Když Nightmare Moon zrovna nenatáčela se svými přáteli další díl MLP, ráda cestovala alternativními světy. Kromě těch, které zmínil seriál, existovalo mnoho dalších, vytvořených fanoušky, a ona si zamilovala sledování dějů v různých příbězích. V několika sama byla, to potom občas pozvala svoje alternativní verze na hrnek čehokoliv a debatovala s nimi o jejich minulosti a plánech.
Až jednou zabloudila do světa, kde jsou prohozená pohlaví. Inu, proč ne?
Procházka po náměstí s Midnight Frightem, její alternativou, ukázala, že nic jiného se nezměnilo, a Moony se se svým partnerem shodla, že tohle není tak špatná alternativa.

Ale potom... přišel on.

Náhle se Nightmare srazila s růžovým tornádem řítícím se po ulici. Moony málem měla infarkt. "Dávej si pozor, kam jdeš, ty-"
Než mohla dokončit větu nějakou ošklivou nadávkou, hřebec jí potřásl kopytem. "Bubble Berry, a je mi potěšením, konečně poznávám Nightmare Moon, jste ještě hezčí, než se o Vás tvrdí," zazářil úsměvem, "doufám, že se ještě potkáme, krásko!" A byl fuč.

Nightmare Moon za ním zírala s otevřenou pusou. Tohle. Je odteď. Nejhorší. Alternativní. Svět. Ve vesmíru.

Za noci vyhrané, zásluhou Starlight Glimmer, učednice Twilight Sparkle.
Jedna ze zajmutých, v domě jejím, přemýšlí nad událostmi v místě zadržení.
/Dalo se předpokládat, že Chrysalis bude chtít se mstít. Ale něco v ní bylo zvláštní.
Jakoby nechtěla vzít do msty víc než nutné bylo. Zejména s Celestií vedla svůj plán.
Copak se v minulosti, asi jen přihodilo. Je možné snad, že pravdu mám touhu znát?/

V následujícím dni u Sweet Apple Acress. Se v přestrojení někdo zamyšlen prochází.
Přemítá o slovech, která včera mu byla někým dána, zatímco bída s nouzí tiše obchází.
/Měla by možná nevinnou pravdu, avšak nikdo krom mě a jí neví, jak to vlastně opravdu je.
Stačil jeden pohled do očí, té, co titulem se honosí, avšak jen ve svém strachu, všem pouze lže./

Sama farmářka za kuropění vstává, by hned za svítání mohla denní úděl práce na farmě vzít.
To ještě netušíc, že náhody se stávaji, by s běžným životem mohly úvalným okamžikem stočit.
Tak stanou se sarkasmem, že přirozenost s osudem nám bytí protkají jak magickým obrazem.
Někdo nevydrží, jiným se kopyta podlomí, když upřímnost setká se v temnotě s pravdou.
Přičemž ve světle slunce najde jen černou skvrnu. Tak už nechme skutečnost vyjít na povrch.

Když si tak dotyčná pro sebe přemítá, zdali její činy za minulost stojí. Upoutá její čich vůně jabloní.
Hladová, zesláblá včerejším soubojem se v zoufalství rozhodne vydat vstříc k plodům stromovým.
Tou dobou Applejack, dobrá to farmářka, chystá se sčesat jablka náhodou ve stejné části aleje.
Když si náhle všimne té zvláštní poutnice, vzhledově černá unicorn, hlodajíc jablka z jejich stromů.

Připravena s lasem v kopytě, zvolá na zlodějku, kteráž až s nekonečnou drzostí připomíná kunu.
"Zlodějka na farmě s tak dobrou tradicí. To senem neprospívá kol obchodu." zahřmí svým hlasem.
Chrysalis přichycena při menším lupu, však usmívá se. "Co si ráčíte vezmouti, na prosté poutnici?
Která ucítila ve svém hladu, jen pár lákavých jablek ze sadu. Doufám že farmu mnoho neokradu."

Applejack se na ní zadívá a pokusí se jí pohlédnout zpříma do očí, neboť ta lasice jí někoho připomíná.
Avšak vzhledem k upřímnosti ve hlase se rozhodne být přesto vlídná. "Ze zákona mám stráž přivolat...
Leč tohle je farma soukromá, a díky pravdě je možná dohoda. Za pět jablek deset dní zde pracovat."
/Kromě toho se dozvím kdo vlastně je. Neříkám, že se mi upřímnost nelíbí, je však podivně zvláštní.
Že se tu po včerejších událostech objevila klisna, co mi neklidnou nejistotu přináší. Chci vědět víc./
Chrysalis se trochu díky jejím slovům vyděsí. /Stráže mě nechají pověsit a nerada jsem na dohody.
Leč nepochybuji o slově Applejack. Takže bych měla na ní přistoupit, kdo by si kdy pomyslit./
"Dobrá. Přijímám, zdá se mi to i moudré řešení. Jen doufám, že se mi podaří vykonat k uspokojení."
Applejack přikývne. "Stačí, když zkusíte do práce snahu dát. Poté i bez magie zvládnete vše akorát.
Smím znát Vaše jméno? Mé Applejack." optá se ve slušnosti. Čímž Chrysalis uvede do roztržitosti.

Chrysalis ví, že nesmí své pravé jméno řknout a ani otálet s odpovědí. I když má skutečné touhu říct.
"Jmenuji se Esmeraldys, ač na jméně tulačky nezáleží." vypadne z ní. "Nesouhlasím, na každém záleží.
Myslím, že ne náhodou, jste přišla sem. Neb tato část země je na hranici s lesem." dodá Applejack.
"Spíše asi ano, neb raději mám přírodu, nežli města, a vůně darů stromových mě sem vlekla." řká.
Applejack přemýšlí, zdali je vše náhoda či možná souvislost. "Dobrá.. Takže nyní si ty jablka pojďte odpracovat."

První dny práce Chrysalis nemyslí, že přístup na dohodu byl pro její dobro.
Sic hřívu zachrání, avšak ale strhá ji, pod sčesáním stromů i prací úmornou.
Do toho cítí jak pohled Applejack se snaží proniknout přes její přeměnu.
Doufá že za maškaru zrak nezajde. \Vzdej to Applejack. Pravda nemá cenu.\

Applejack mezitím za běhu své práce se zároveň snaží na poutnici upřeně dívat.
\Dobře tu pracuješ, či aspoň snažíš se. Avšak proč zkoušíš se pohledu skrývat?\
Temná být nemůžeš, to bys nepřijala dohodu, kterou jsem Ti ze srdce nabídla.
Co však děje se, proč tak moc snažím ke prosté poutnici hlavu svou zdvíhat.
Přišla si náhle jak kuna a já chci Tě poznat blíž. Avšak si za prací, i když se stmívá.\

Dalšího dne práce na jablečných lánech si changeling trochu více na život zvyká.
Královna se zkouší oprostit od minulosti, přeje si být upřímná v úloze poutníka.
A k menšímu obědu na který pozvala Applejack Esmeraldys nadchází čas k lomení ticha.

Farmářka je první, kdo ticho prolomí, svou dobře mířenou otázkou tak Chrysalis nemálo zaskočí.
,,Dobře se tu snažíš na farmě pracovat. Avšak jaký osud skrýváš? Proč Tvé oči se k mým nestočí?"
Pravdu obelhat nelehké bývá, Chrysalis poznává na hřívu vlastní. Navíc se upřímnost do srdce vpíná.
A cit náhle vzbuzen v zlomeném srdci otázkou sblížení do mysli vkráčí. Možnost do srdce pravdu říct?
,,Kéž by snadně vždy mohlo být všem. Neptej se, Applejack. Nemohu sdělit pravdu těžší než vidnou."

Applejack přemítá nad slovy, zdá se jí, že je v nich víc bolu než zloby. Co by však skryla před pravdou,
může být skryto víc než jí na pohled v poutnici napadlo? Co když je poutnice Chrysalis pravou?
Ne, to být nemůže. Jí by nikdy v ní vidět možnost přicházejícího sblížení víc než v jiném nenapadlo.
Navíc taký bol v hlasní agónii, by snad v černé tmě nikdy neskrýval se. Ale proč vlastně stala se zlou?
Co jí napadá o Chrysalis smýšlet v dobrém. Však jí uvěznila, tak nemůže být přeci světlo zářící ve tmě.

Chrysalis zatím odpověď na otázku Applejack vyčerpává. \Mohla jsem však říct, že se mi zamlouvá.
Však by to byla stejně tak pravda. Ráda bych jí viděla při sobě, víc než přítelkyni, co by byla ve světě.
Ale má minulost je pro vždy zničena a žádná radost přece nemůže být v mém světě po okolnostech.
Celestie, i když slunce zdviháváš a žiješ ve světle, tak jsi pouze ničivá černá nositelka temnoty.

Kdy pravdu řekneš všem, proč si vyslala svou sestru na měsíc. A zhubila početný rod z mého kmene.
Mám další otázky na které odpověď chtějí i ostatní znát, včetně sestry tvé, co chtěla okolnosti vědět.
Víš co stalo se, a co jsi učinila. Já pak žádala jen odplatu nad Tebou. Nikdy temno v sobě nepřiznáš
a světlo mají jen všichni poddaní o Tobě vědět. Když karty princezna falšuje, tak radši volím temno.

Applejack se snaží zpracovávat své úvahy do dvou souvislých bodů. A kde body projdou pravda je.
\Do sena. Jak mám nad otázkami pracovat, když se snaží tak vážná být? Krom toho si přeji sblížit s ní.
Ale jak to učinit když nevím čím si prochází. Však když myslím, tak vážnost se zármutku jí asi obchází.\

Navíc i Applejack neodhalí svým instinktem zčervenalé rány. Neví že minulost je těžší než se zdá.
A tam střetnují se pocity lásky s duševním tepem. Někdy sblížení mohou i zraňovat, když se protnou
se světem minula. Tak se jen zamýšlí zda je pro vztah místo. Láska a čas sblížení promění, bol je jisto.

Chrysalis hraje úlohu Esmeraldys již pět dní. Vyčerpání z přeměny a dřiny začíná proudit tělem jejím.
Do toho láska a pocit skrývaného sblížení s Applejack jsou dalším únavovým mocnivým činitelem.
Applejack mezitím na druhé straně se s dalšími rozhovory do Esmeraldys postupně velmi zahledívá.
Avšak stále míní na rozdvojenou osobnost ve které obraz jménem Chrysalis do její mysli velmi vpíná.

Náhle šestým dnem při práci v jižní sadové části, changeling stíhají únavové boly střídavého tepla.
Při sčesání jí sklouzají kopyta. Applejack pracujíc, vidouc spadnout ji na zem k ní tryskem spěchá.
Připravena podat lékařskou podkovu se k changeling vědomě sklání. \Tuším, že nyní se pravda skví.\
Chrysalis cítíc že se k ní Applejack shání, snaží se odolat vypětí, doufá že vydrží a skutečnost neodhalí.
Leč ale s jejími vyčerpanými silami jí z nastalé zimnice její tělo samotnou zradí a iluzi maže v oné dáli.

Applejack nad zjevnou pravdou šálí zrak. V tak milé osobě královna osobně se skrývala před pravdou.
Ta co tu stála a v sadu pracovala, je ve skutečnosti obraz její mysli. Applejack nyní precizně přemýšlí.
Správné je cítit hněv a stráže přivolat, avšak dík upřímnosti Chrysalis s jen malou lží, nyní žárlivost cítí.
Nač otevřenost má, když se o ní řká, že je jen plna temna? To nemá smysl, u Celestie, něco tu nehrá.
Ale z toho že neřekla celou pravdu, jen bol i lásku cítím. Jak mám chovat se? A čeho se mám chytit?\

Po chvíli držení v objetí Applejack se horečka z nucené přeměny pomalu ztrácí. Chrysalis vzbouzí se.
Otevření očí chvíli zabírá, i když povědomí plně pracuje. \Pokud mě viděla, no to není vůbec popisné.
Jistě je hněvivá a strážím hubuje. Nebo je v šoku z celé přeměny, co mohla vidět, že netuší jak jednat.
Nyní jsem ve špatné pozici, již nepočítám v obrat. Po lži se srdce láskou nesloučí, není v co již doufat.
Jen sama sobě jsem si možné sblížení nalhala, v čiré žárlivosti. Pro cit v mém životě není místa dosti.\

Když se Chrysalis probere z bolu, zaskočí jí od Applejack její upřímná slova a pronikající pohled do očí. "Co to má znamenat? Už zase Chrysalis, kolem farmy mé se zachtělo potloukat? Co měla v úmyslu?
Přeji si pravdu jen znát. Co zase zkoušíte? Nicméně přes naší nepřátelskost v minulosti, prosím... vyřčete pravdivě obhajovná slova! A zkuste přitom laskavě nelhat." zahřmí Applejack svým hlasem.

Chrysalis slyší, že karty jsou rozdané a prohrála opětovně bitvu. Avšak pravdu řekne, není to mnoho.
"Když teda pravdu chcete znát Applejack, tak nic nezkouším, nemám důvod. Jen sama žárlím na život.
Jak někdo kdo vládne úřadem princezny smí kázat vodu, ale pít víno. Poté raději jsem pro opak bytí.
Nicméně sem mě přivedla čistě lákavost plodů. Leč nyní odcházím jen s pocitem nevhodným k žití."

Applejack poznává že řeč Chrysalis pravá je dosti. Tím mizí ze srdce žárlivosti, ale otázek víc než dosti.
\Řekla že odchází s citem nevhodným žití. Myslí si že strážím jí dám, ale pocity lásky se v nitru třpytí.
Pak Celestie káže vodu, ale pije víno, kdežto ona opak radši. Že by temno v minulosti jejich tu kráčí?\

Zatím si srovnává Applejack události které se zapojením logiky vstaly, očima vzhlíží do changelingích.
Neví co činit má či pěšinou po cestě lásky se dát, nebo možné city k Chrysalis utopit v moři žárlivosti.
"Nevím, chci znát víc. Ale minimálně naše dohoda se dodělá. Teď však spočinout si je nutné." řká.

Applejack odvádí s oporou Chrysalis do jejího postele ve stodole. Tam Chrysalis si chvíli odpočívá.
Přemýšlí o chování Applejack, proč jí nechce předhodit strážím co se tu skrývá, či je to jen její milost.
Dokáže vycítit i různé pocity, avšak nyní tu v Applejack převládá touha po celé pravdě se žárlivostí.
Ani se neodvažuje přemítat co stane se dál, pakliže celou pravdu o mstě k Celestii z nitra duše pustí.

Pár hodin uplynulo od okamžení, kdy Chrysalis odkryla přestrojení. Applejack přemýšlí rozrušením.
Přeci jen na farmě královnu skrývá, avšak žárlivostí po pravdě a city sblížení láskou srdce splývá.
Jaké pravdy přijdou až královna se obnoví z vyčerpání. Nikdo netuší a slunce se již pomalu luně sklání.

Čím více přemýšlím, tím méně vím. Netuším jak nad Vámi smýšlet mám. Mé srdce jen svírá stín.
A já, se tím vůbec netajím. Nač kývla jste na dohodu, osud či klam? Netuším, mám smýšlet či se ptát?
Obraťme list, už nevím nic. Tak proč se cítím odpovědná, zabývat pravdou dál a vědět víc, než mám?

Applejack jste..., ne, jsi upřímnou a čestnou, že máš oprávnění vědět celou pravdu jíž mám strach.
Ale přeci jen, když jí řknu, tak se obávám, že Ti pak nedá spát. Však jsem jen hmyzem pro společnost.
Ale obyvatelé nebyly pouhou nicotou pro mě. Dokud strach v princezně nevzbudil se, ze schopností.
Již ovládá druh můj. Přeměny a vycítění emocí, jsou z mnoha. Strach v jejím srdci byl jen o tupý trůn.
A tak šla nás ze svého strachu šla do excilu odkázat... A naše pozemky byly dány Tvým předkům.

Ještě mě ale nech celou pravdu vyjevit nyní, i tu co teď se odehrává. Neboť je potřebné vše doříct.
Pozemky si ponech, se jich ráda v Tvůj prospěch vzdávám. Však cit co mám k Tobě nelze již zastavit.
Netuším proč, ale miluji Tě srdcem svým, však jsem proti Celestii ze msty pro vyvržení mého rodu.
Vím, že bohužel temnou cestu, jíž sem se v mládí dala neodsunu. A ta právě rozbíjí nyní náš vztah.

Již nevím co říct. Proč to co sem znala se halí v dáli? A ze zármutku nad vyhnáním se jen msta utvoří.
Mám dojem, že Ti trochu více rozumím. A jen mohu tušit tak velký bol... Proč Luna však nezasáhla?
Když temnost nepravosti srdce Celestie uchopila? Však počkat, Celestie dala Luna uvěznit na měsíc.
Že důvod proč uvěznila svou sestru na měsíc byl falešný? A Luna pomstu do svých kopyt chtěla vzít?

Avšak pokud se jedná o vzklíčené vzájemné city. Tak já, bych řekla, že vyrostly též. Mám Tě ráda.
Nevím, ani proč. Ale jen cítím, že plody té lásky vykvetly již. Do sena, nemůžu, sama se ničeho chytit.
Bych mohla žít bez nich, jsem jak v jablku červ. Netuším, jak žít dál bych bez Tebe měla zvládnout.
Tak co v klidu žít, a nad odhalením pravdy smýšlet? Stejně už se ničeho nezíská. Cesty se nevrátí zpět.

Bohužel máš pravdu, ale nedokážu jí vidět vládnout. Za to co provedla by měla nést pravé tresty.
Nicméně pro naší lásku bych mohla možná msty nechat. Nyní mě však prosím, lásko, nech spočinout.
Ani nevím proč si troufám takto Ti říkat, ale Ty již jsi mého srdce společného bytí skutečnou příčinou.
Můj tep tepá pro Tebe a Tvůj zas v žilách mých, a jen doufám, že s Tebou zůstat opravdu smím.
Když se z mé temné cesty sejít pokouším, i když jsem nevěřila, kdy ve vyjevení mého pravého srdce.

V nás přebývají ta pouta lásky již, jak víš, tak to osud chtěl spíš. Jak ten to zařídil, tak skláním mu dík.
Neboť, když Tě tak vedle sebe mám, tak cítím, že se mi pravda líp hledá. Do sena, chci láskou plout.
A již vím, že spojení srdcí, může vzniknout vždy. Teď mám jedno přání jediné. Zůstat navždy s Tebou.

Láska se může objevit i v přeměně, a ve skutečnosti se zjevit faleš. Tak nádech zhluboka a doufat.
Ve spojení i neslučitelných možností. Nikdy není pozdě odhalit lásku, i když přetvářka je jen života kol.
Proto osudová setkání existují, aby mohly vzniknout nové možnosti. Nikdy bychom je nedomyslely.
V kaleidoskopu možností. Láska se formuje a vždy může vzniknout, nehledmě na události předešlé.
A tak se vydejme vstříc dalším zítřkům, i když je to někdy bolestné. Věřme v lásku správně skutečnou.