Bronies.cz
Scrabbleho zápisník: Slova radosti a smutku - Verze k tisku

+- Bronies.cz (https://bronies.cz)
+-- Fórum: Tvorba (https://bronies.cz/Forum-Tvorba)
+--- Fórum: Literatura (https://bronies.cz/Forum-Literatura)
+---- Fórum: Tvorba členů (literatura) (https://bronies.cz/Forum-Tvorba-clenu-literatura)
+---- Téma: Scrabbleho zápisník: Slova radosti a smutku (/Vlakno-Scrabbleho-zapisnik-Slova-radosti-a-smutku)

Stran: 1 2 3


RE: Scrabbleho zápisník: Slova radosti a smutku - Scrabble hooves - 03.08.2014

Něco nového, absolutně mimo mísu, spontánní, podivné a přece jsem si to užil Rainbowlaugh Byli jste varováni

Control-alt-dělejte



RE: Scrabbleho zápisník: Slova radosti a smutku - Keranis - 03.08.2014

Kámo, já se tu mlátím smíchy! Rainbowlaugh Nečekal jsem, že to bude tak random, ale asi jsem to měl vzhledem k zadání předvídat Pinkiehappy


RE: Scrabbleho zápisník: Slova radosti a smutku - Scrabble hooves - 03.08.2014

Opravdu jsem to ještě hodinu před začátkem trochu rozdýchával, ale takhle mi to sedlo k zadání nejlépe, snad se nebudeš zlobit, snažil jsem se, jak to jen šlo Rainbowlaugh


RE: Scrabbleho zápisník: Slova radosti a smutku - Quint-t-W - 05.08.2014

(31.07.2014, 16:00)Scrabble hooves Napsal(a): Mnohokrát všem děkuji, opravdu si moc vážím každého slova.

Pokud nesledujete challenge Upsati se Ďáblu, hodím to třeba ještě sem.
Příběh podle zadaní Quint-t-W. Nebudu nic vyzrazovat, nechte se překvapit Twilightsmile

Malé velké dobrodružství


Promiň, že mi to trvalo tak dlouho - ve čtvrtek jsem měl plnou hlavu balení na Gala, a pak jsem se držel mimo net. Můžu říct, že jsem velmi spokojený. Četlo se to skvěle, pěkně to gradovalo, snad jediná věc, která mě občas vyrušila, byly čárky v místech, ve kterých jsem je nečekal. Skvělá práce Ajsmug


RE: Scrabbleho zápisník: Slova radosti a smutku - Nikolkax3 - 05.08.2014

Ahojdááá Rainbowlaugh

Právě sem dočetla tvojí povídku..o PCčkááách v Equestrii Rainbowlaugh Nevím jak jinak to napsat Rainbowlaugh
Jenže co mě nejvíc dostalo byl ten konec Rainbowlaugh

Jen by mě zajímalo jak se dostaly k Left4Dead když si to na Steamu nezaplatily Rainbowlaugh

Dělám si legraci Rainbowlaugh Asi chytli týden zdarma Rainbowlaugh
Každopádně zase super povídka, jako vždycky Pinkiehappy Ty nikdy nesklameš Rainbowlaugh

Ahojdá Rainbowwild

PS : Kdo jinému jámu kopat sám do ní parapet...Ne fakt dneska mi fakt úplně přeplo Sorry A Ahoj Rainbowwild


RE: Scrabbleho zápisník: Slova radosti a smutku - Scrabble hooves - 05.08.2014

Quint-t-W
Mám radost, že jsi spokojen, popravdě jsem se trochu obával, že jsi na mě zapomněl. Rainbowlaugh
Co se týče těch čárek, jistě, asi můj kámen úrazu, někdy s tím docela habruji. Když si to pak po sobě několikrát čtu, abych nahradil slova, která se mi nezdají... prostě se to stane, přestanu to v tom občas vidět a hmpf Raritycry
Díky, až se k tomu znovu dostanu, pokusím se to případně ještě zkrášlit pro oko čtenářovo

Nikolkax3
Hahá, super, potěšila jsi mne! A nemusíš se omlouvat, ztřeštěnější než povídka to opravdu nebylo Ajsmug Rainbowlaugh


RE: Scrabbleho zápisník: Slova radosti a smutku - Scrabble hooves - 14.08.2014

lehce nadsazená povídka
Duha a jablko [lehká erotika/15+]


Poselství [Havraní listy]
Na kopci vysokém spaly dva stromy,
rozlehlé planiny, bez lesů, domy,
poslední z posledních stály tam spolu,
stály tam na vrchu, shlížely dolů.

Větvemi spletení, nalezly souznění,
zoufaly, čekaly, až budou spaseni,
až budou spaseni před světem zbytí
před světem šednoucím, před světem lidí.

Nemají ve zvyku, nemají stání,
tvorové podivní s potřebou mání,
přivlastnit, vyvraždit i poslední z druhu,
potřebu pokosit kmen pro část dluhu.

Stály tam poslední, shlížely dolů,
a s kůrou blednoucí spatřily spolu,
jak tvorové bez citu, bez lásky, něhy
počali rozrývat kořen i břehy.

S náplní plačící, nadějí končící,
pustil strom druhého, dopadl, mřel,
nad světem bez listí, kde lidé nečistí,
zničili šanci svou, šanci svou jedinou,
zachránit sebe a zachránit sen.

Sen že tu bude zas zelená Zem…


Epilog [Havraní listy]

Večera dlouho a noci nekonečno. Za horou zapomenutou a krajem šedivým. Poslední paprsky záchvěvu slunce ještě namáhaly své slabé hroty. Ukazovaly na padlé ruiny starého zámku, kde sláva a štěstí už dávno změnily svou tvář na popel a strach. Kde zůstala moc viset na křehkém vlásku osudu. A křik temnoty zítřka objímala jen strast.

Krajina bez vody, pole bez plodů a nebe plné mračen. Jen zapovězené zahrady Canterlotu zůstaly nedotčeny. Poslední stromy uprostřed pustiny bez větru. Poslední naděje, blednoucí ve stínu nejmocnějších. Šedivé listy začaly trhat korunou. Byl podzim. Už poslední.

Něco však přeci jen mezi zdmi zámku přetrvalo. Z posledních alicornů, bílá klisna, bez své sestry, ležela uprostřed země šedého moře prokleté země. Těžce oddechovala. Cítila temnotu. Byla sama, téměř sama.

Bránu zahrad bez hrotů vyrazila čirá energie, černější než noc a ničivá jako ryzí oheň. Celestie nemohla přijmout, co bylo palčivou skutečností. Povstala. Zlomená křídla nedokázala složit, bolelo to, tak strašně to bolelo. Předstoupila však před svůj osud, uviděla radost, pocítila mihotavé vzpomínky minulosti a krásy. Srdce bušilo a hlava se třásla. Zajíknutí, bez dechu, bez pocitu, skryla všechny emoce. Musela se jich zbavit, nedokázala by to, ne takhle, ne dnes. Rozzářila dlouhý roh oslnivým paprskem, protrhnula mračna nad zříceninou a hnala se proti mřížím. Chtěla to ukončit. Musela. Nedýchala.

Srazila se s tou známou tváří. Dopadly obě za bránu, tvrdě a bezmezně, ničila je vlastní síla. Jen jedna z nich však mohla znovu vstát z popraskaných rytin země. Došla až ke své soupeřce, ležela tam, v tichosti, nemohla otočit hlavu. Celestie se zadívala do těch purpurových očí. Plakala, tak moc všeho litovala. Usmála se však, když na ni fialová klisna nakonec pohlédla. Neviděla už temnotu, nechtěla ji vidět. V obrazech míjela malou kobylku bez nenávisti. Vždy věrná svým knihám a její, dříve jediné učitelce.

Podhlédla Celestie znovu k zemi. Zajíkala se, slzy jí stékaly po tváři. Naposledy pak naklonila zářící roh nad fialovou hruď temného alicorna. Sténala. Nebylo cesty zpět.

Zavřela oči, představila si úsměv na tváři své milované studentky. Vykřikla. Zaklonila hlavu a prudce vyrazila dopředu. Obloha bez mračen plakala s ní, když probodla střed toho rozervaného srdce. Srdce své jediné naděje a zároveň poslední zkázy. Srdce maličké klisny, která se obrátila proti všemu, v co jen kdy věřila. Srdce princezny Twilight Sparkle…



RE: Scrabbleho zápisník: Slova radosti a smutku - Tuxik - 15.08.2014

Duha a jablko
Na rovinu řeknu, že jsem příběh četl hlavně kvůli tagu erotika. Očekával jsem trochu více "lechtivosti" a když už začala být atmosféra zajímavá, pak na mě baflo tohle: [spoiler: Z nosu jí vytryskla řádná dávka krve, když jí Applejack svým dotykem přejela po stehnu.] Pro mě povídka (především konec) byla především úsměvná, než lehce erotická Pinkiesmile

Poselství
Vždy, když vidím báseň, očekávám záludnost a radši ji čtu pomalu a v každém verši hledám hlubokou [spoiler: skrytou] myšlenku. Měl jsem číst normálním tempem, protože zde je poselství jasné, aneb co by nám řekl šepot větru v korunách stromů, kdybychom jej mohli slyšet Twilightsmile


RE: Scrabbleho zápisník: Slova radosti a smutku - Nikolkax3 - 17.08.2014

To je poprvé co nevím co napsat...Možná...No dobře není to poprvé Rainbowlaugh
kritiku ode mě nečekej, to už možná víš ale stejně tě pochválím Rainbowwild
Protože sem si už dlouho dobře nepočetla :3


RE: Scrabbleho zápisník: Slova radosti a smutku - Scrabble hooves - 18.08.2014

Tuxik
Možná to přeci jen mělo být více úsměvné. Snad jsem nikoho příliš neurazil, když si chtěl přečíst o něčem více lechtivém. Pravda je, že jsem vůbec tápal či to zveřejnit, nejsem s tím spokojen, ale co. Byl to takový pokus, který jsem musel ořezat, protože o těchto věcech často nepíšu. Ale tagy měnit nebudu Twilightsmile

Nikolkax3
Děkuju Niky Pinkiesad2