Moje myšlení se zaměřuje na jen jednu, krásnou osobu uvnitř i z venku... Ta osoba se jmenuje Lucka. Moje spolužačka, se kterou chodím do třídu už 4 roky. Je to ta holka, se kterou se chci domluvit, abych šel s ní ven. Chci s ní chodit, prožívat společné chvíle, prostě chci s ní sdílet takovou lásku, jako já cítím k ní. Myslím na ni 24 hodin denně, ve dne i v noci,při jakékoli aktivitě, při testu, při modelování v kroužku železničních modelářů. Hluboce na ni myslím a doufám, že mě v budoucnosti příjme to, že chci s ní chodit. Je to jediná růže mezi plevelem na louce, je to to nejkrásnější, co mé oči spatřily... Moji situaci nedokáže vysvětlit žádný smajlík, nebo krátký text. Tohle musí být na hodně dlouho. Na Facebooku si s ní rád píšu a přitom poslouchám Rammstein-Rosenrot, protože to ONA je ta růžička. Ona je ta, která navždy leží v mém hluboce zamyšleném mozku. Má krásné jméno Lucie, které se ničemu nevyrovná. Vždy, když na ní pomyslím, zvedne mi to náladu, připadám si sebevědomější a méně bezcenný. Připadám si, že jí patřím. Rád bych si s ní šel někam ven a tam jí to řekl, řekl všechno, co mi leží na srdci. Přeji si, aby mi otevřela svoje srdce a spojila to své s mým srdcem...