PrincessJasmin :

V jeskyni temný,
strachy se třese,
Princezna Cadence,
těžce to nese.

Sebe se ptá,
kde se to nachází,
a stín dlouhý,
k ní teď přichází.

Dvojnice zlá,
na ní se dívá,
těma svýma.
očima zelenýma.

Před ní teď stojí,
dlouze se směje,
a poté zmizí,
v záblesku magie.

Princezna Cadance,
zůstala sama,
oči se zaleskly,
jejíma slzama.

Někdo pro ní blízký,
je teď v ohrožení,
a naděje na záchranu,
tu bohužel není.

Je tady uvězněna,
v jeskyni temné,
a chmurné myšlenky,
jsou příliš silné.

Co když už neuvidí lásku svou,
tu kterou považuje za tu pravou,
za tu jedinou.

V Křišťálovém království,
je chladný zimní den,
a jak už večer přichází,
už je všude ticho jen.

Místní park je velký rozsahem,
a i když už večer nastává,
a celý park je pokrytý sněhem,
jeden pár zde zůstává.

Shining Armor a Cadence,
se parkem spolu pomalu procházejí,
měli povinností plnou kredence,
ale konečně čas na sebe nacházejí.

Shining je po dlouhém tréninku,
a celé jeho tělo ho bolí,
ale i přesto přines Caddy květinku,
z jednoho květinářství v okolí.

Cadence má mysl oslabenou,
z královských povinností,
když ale uvidí květinu nádhernou,
její únava je minulostí.

Procházejí se parkem dál,
Cadence se ho na něco táže,
Shining se hlasitě zasmál,
a ona už sníh po něm háže.

Oba už dobrou náladu mají,
a tak do kopyt sníh berou,
sněhové koule vzduchem létají,
a jako malé děti si hrajou.

Zrazu se jí zadívá do očí,
a proti ní náhle vyrazí,
Cadence ale neuskočí,
a tak ji do sněhu porazí.

Oba dva se ve sněhu válejí,
hlasitý smích se parkem nese,
potom se na oblohu dlouho dívají,
dokud se Cadence zimou nezatřese.

A jak už se večer blíží,
tak na park tma už dopadá,
stíny se pomalu pryč plíží.
a náš pár se domů vydává.

Později v pokoji svém jsou,
před krbem pod dekou se hřejí,
Shining se podívá na lásku svou,
a políbí ji na rty její.

Oheň v krbu pomalu dohasíná,
a oni tiše vedle sebe leží,
světla v království se zhasíná,
a venku opět lehoučce sněží.



Je to docela pěkná doba, co měli jen pro sebe čas,
ale i přesto dobře vědí oba, že si ho dokážou udělat zas.

Nikdy nezapomenu na chvíle
kdy jsme si spolu hrály,
a samozřejmě ani na chvíle,
kdy jsme se spolu smály.

Nikdy nezapomenu na to,
že když jsem večer spala,
jak jsi mi pohádku četla,
když jsi nademnou dbala.

Pro mě si nebyla chůva,
s povahou pestrou,
pro mě si byla mnohem víc,
pro mě si byla sestrou.

Poté jsem ale vyrostla,
a museli jsme se rozloučit,
ale láska kterou jsi mi dala,
se už ode mě nedokáže odloučit.

Ale když se teďka,
po letech vidíme zas,
tak chci ti poděkovat,
za krásně prožitý čas.

Za krásně prožité dětství,
o kterém když budu snít,
tak naše říkánka krásná,
v srdci mi vždy bude znít.

"Sluníčko,sluníčko,
beruško už vstávej,
klapni kopýtky,
a bokem zamávej."

Láska, věc to překrásná,
vyhání z nás zlost.
naplňuje náš život štěstím,
a dává nám radost.

Je tady ale někdo,
kdo rozdává lásku ze srdce svého,
krásná princezna Cadence,
z Království Křišťálového.

Rozdává lásku,
všude kde projde,
na smutek a zlost,
již brzy dojde.

Hádky, nenávist a zlost,
uvádí naše srdce do boje,
ona ale zůstává silná,
protože láska vždy vyhraje.

Pro ni je zlost a nenávist,
jen bolest pouhá,
vždyť není nic krásnějšího,
než láska a touha.

Ona už svou lásku našla,
rytíře v zářivém brnění,
dvě srdce splynula v jedno,
a to už nikdo nezmění.