Jó, první třída... Jeden kluk se do mě pořád štval, pak jsem si ještě užil s partou menšin... Když na to tak myslím, tak první stupeň základky vlastně dokonale změnil mou osobnost z něčeho na způsob Pinkie na děsně ušlápnutou FS.
Jednoho dne jsem ale prostě neměl náladu a on na mě čekal v šatně.
Od toho dne jsem začal uznávat kouzelné pravidlo laveyovského satanismu. Nevyhledávej zbytečný konflikt, ale když dojde na zub za zub, tak měň v poměru dva jeho za jeden svůj.

Aneb nějak tam došlo na lámání chleba...no, nikdy jsem nebyl fanda stylu "chlapské" rvačky kdy kolem sebe dva poskakují a snaží se čtvrt hodiny trefit aspoň jednou tomu druhému do frňáku, tak jsem ho prostě chytil pod krkem a švihnul s ním o zeď.
A podruhé, to bylo tuším někdy ve druhé nebo ve třetí třídě... Jdu po chodbě a jeden náš typický frajer a "šikanátor" zrovna vysvětloval jakémusi prvákovi, že jsem sice velký a možná mu přijdu děsivý, ale že se mě nemá bát a že mu názorně předvede jak půjdu hned po první ráně k zemi. Zkoušel na mě jakýsi kop s otočkou, tak jsem ho nechal protočit se do prázdna a s gustem jsem ho kopnul přímo mezi půlky... svíjel se tam ještě po čtvrthodině a chytnul za to neomluvenou hodinu.

A to je konec mých zkušeností s klubem rváčů. Sice se pořád našli lidi co prudili, ale jaksi se už nikdo nikdy neodvážil překročit jistou hranici.