(12.03.2013, 19:11)krysohmyz Napsal(a): Večer na Antariově zahradě?

Pod jabloní v mé zahradě,
sedí krásná klisnička,
a v intimní náladě,
oči, jako jablíčka,
upřené na západě,
když s tajemným úsměvem,
nechá se líbat ode mě,
jak lehám k ní, na suchou zem.

Unikne jí tichý vzdech,
její oči spatří mé.
Její pohled pln slov všech,
Říká vroucné: „Miluj mne.“
Nemá ráda velký spěch.
Nakloním se trochu blíž,
mezi námi padne břeh,
v jejích očích hvězdná říš.

V jejích očích vesmír celý,
mezi námi oceán,
my touláme se všemi světy,
touhou čas byl odehnán.
Odezněly naše věty,
hlavu plnou nápadů,
přesto naše smělé lety,
neopouští zahradu.

Prudce bije srdce její,
když naše rty v jedno splynou,
ruce se mi rozechvějí,
jak objímám svoji milou.
A zatímco se rudě hřejí,
její sličné tvářičky,
pod jabloní já si přeji,
být jí poblíž, navždycky.