Trochu se to možná také trochu dotkne některých začínajících, mladších, či některých, kteří si nejsou jistí, co zrovna dělají. Pojmu to trochu jako takový příběh, ale zda a jaké poučení z toho vzejde, nechám na Vás


Nedávno jsem jen tak zavítal (ani nevím proč) do složky svých programů, které jsem za svou "kariéru" napsal. U některých jsem již zapomněl, že jsem je vůbec udělal.

Celkem šlo o 8 MB zdrojáků, což je asi 4000 normo stran A4 (2kB/stránku, alespoň podle DOSových dob, kdy plně zaplněná obrazovka měla 2000 znaků). Pomineme BMPwork/DrawingByBones, což je jeden z mála těch plně funkčních programů, o kterém již ale víte.


Než jsem začal digitálně kreslit, hrál jsem si na programátora. Myslel jsem si, že jsem borec, co umí něco, co ostatní neumí. Sice jsem občas stvořil něco užitečného, i v rámci firmy, pro kterou pracuji, ale ze zpětného pohledu prostě uznávám, že to byly šmejdy. Nejvíc to platilo v době, kdy jsem byl v pubertě, pod 20 let. To bylo ještě před tím, než jsem začal dělat titulky pro poníky a spol. (což mi zase pomohlo si zlepšit angličtinu, rychlo psaní, a samozřejmě se naučíte pracovat s dalšími programy).

Bylo to v době, kdy jsem na počítači víc hrál než co jiného. Ti, kteří si tuto dobu cca. před 20 lety pamatují, si jistě vzpomenou na časopisy SCORE a Level (které samozřejmě nevycházely jen tehdy). Člověk si tehdy myslel, že je prostě superman, před kterým si všichni sednou na zadek. A protože rád hrál, a spolu s bratrancem si myslel, že bude jednou také psát vlastní suprové hry, nemohl se neinspirovat těmito herními časopisy.

Takže jsme si založili vlastní. Ten už je dávná historie. Ale každý projekt potřebuje silné lidi, kteří ho udrží při životě. Na druhou stranu ale ani nemusí být moc dobrý, aby přitáhl pozornost.

První dvě čísla byla čistě v naší režii, a stály slušně řečeno za nic. Přesto sklidily jisté ohlasy, a přidali se k nám do týmu další lidé. Všichni uměli programovat řádově desetkrát lépe než já, uměli i lépe psát články, přesto jsem měl tehdy tu drzost se nechat nazývat šéfredaktorem. Už i můj tehdy nejlepší kamarád byl v QBASICu, což byl můj první programovací jazyk, mnohem lepší než já (o grafice ani nemluvě; jen teď se situace obrátila - on je specialista na sítě, takže v programování logicky hodně zaostal).

Časopis byl zaměřen převážně na hry a jejich recenzování. Ale protože jeho vedení (já) nebylo zrovna vyzrálé, nebylo to samozřejmě žádnou konkurencí pro ostatní (nejlepší byl jeho samotný program, už ne mé dílo).

Protože jsem ale nebyl zrovna moc schopný, a navíc jsem v té době začínal víc pozornosti věnovat animovaným filmům než hrá, začínal časopis pomalu upadat a stával se z něj spíš projekt jednoho člověka, který více než o programech píše o pohádkách. Posledním hřebíčkem do rakve byl vtípek našeho programátora, který použil falešný mail od Microsoftu jako údajnou srandu. No, je to fuč, nebudeme to řešit.



Ale rozhodně mi tento projekt, ať už byl jakýkoliv, pomohl trochu s psaním, organizováním, a dalšími věcmi. Možná to mohl být dobrý projekt, ale nebyl jsem tehdy dost zralý na to, aby mohl vydržet. Tato má neschopnost vést tým se později projevila u dalších 2 větších projektů, které skončily v horším případě u rozsáhlé specifikace, v horším případě u hotového editoru a plány na druhý díl (včetně specifikace formátů souborů, což není vždy ke škodě, když vás to donutí alespoň něco vymyslet).

Takže asi už možná tušíte, kde se vzala má povaha pro tl;dr; texty a dlouhé vykecávání Také to samozřejmě pochází z toho, že jsem se snažil být tehdy i "spisovatelem", a psát fanfikci (aniž bych tušil, že něco takového vůbec existuje) k mému oblíbenému aninovanému filmu (šlo jen o 32 stránkové dílo (A4 písmo 11), a jak jinak, nedokončené).


U dalších programů je problém v tom, že ačkoliv je tam necelých 500 zdrojáků (což nerovná se počet programů), spousta z nich jsou jen testy (což asi u mne nepřekvapí ), některé jen nedokončené alfa či beta verze (což souvisí s mou dřívější náturou).

Vyhrabal jsem ale několik, které na rozdíl od jednorázových utilit do příkazové řádky, skutečně nejen "něco" dělají, ale mají i grafický výstup:



Nikdy jsem nebyl graficky zdatný. Spousta lidí okolo měla větší grafické cítění. Rovněž sbírka mých programů není nic, čím by se daly ohromovat davy. 99% ostatních programátorů dělá lepší a užitečnější programy než já.

Hlavní ale je prostě to zkoušet. Třeba nikdy nebudete tak dobří, jak jste si kdysi mysleli, že budete, ať už kvůli Vaším limitům, nebo proto, že než se dostanete na potřebnou úroveň, zbytek světa už je dávno zase před Vámi a nebo už dělá v něčem úplně jiném, než umíte Vy.

Hlavní je také to, že i když dělám v IT oboru (byť v trochu jiné profesi, než jsem chtěl, a změnit to mi brání má lenost), počítače už nejsou mým koníčkem, ale jen nástrojem, který má tendenci mě víc na-sýr.. než cokoliv jiného.

Výhodou toho všeho ale je, že když teď najdete nějaký problém, jednoduše si ho vyřešíte po svém. Potřebujete přejmenovat složky v adresáři podle nějakého klíče a Váš oblíbený freeware program to neumí? Napíšete si vlastní utilitku. Chcete dělat titulky a všechny programy Vám přijdou pomalé nebo těžkopádné? Napíšete si vlastní. Pípáte v práci čárové kódy do textového souboru, a hrozíte si poznámkového bloku, který má vše v RAM a jen čeká na výpadek proudu (byť máte UPS), a Word, který sice automatické ukládání má, je zase pro ostatní zaměstanance příliš na pochopení nebo je cosi shinilého v současném vesmíru (najednou nám to všechno "zmizelo" a CTRL+Z ukazuje včerejší údaje)? Napíšete si vlastní (který vše rovnou zapisuje na disk do TXT souboru). Koupíte si tablet a nejsou k němu ovladače pro Váš zastaralý operační systém? Napíšete si vlastní.. atd. Totéž se pak týká problémů, které řešíte tabulkami se vzorci v Excelu, byť jste to nikdy nedělali.. nebo se síťovými programy.


Prakticky je jedno, co v životě děláte teď. Můj současný zájem třeba už nejsou počítačové hry, nebo sledování animáčů (byť si je samozřejmě rád pustím, a ani na programování jsem nezanevřel), ale trochu kreslení (méně digitální než kdysi), ale práce venku.

"Ti mladí dnes sedí jen u počítače, a hrají jen hry. Nic z nich nebude".

To říkali i mě. A o 10-15 let později, aniž by mě do toho kdokoliv kecal (protože už nebydlím poblíž nich nebo jsou mrtví), je mou oblíbenou činností pracovat rukama, stavět (což také souvisí s tím, že jsem se během IT času naučil řádně používat Google), a hrabat se v hlíně (co v hlíně, řekněme si na to rovinu, slušně... v kompostu).

Vždy se můžete změnit, klidně i totálně. Ale všechno, co jste dělali, byť to samo o sobě bylo úplně k ničemu, Vás prostě utvářelo a dělá to z Vás to, čím jste. Jen si zkušenosti z jedné oblasti přenášíte do oblasti jiné.