Tak, zatím mám za sebou necelou polovinu knihy "Andrew Loomis - Fun With a Pencil", totiž ta, co se zabývá zatím jen hlavou, a část knihy "Andrew Loomis - Eye Of The Painter". Abych nedělal jen jednostrané učení, prokládám to překreslováním snímků z filmu "Poníkova akademie" (vždy nejprve ze snímku z filmu, a pak pokus o zjednodušení). To celé za opakovaného přehrávání písniček z Lazy Townu

Ta druhá kniha jsou zatím spíš jen texty než obrázky, takže když už tam nějaká ilustrace je, beru jí jen jako ukázku, kterou si zkouším překreslit rychle (řádově do pár minut), abych se vešel do vymezené plochy (což je můj problém č.X, vejít kresbu do místa, kde původně měla být). Kolikrát ani pak není poznat, co to mělo být.

Původně jsem je začal překreslovat jen, abych se alespoň chvíli soustředil a studoval díla dřívějších umělců, ale také jsem si chtěl osvojit hlavně účinné kreslení pomocí odstínů černé. Jak jsem se pak dozvěděl, měla by to být jedna z metod učení se (malovat realitu tak malou, že nedostanu šanci tam namatlat všechny detaily, které pak nejsou ani důležité).

První knížka dost staví na geometrii. Musel jsem si vygooglit hodně dalších příkladů, abych viděl, kdy a jak se používá který tvar (naučit se lidi bez pochopení nestačí na aplikaci metody např. na koně či psa). Samozřejmě, co autor, to jiná metoda. Např. nakreslit koně je možné asi 20 způsoby. Ale to je v pořádku. Není má snaha se našprtat nějaký přesný postup.

Učím se pomalu a to stylem, že prostě zkusím a pokud mi to sedne, používám to podvědomně dál (někdy třeba převezmu jen nějaký detail a ostatní pravidla zapomenu). Něco mi nesedlo vůbec, něco úplně, ale pokud se to neuhnízdí v hlavě, je to na nic. Nicméně, třeba pár pravidel na koňskou hlavu dopadlo na úrodnou půdu. A že to zatím nevypadá bez reference tak dobře? Nevadí. O tom cvičení je. Např. jsem třeba úplně nepochopil "stavění" příliš mnoha tvarů na počáteční kouli pro vytvoření obličeje. Hlavní ale je, že jsem si to zkusil. Teď už je jen na mé hlavě, aby si to ve vhodný okamžik vyhrabala z paměti a použila.

Většina kreseb zde zobrazených je podle nějaké předlohy. Jen pár ( 10% ) jich je skutečně vlastních, a myslím, že je poznáte (hlavně hlavy poníků - většinou mi zespodu vyjde něco jako Scootaloo - někdy i koní, a trochu lidí).

Přidával jsem si průběžně i další cvičení, jako různé typy účesů, abych nemaloval neustále jen variace na jeden a ten samý. Prostě, když jsem došel k nějakému problému, našel jsem si na netu další možné příklady.

Na radu z druhé knížky se snažím nejen kopírovat, ale malovat i ze života. V tomto případě zatím jen z CGI a z fotek (např. tváře a hlavy lidí). Baby Tooth (Zuběnka) je menší odbočka, protože tak roztomilé stvoření jsem prostě nemohl nechat bez povšimnutí

Domnívám se, že mne bude čekat víc geometrie a matematiky jak budu postupovat dál, tak jsem si začal pročítat učebnici Matematiky pro celou střední školu. Když už nic jiného, alespoň tím donutím druhou polovinu mozečku si trochu promazat závity ("já jsem majorem a nevím z toho nic!" a to je jen středoškolská matematika).

Průběžně jsem si zařadil do cvičení i své starší kresby, které jsem vytvořil čistě na počítači. Tentokrát jsou pastelkou. U některých byl velký prostor k vylepšení stylu, před jinými mám teda spíš pokoru (poník pod vodou, poník a předci, Luny, Minty, Star Catcher, AJ, bratr se sestrou, noční pegasi - bez pozadí, Pinkamena - čistě jen vyjádření prostoru).

Nekreslíme pro technickou dokonalost, ani pro ocenění od ostatních, ale pro svou vlastní radost, potěšení, prostě pro krásu. To je třeba důvod, proč jsem něco kreslil vícekrát. Zkrátka to prostě nebylo ono (někdy se člověk až lekl! ). Spíš šlo o to střídat témata (někdy mě téma začalo nudit po 3 obrázcích, jindy jsem sjel 5 stránek za večer). Lenost člověka daleko nedostane, ale nemá cenu se trápit něčím, co má přinášet uspokojení

Pokud jde o úspěšnost výuky, semtam se mezi kresby dostane hnusák, ale je jich rozhodně méně než kdysi (dávám si trochu větší pozor). Tedy něco z těch knížek se rozhodně uhnízdilo.

Tady se též konečně uplatnily ty hodiny strávené s kreslením medvídků, protože si teď mohu dávat bohatší nebo nejednoznačné výrazy tváře (mix dvou a více výrazů). Často měním i výrazy z cvičných obrázků, kde mi jde třeba jen o tvar hlavy.

Stále ale panuje určitá míra nejistoty. Ta se dostavuje hlavně při rychlokreslení, kdy mám určitou představu a výsledek je, řekněme, přinejmenším rozpačitý (např. problém kreslení zadních nohou koně v atypických úhlech).

Ještě jsem se nerozhodl nad stylem kreslení nohou (ostatně těla podle Loomise teprve budeme cvičit), ale u hlav je vidět, že něco na způsob G1 a G3 stylu už má definitivní podobu pro většinu úhlů, což je vidět na překreslených mých digitálek, nebo na rychlocvičení, kdy jsem převzal pózy jednoho autora a nakreslil je dost podle sebe.


OT: Taky Vás štve, že z pastelky spotřebujete tak sotva polovinu, než se s ní přes její krátkost nedá kreslit? Existují sice nástavce, ale když po mě chtěli v papírnictví přes stovku, tak jsem raději nacpal pastelku do roztavené vypsané propisky, a mám vyměnitelný nástavec taky (a to prý "kutilové" v Čechách vymírají) Pak se dá sjet skoro až do konce (dokud se dá nacpat ještě do ořezávátka).