještě nedotáh.

Děvočka ve svetru
na svého milého čeká
u hradeb vedoucích
do věčných fantazií.

A hle,
osudová píseň
tiše pobrukuje
takty melancholie.