"Kde jsi?!"

Flank Front se přikrčil ve svém úkrytu a zadržel dech. Schoval se v jakémsi opuštěném skladu, doufal, že ho tam nikdo nebude hledat. Ale jeden z členů Královské stráže ho kdovíjak vyčmuchal a teď prohledával každou bednu, každou uličku, každý temný koutek.

Jestli ho najde, tak je se vším konec…

„Vzdej to. Nemáš nejmenší šanci!“

Flank Front zavřel oči a modlil se ke všem existujícím i neexistujícím bohům…

„Mám tě.“

„Ach jo! Jak to děláš?!“

„Na hledání věcí mám Znamínko. Tak co, vzdáváš to, nebo si dáme další kolo?“

„To si piš, že další kolo! Počítám do desíti.“

„Člověče, co se to vlastně včera všechno stalo?“
„Pili jsme medovinu s Berry Punch.“
„Jo, to vím taky, ale co bylo potom. Mám kompletní okno.“
„Tak jo. Nejprve jsi pozval Granny Smith na rande, nadával na věšák na kabáty, vyzval na souboj pejska Applejack, pobíhal jsi kolem stolu a hledal jsi cestu domů, předváděl jsi Pinkie na balóncích a imitoval její hlas, když se nadechne helia. A nakonec jsi proskočil oknem se slovy: „Nashle křupani, Mysterious Mare odchází.“
„A cos dělal ty?“
„No, jsme nejlepší kámoši, všechno jsem si nafotil, a když jsem se přestal smát, odtáhl jsem tě domů.“

Fluttershy pomalu procházela tmou. Everfree už jí zdaleka nepřipadal tak strašný jako kdysi. Mohla ztratit rodinu, mohla ztratit přátele, ale tady pro ni vždycky někdo byl. Jak přítel, tak rodina.
Mech tiše hladil poškrábaná kopyta. Vítr se téměř neodvažuje dotknout šedé hřívy, jemné jako pavučinky. A přišla za ní zvířata.
První se objevil Mantichor. Fluttershy ho pojmenovala Trn, protože takové jméno určitě nezapomene. Stejně tak přilétli divocí Ovopýři a ukázalo se několik pavouků hvězdáků. Byli tu všichni a loučili se.
Choulili se u ní, věděli, že je konec její ochrany lesa, že si budou muset poradit bez ní. Fluttershy usnula...